Kdo četl Huxleyho romány nebo některé z jeho esejů, zažil setkání s výjimečným intelektem. Skutečnou raritu ze spisovatelova pera vydalo v Česku poprvé nakladatelství Meander - Huxleyho jediný příběh pro děti, který nebyl psán pro publikování, ale jako osobní dárek jeho neteři Olivii de Haulleville k Vánocům roku 1944.
Knížka se jmenuje a představuje klasickou pohádku na způsob bajky o tom, jak slabší zvítězí pomocí důvtipu nad násilím.

vrany z hruskovic huxley


O čem je krátký, ale poučný příběh ?
Manželé Vránovi se nemohou dočkat potomstva, protože pod kořeny jejich stromu žije chřestýš, který každý den šplhá do jejich hnízda a pojídá jim všechna vajíčka. Jak by mohla slabší zvířata čelit predátorovi? Pouze myšlením a inteligencí. Jak přesně si mírumilovná ptačí rodinka poradí s útočníkem – to si přečtěte z knížky. Já prozradím jenom to, že jde o postup stejně neobvyklý jako je i trest, kterého se na konci příběhu dostane hadovi.

Říct o Huxleyho pohádce, že v ní dobro vítězí nad zlem, je málo.
Stejně důležitým sdělením toho krátkého příběhu je, že rozum vítězí nad hrubou sílou. Jaké jiné poslaní bychom taky mohli čekat od autora, který kdysi břitce poznamenal, že „větší část lidského života je dlouhotrvajícím úsilím vyhnout se myšlení“?

Huxleyho jediná pohádka je příležitostí jak seznámit i velmi malé děti s tvorbou opravdového velikána světové literatury a jak je na základě ponaučení z příběhu podpořit k vývoji v myslící bytosti. Huxleyho knihu v prvním českém vydání omaloval mimořádný malíř Jiří Sopko. Jeho manželé Vránovi s člověčí mimikou jsou tak přesvědčiví, že nás ani nepřekvapuje, že mluví a myslí jako lidé, aniž by měli boty a čepice. 

Vrány z Hruškovic / Aldous Huxley / Ilustruje Jiří Sopko / Přeložila Ivana Pecháčková / vydal Meander

Inspirující myšlenky...

Dřívější zpupné přednosti, jimiž se lidské zvíře povyšovalo nad ostatní zvířata, už padají. Víme, že lidská bytost není jediná, která myslí, mluví nebo pracuje. Každý živočišný druh má svoje zvláštnosti, jimiž vyniká, a jiné mu chybí. Ale domnělé přednosti lidí jsou spíš náhražkami nějakých nedostatků. Zbývá zhodnotit, jestli vysoká rozumovost člověka není víc na škodu než k užitku. Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství. Než vysoce mravní a mrvní člověk začal zavádět řád, život se udržoval dokonale jistě a svobodně, když si každý dělal, co chtěl v tom chaosu anarchie.
Misantrop: Vegan - člověk, nebo zvíře?