Heiko Schrang lzi stoleti

Heiko Schrang (1969) má snadno srozumitelný styl, tah na aktuální témata, ve kterých prezentuje i komplexní hospodářské a politické souvislosti. V této knize úspěšně kombinuje témata z oblastí politiky, ekonomiky a duchovního života a je v podstatě jedno, kde začneme číst. Každá kapitola je naplněna výživnými informacemi a mnoha dalšími tématy k přemýšlení a studiu.


Knížka byla původně vydaná na vlastní náklady, ale brzy se, z výše uvedených důvodů, stala bestsellerem. Autor knihu věnoval Johnu Lennonovi, Mahátmovi Gándhímu, Jimu Garrisonovi, XIV. dalajlámovi a všem lidem,  kteří touží objevit pravdu a smysl života.

Jak sám autor píše v úvodu knihy, politika je jen divadlo a lidé jsou publikem, které fandí:

"Proč by se taky měl vzrušovat? Vždyť celé hlediště stejně zaplatilo vstupné… Pomocí vybraných peněz pak platí protagonisty na jevišti, kteří hrají podle scénáře předem určenou roli. Vězte, že kdyby mohly volby něco změnit, byly by už dávno zakázané."

Nic nového pod sluncem, principy propagandy jsou staré jako lidstvo samo. Věděl to samozřejmě i Napoleon Bonaparte  (1769–1821), který tvrdil:

„Když vláda v otázce financí závisí na bankách, jsou pány situace ony, a ne čelný představitel vlády. Protože ruka, která dává, je vždy nadřazená ruce, která bere.
Peníze nemají žádnou domovinu; finančníci nevyznávají ani patriotismus, ani slušnost. Jejich jediným cílem je dosáhnout zisku.“

Skutečnosti v knize uváděné jsou ale ve své podstatě českému čtenáři dávno známé.
I bolševická totalita fungovala celá desetiletí na stejných principech udržení moci, stejně jako v té době kapitalistická západní politika. Jediný rozdíl byl v tématech ideologie a barvě vlajek. A dnes po pár letech, se znovu metody vracejí, ale v jiné síle a právě o tom je tato kniha. Jak to zpívá Nohavica? „zrozen v komunismu, umřu v komunismu“.

Heiko Schrang se narodil v roce 1969 a dnes je znám především jako spisovatel. V roce 2013 vyšla jeho první kniha s názvem Lži století, které znají jen zasvěcení (Die Jahrhundertlüge, die nur Insider kennen), která se stala bestsellerem. V prosinci 2014 vychází druhý díl.
V roce 2014 vznikl na serveru YouTube populární videokanál SchrangTV.
Heiko Schrang je autorem zdarma rozesílaných newsletterů, jejichž prostřednictvím se můžete dozvědět o aktuálních politických a hospodářských tématech jiným pohledem, než jak je prezentují média mainstreamu.  

Lži století, které znají jen zasvěcení / Schrang Heiko / Grada, 2017

Ukázky...

O válkách a zbraních...
Žádná guerillová skupina ani armáda na světě nemůže působit beze zbraní, zásobování a hmotného zabezpečení. Dokonce i nechvalně známé dětské armády operující na africkém kontinentu potřebují stravu a munici. Je přitom zajímavé, že když se na dodavatele zásob v oblastech konfliktů podíváme podrobněji, setkáváme se pořád se stejnými jmény.

Ve válkách podporují obvykle obě znesvářené strany a sledují jen svůj vlastní prospěch.
To může fungovat jen proto, že tito lidé jsou úzce provázáni s politikou, průmyslem i médii, kde nacházejí potřebnou podporu. Jelikož sdělovací prostředky referují v omezené míře i o oblastech krizí, působí vše na první pohled dojmem objektivity. Tak tomu ovšem rozhodně není.

Stejná hra mimochodem probíhá i ohledně voleb.
Občané mají získat pocit, že skutečně mohou ovlivňovat politické dění ve své zemi. Celé je to tak trochu divadelní inscenace. Protagonisté na jevišti hrají své role a publikum je opticky rozlišuje jen barvami. Jeden je oranžový, druhý modrý, třetí červený, další žlutý nebo zelený. Když herci svou roli zvládnou dobře, podaří se jim vtáhnout diváky emočně do děje tak silně, že je odehrávající se scény polarizují. Mezi jednotlivými přihlížejícími pak dochází k vášnivým sporům o to, jestli je oranžová lepší než modrá nebo žlutá než červená.

Existuje ale člověk, kterému je úplně jedno, jaké barvě ti blázni v publiku fandí: majitel divadla.
Proč by se taky měl vzrušovat? Vždyť celé hlediště stejně zaplatilo vstupné… Pomocí vybraných peněz pak platí protagonisty na jevišti, kteří hrají podle scénáře předem určenou roli. Vězte, že kdyby mohly volby něco změnit, byly by už dávno zakázané.

Máte-li chuť, zvu vás na rychlou cestu minulostí. Společně se vydáme zjistit, komu patří ta největší divadla na tomto světě. Po vzoru Šípkové Růženky můžete procitnout ze stoletého spánku. A budete-li chtít, může vám nové poznání od základů změnit život.

Proč knihu nechtěl nikdo vydat?
Již v roce 2012 jsem měl více než 500 000 odběratelů a čtenářů. Předpokládal jsem proto, že mě vydavatelé budou vítat s otevřenou náručí. Nejdříve to tak opravdu vypadalo, protože nakladatelé zvětřili zajímavý obchod.
Jakmile si ale rukopis prostudovali, dostávalo se mi k mému překvapení jednoho odmítnutí za druhým. Zas a znovu jsem musel poslouchat, že témata, kterým se v knize věnuji, jsou prostě moc ožehavá, že bych musel 40 procent textu proškrtat a pak bychom se snad o vydání mohli bavit.
Po pravdě řečeno, mi to silně připomínalo doby, kdy v Německu ještě panovala státem řízená cenzura. Jasně se tak opět ukázalo, že mezi politickou, hospodářskou a mediální sférou existují silné vazby, na které upozorňuji i ve své tvorbě. To vše mě nakonec přivedlo k rozhodnutí, že si knihu vydám sám.

Témata v knize:

Jak se dělají peníze z ničeho
Exponenciální růst – je úrok v rozporu s ústavou?
Zrada Bonnu na německé marce
Euro – spiknutí proti demokracii
Pozor! Budou eurobankovky (Y) brzy bezcenné?
ES, EU a tajemná síla za nimi
Spiknutí Goldman Sachs
Financování nacistů    
Komu patří německé zlato?
Jak se inscenuje válka
První světová válka a tajemství Lusitanie    
Pearl Harbor    
Tonkinský incident    
Irácké války    
Afghánská lež    
Libyjská lež    
Předstíraná morálka – Rwanda    
Záhadná úmrtí    
Tajemství o vraždě Johna F. Kennedyho    
Prokletí rodu Kennedyů    
Kauza Kennedy: náhody, nebo tajené souvislosti?    
Případ Rohwedder    
Vražda Alfreda Herrhausena    
Tajuplný skon Uwe Barschela    
Případ Möllemann    
Brusel a podivuhodná úmrtí    
Kdo vlastně vládne světu?    
Založení řádu Iluminátů    
Jednodolarovka, vizitka iluminátů    
Londýnská City – stát ve státě    
Bilderberg – setkání s následky    
CFR – Rada pro mezinárodní vztahy    
Nový světový řád    
Tajemná úmrtí v zájmu nového světového řádu        
Univerzální zákony    
Zákon příčinnosti    
Zákon rezonance    
etc...

Inspirující myšlenky...

Jak přesně musejí být vlasy dlouhé, aby se považovaly za „dlouhé“, to se mění od kultury ke kultuře, nebo dokonce i v rámci jedné kultury. Například žena s vlasy po bradu může mít v mnoha kulturách ještě krátké vlasy, kdežto muž se stejnou délkou vlasů by měl v té samé kultuře již vlasy dlouhé. Vědci pohlížejí na dlouhé vlasy a chlupy jako na souhru přirozeného výběru u velké části zvířecích druhů, neboť délka srsti je běžnou známkou dobrého zdraví. Freudiáni se na to též dívají v sexuálním světle, a sice jako na zviditelnění odpoutavšího se idu (našeho nerozumného já) od útlaku superega (našeho rozumného nadjá). Vlasy signalizují rozdíly mezi pohlavími, jakož i rozdíly ideologické. Opačná pohlaví i opačné ideologie mají sklon mít i opačné vlasy, například délku vlasů.
Dlouhé vlasy v dějinách