misa130.jpgPůjdete také letos poprvé do školy jako malý Míša? Tak to vás jistě budou zajímat jeho malá i velká dobrodružství. Kdo je to vlastně tajemný Brehule - strašidlo, nebo něco docela jiného?

Co se přihodilo na výstavě starých hraček v muzeu?
A kdo upustil do sněhu cínového vojáčka na koni?
Je to všechno pořádně zamotané, ale naštěstí je tu Míšova babička, a ta si ví rady vždycky!

KNIHA JAK VYŠITÁ PRO PRVNÍ ČTENÍ

Eduard Petiška | Míšovo tajemství | Ilustrovala Helena Zmatlíková
vyd. Eudromedia Group – Knižní klub, 2008 (2. vyd., 1. vyd. 1984 Albatros

UKÁZKA Z KNIHY

misa300.jpgAlenka dopsala úkol a odešla k Barborce. Barborka půjde letos také poprvé do školy. Jako Míša. Maminka je na nákupu. Míša by mohl jít k Přemkovi. Přemek je jeho kamarád. Ale raději zůstane s babičkou doma.
„Tak jsme sami,“ řekne babičce a má z toho radost. S babičkou si má Míša vždycky co vyprávět.
„Povídej, Míšo, co je nového?“ zeptá se babička.
„Přemek potkal na ulici psa, pohladil ho, a pes ho kousnul,“ řekne Míša.
Chvíli si s babičkou povídají o psech. O hodných i o těch, co koušou. Jenže nikdy nevíš, který je hodný a který kousne.
„A Břehule se pořád schovává…“
Hrát si na medvěda je tajemství, ale Břehule je ještě větší tajemství.-
Tohle tajemství se týká domu, kde nikdo nebydlí. Opravdu nikdo? Ve starém domě je krám a má přes výkladní skříň staženou rezavou roletu. Vedle výkladní skříně jsou dveře do krámu a před nimi je mříž. Na rezavé roletě se dá přečíst oprýskaný nápis:

Josef Brehule

Co je na roletě napsáno, vědí ti, kdo umějí číst, i ti, kdo se číst ještě nenaučili.
Okolo krámu chodívá do školky Míša s maminkou.
„Mami, počkej,“ prosí Míša. Dívá se mříží do krámu. Sklo ve dveřích za mříží je rozbité a uvnitř v krámě je tma. V té tmě je schovaný Brehule. Váša prý ho viděl.
„A jak vypadal?“
„Jak? Jako strašidlo,“ povídal Váša.
„Může se strašidlo jmenovat Brehule?“ zeptá se Míša babičky.
„Proč ne? Ale pan Brehule nevypadal jako strašidlo. Už jsem ti říkala, že jsem ho znala.“
„Povídej mi o něm.“ Když babička přijede na návštěvu, musí znovu a znovu vyprávět. Jak pan Brehule vypadal, jaké měl na bradě vousy a co v krámě prodával. Hřebíky, šroubky, kleště, roury ke kamnům, ale také hračky, malé panenky a pistolky.
„A co ještě?“
„Co ještě?“ vzpomíná babička, „hrábě a konve.“
„A ještě.“
„Ještě kuličky,“ řekne babička.
Tak a teď je to všechno.
„Třeba tam v krámě něco zůstalo,“ zatouží Míša.
„I nezůstalo. Ledaže tam běhají myši.“
To snad ani není možné, aby tam nic nezůstalo, myslí si Míša. V té tmě musí něco být.

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky