O Krtkovi vyšlo už mnoho knížek. Krtek už cestoval raketou, sháněl si kalhotky, uzdravil myšku, jezdil autíčkem, stavěl sněhuláka a spoustu dalších věcí. Teď se ale můžete seznámit s tím, co dělá Krteček po celý rok. Albatros vydal sadu čtyř leporel podle jednotlivých ročních období. A protože je podzim a blíží se zima, seznámíme se s těmi aktuálními.

krtek_fall_400.jpg

Krtek a podzim
Zafoukalo, zafičelo a byl tu podzim. Na podzim ze stromů nepadá jen listí - když máte domeček pod švestkou, padají vám na domeček i švestky. Když vlétla Krtkovi do krtiny nejdřív jedna, pak druhá a ještě další, začal Krtek přemýšlet, co si s takovou nadílkou počne. Co je nejlepší ze švestek? Přece švestková povidla! A co z povidel? Povidlové koláče! Jak rozhodli, tak udělali. Krtek se sýkorkou navařili povidla, napekli koláče, ale to dá rozum, že je nesnědli sami. Pozvali všechny své kamarády, aby si taky pochutnali.

Krtek a zima
Konečně je tu zima! řekl si Krtek a vytáhl sáňky. Ale co to? Bílo je všude, ale sníh to není, jen jinovatka. Copak se dá na jinovatce sáňkovat? Na obloze je jen jediný mráček, mráček chudinka, z toho chumelit nebude, postěžoval si Krtek. Ale když se Krtek se sýkorkou postarali, aby se mráček napil vody, mráček rostl, mohutněl, až se z něj začaly sypat vločky, jedna pěknější než druhá. A sníh se sypal a sypal, až jim sáňky v závěji téměř zapadly. Teď jim teprve začala sáňkovačka a koulovačka a ty pravé zimní radovánky!

Zafoukalo, zafičelo,
a rázem bylo po létě…
„Koukni, krtku, někdo k nám jde,“
řekla sýkorka.
Ale než to dořekla, vlétla
do krtiny švestka – lesklá, modrá,
krásně zralá – a bumbác!
Krtkovi rovnou na hlavu.

Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A PODZIM / Albatros, 2007 / 12 stran
Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A ZIMA / Albatros, 2007 / 12 stran

Inspirující myšlenky...

Člověk se stal soudcem. --- „Ještě slovo,“ zavolal na něho majestátní lev, „než vyneseš rozsudek! Podle jakého pravidla, člověče, chceš určit naši cenu?“ --- „Podle jakého pravidla? Bezpochyby,“ odpověděl člověk, „podle stupně, v jakém jste mi více nebo méně užiteční.“ --- „Znamenitě!“ odpověděl uražený lev. „Jak hluboko bych pak musil stát pod oslem! Ty nemůžeš být naším soudcem, člověče! Opusť shromáždění!“
Gotthold Ephraim Lessing, Bajky