lobel kvak zblunk kniha pro deti
Generacemi prověření, úsměvné a hřejivé vyprávění o dvou kamarádech, zeleném žabákovi Kvakovi a hnědém  ropušákovi Žbluňkovi potěšilo čtenáře nejen v zemi svého vzniku, ale i u nás. Kdo by si tedy znovu rád nepřečetl o drobných příhodách a patáliích, které potkaly oba přátele. Prolínání fantazie s realitou umocňuje kouzlo knížek stále populárního spisovatele a ilustrátora Arnolda Lobela, které jsou přímo stvořené pro začínající čtenáře. 


Dnes už legendární žabák Kvak a ropušák Žbluňk bydlí každý ve svém domečku se zahrádkou, ale rádi se navštěvují nebo chodí na procházky a na výlety. Když je venku zima a nevlídno, sedí pěkně v teple u krbu, pijí čaj a vyprávějí si strašidelné historky. A krásně se oba bojí. Celé dny jsou spolu a je jim tak moc dobře. Proč? Protože jsou nerozluční kamarádi a zažívají spoustu příhod. Třeba když se na jaře probudili ze zimního spánku nebo hledali ztracený knoflík, jak se koupali v řece, jak pěstovali květiny, či jak statečně utíkali před draky a obry.

Určitě je rádi znovu potkají i rodiče, a ti, kdo o nich ještě neslyšel, mohou se s nimi seznámit. A protože má knížka velká písmena, snadno ji přelouská každý začínající čtenář. S Kvakem a Žbluňkem se písmenek nikdo bát nemusí!

Zajímavost autorova:
V roce 1974, čtyři roky poté, co publikoval svou první dětskou knihu o blízkém přátelství mezi žabou a ropuchou, autor a ilustrátor Arnold Lobel řekl své rodině, že je homosexuál.

lobel kvak zblunk ilustrace

Lobel Arnold
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi

Ilustroval Lobel Arnold
První čtení, Pro začínající čtenáře, Vydal Albatros, 4. vydání
Přeložila Eva Musilová

Lobel Arnold
Kvak a Žbluňk se bojí rádi

Ilustroval Arnold Lobel
První čtení, Pro začínající čtenáře, Vydal Albatros, 2. vydání
Přeložila Eva Musilová

Inspirující myšlenky...

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost