ceska_rikadla_130.jpgV poslední době vyšlo několik knížek s lidovými říkadly, básničkami a pohádkami. Nově vyšel Hrubínův Špalíček veršů a pohádek nebo Český špalíček pohádek, říkadel, hádanek, přísloví a písniček Milady Motlové. A tatáž autorka přichází nyní s další knížkou, tentokrát určenou pro nejmenší. Jmenuje se Česká říkadla, písničky a pohádky a vydalo ji nakladatelství Knižní klub.

Autorka rozdělila barevně ilustrovanou knížku, jak napovídá název, do tří částí, říkadla, písničky a pohádky.

ŘÍKADLA
V první části na děti čekají říkadla známá i méně známá, seřazená v oddílech říkadla pro batolátka, říkejme si s tátou, rozpočitadla a říkadla o zvířátkách. Najdeme tu třeba říkadla Šiju boty, Paci, paci, Vařila myšička kašičku, Byl jeden domeček, Šel Janeček na kopeček, Oženil se mraveneček aj.

PÍSNIČKY
Písničky jsou děleny do oddílů: zpíváme si s mámou, vánoční a velikonoční říkadla a koledy a děti si mohou podle knížky zazpívat třeba Holku modrookou, Kočka leze dírou, Pec nám spadla, Prší, prší a spoustu dalších známých písniček.

POHÁDKY
Osm lidových pohádek převedla autorka citlivě do současného jazyka a připojila vysvětlivky dnes méně užívaných výrazů, jako jsou třeba maděra, tolar, vinšovat. Nejmenší čtenáři a jejich rodiče tu naleznou jednoduché pohádky, jako je ta O Budulínkovi, O kohoutkovi a slepičce, O pejskovi a kočičce...

Kniha, kterou doprovází velké množství ilustrací, je určena k prohlížení, předčítání, k nácviku správné výslovnosti a recitace i k prvnímu samostatnému čtení.  Uspořádala a upravila Milada Motlová, nakreslila Lenka Vybíralová.

Milada Motlová | ČESKÁ ŘÍKADLA, PÍSNIČKY A POHÁDKY
Knižní klub, 2007, 2. upravené vydání (1. vyd. Egmont, 2002) | Ilustrovala Lenka Vybíralová | 103 stran

ceska_rikadla400_1.jpg


ceska_rikadla2.jpg

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich