julinka z jedle zahradkyJůlinka má uprostřed okrasné zahrady svých rodičů úrodnou džungli plnou spokojených brouků, zvířátek a rostlinek legračních názvů. Je to místo plné života, kam sekačka na trávu rozhodně nesmí. Její zvířecí kamarádi jí za odměnu přinesou semínka a Jůlinka zjistí, že zahrada může nabídnout hojnost i jí a tatínkovi s maminkou.

Tato knížka bude inspirovat dospělé i děti k ohleduplnému zahradničení.
Nejenže se děti naučí rozeznávat běžné druhy rostlin, ale objeví také léčivé kouzlo tradičních bylin i přehlížených plevelů, které rostou snad na každé zahradě. V Jůlinčině zápisníku pak najdou několik nenáročných užitečných receptů na lektvary, které si mohou samy připravit.

Tereza Václavková
Věnuje se psaní a ilustrování knížek zejména pro děti. Je vášnivou zahradnicí a propagátorkou permakultury. Z vlastní zahrady čerpá náměty pro své knihy a divadelní vystoupení pro děti.
Vydala autorskou knížky Jůlinka z veselé zahrádky (2011) a volné pokračování Jůlinka z jedlé zahrádky (2013).
Ke knize svého švagra Vladimíra Václavka 'Neviditelný svět' vytvořila ilustrace přímo v krajině. Příležitostně se věnuje scénografii pro rodinnou divadelní společnost. Pro malé cestovatele připravuje dobrodružnou knihu podle skutečné události. Je spoluautorkou workshopu, který napomáhá amatérským kreslířům a autorům vytvořit vlastní publikace.
Další informace na www.terezavaclavkova.com

Jůlinka z jedlé zahrádky / Tereza Václavková / Nakladatel: Verzone, 2013

julinka vaclavkova

Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)