Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Chyť si lelka, hravá knížka pro první čtení s ilustracemi Olgy Franzové

Image

Knížka veršů, pohádek, příběhů a nápadů je předurčena k tomu, aby s malým čtenářem rostla, či aby se ní "přiživili" i mladší nebo starší sourozenci. Průvodci jsou v ní moudrý vědec – mravencolog Albert Šťastný a jeho neméně moudrý mravenčí přítel Eduard Morda.

Čtenáře provázejí světem lidí i zvířat a závěrečná část je jakousi "filozofií" pro děti, kde jsou ve verších vysvětlovány pojmy jako láska, touha, víra apod.

Knížku zdařile a vtipně ilustrovala Olga Franzová a na své si v ní přijde každý – možná i ti dospělí, v nichž dosud zůstalo něco z dětské hravosti, bezprostřednosti a vidění světa tak trochu zdola. Společně pak se mohou naučit a zazpívat si písničku o chytání lelků u rybníka.

lelek450_1.jpg

Chyť si lelka na udici
| Jindřiška Ptáčková | ilustrovala Olga Franzová / vyd. Euromedia Group – Knižní klub, 2008, 1. vydání

lelek450_2.jpg

UKÁZKA Z KNÍŽKY

Kouzelný nočník
Snad si nemyslíte, že Petr ještě chodí na nočník? Ani náhodou! Už je to hezkých pár let, co je Petr, a ne Péťa, Peťulka, Peťánek  a vůbec už ne Petříček, Petříneček a fuj – Peťulíneček, jak mu pořád ještě říká jedna z tetek, jak obrázek pomalovaná Saskie, mezi synovci a neteřemi přezdívaná Šaškie či Šaška. Je to od nich hezké? Moc ne, ale řekněte sami, odolali byste takové lákavé příležitosti? Já určitě ne. Ale mělo by to být o nočníku, že? Tak prosím.

Nebyl on ten nočník ledajaký, ale památeční. A kdyby jen po mamince, dokonce i babička na něm v minulém století sedávala! Vypočítat se nedá, kdo všechno se na něm vystřídal, udělalo by to pěknou řádku jmen, jen namátkou: strýc Evžen (to ještě neměl knír), teta Regina, sestřenice Františka… Byl porcelánový a celý orůžičkovaný. Krása, prostě.
Když mu odrostla i Petrova sestřička Andulička a stala se Andulkou, ale ještě ne Andulou či Ančou, maminka ho jednoho dne vzala s tím, že ho odloží na půdu a tam bude čekat, až Petr dospěje, ožení se a bude mít nějakého Petříka, Andulku nebo nějaké úplně jiné jméno, třeba Harryho. Nebo Hasana.

Petr byl celkem rád, nočník mu připomínal mrňouskovská léta, za která se styděl. Ale pak se mu to rozleželo v hlavě. Hlavně kvůli těm růžičkám. Cožpak se věc, se kterou si dal někdo takovou práci, aby ji orůžičkoval, může na obrovské množství let jen tak odložit? Aby na růžičky sedal prach a pavouci ji opřádali sítěmi, které se stanou hřbitůvky mušek? A jak se tak na tu úhlednou nádobku díval, najednou uslyšel takový zvláštní hlásek, zvonivý, jako když nehtem cvrnkáte o porcelánový hrníček:

„Cink, cink, Petře!
Hej, hej, hej!
Povím ti, ty udělej!
Cink, cink.

Vezmi hlínu, do mě dej.
Cink, cink.
Pak  udělej – já vím, že rád:
zasaď do mě karafiát.
Cink, cink.

Ještě tohle udělej:
tetě Saskii mě dej.
Cink, cink.“

Petr nevěřil vlastním uším a pro jistotu se za ně zatahal. Byly opravdu jeho. Navíc si uvědomil, že teta Saskie má příští měsíc narozeniny. Jak uslyšel, tak i udělal. Nočník naplnil hlínou a zasadil do ní malý karafiátek, který ještě ani poupata nenasadil. Co se ale nedělo! Karafiát brzy nejenže krásně rozkvetl, ale kolem něho začaly vyrážet další stvoly a lístečky, a když ho po měsíci podával tetě Saskii, byl nočníček samý květ.

„Ale ne!“ překvapeně zvolala teta Saskie. „Tohle bych tedy nečekala! Taková krása! Taková radost! Tak moc jsem si vždycky tenhle památeční nočníček přála, ale bylo mi šmudlich si o něj říkat!“
Nejen Petr, ale i všichni bratranci a sestřenice vytřeštili oči, když viděli tetu tak šťastnou. Že bychom jí mohli přestat říkat Šaška – pomyslel si mnohý z nich.

Uplynul rok, přišlo nové jaro a Petr jel navštívit tetu Saskii. Měla radost, to se ví, uvařila Petrovi čokoládu a k ní mu nabídla makovou bábovku, jakou ani Petrova maminka neuměla.
„A teď ti něco ukážu,“ řekla, když Petr spolkl poslední drobeček, který mu zůstal na talířku. A to tedy zíral! Nočník jen přetékal nádherou květů a nejen to. Karafiáty kvetly i v zahrádce.

„Ten nočník je prostě kouzelný,“ radovala se teta a Petr s ní. „On ty karafiáty přímo hýčká. A co navíc, říká se, že se karafiáty nesnášejí s růžemi, ale vidíš, jak jim to u mě jde pěkně dohromady,“ zasmála se teta.
Petrovi bylo najednou krásně a slavnostně si umínil, že i když mu teta Saskie pořád ještě říkala Peťulínečku, on jí už nikdy neřekne Šaškie. A vůbec už ne Šaška!
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Franzová Olga Ptáčková Jindřiška

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit

První čtení – Už jste četli?

  • 1
  • 2
  • 3
Prev Next
Kamarádi z abecedy Radka Malého pro malé čtenáře a do škol
Kozliatka – Kůzlátka od našich sousedů
Petr má medvěda, nebo co. Knihu pro první čtení napsal Ludvík Vaculík
Písmenkové pohádky pro malé čtenáře
Martínkova čítanka pro prvňáky patří do zlatého fondu české literatury pro děti
O Kačence a tlustém dědečkovi. Dosud nevydaná pohádka Václava Čtvrtka.
Čmelák Aninka – generacemi oblíbená knižka pro děti
Písničkové uspávanky na dobrou noc + jedenáct současných ilustrátorů
Hovorníček. První čtení pro děti, které chtějí hezky mluvit
Cvrček houslista naučí malé děti být malými čtenáři
Všichni píšou o zvířátkách – kreativní první čtení
Cvrček a mravenci. Zvládnou vaše děti leporelo ve slovenštině nebo si to nepřejete?
Kouzelná zvířátka Martiny Drijverové pro první čtení s Helenou Zmatlíkovou
Birlibán a Petiškův svět podivuhodných věcí pro první čtení
Krtčí město je první česká kniha pro děti za jednu korunu
Kvak a Žbluňk. Lobelovi světoví žabáci pro začínající čtenáře
Okno do komína – kniha pro prvňáčka se nedá koupit
Pohádkový klásek. Knižní potěšení pro začínající čtenáře