gaston450.jpgGaston je chlapeček, který stejně jako každé jiné dítě hledí s údivem na svět kolem sebe. Zajímá ho všechno, co souvisí s jeho chodem, a není chvilky, kdy by se na něco neptal. Proč jsme si takového chlapečka vymysleli?

Protože všichni dospělí, kteří žijí s dětmi, se asi už někdy setkali s přívalem nečekaných otázek a měli pocit, že na ně odpověděli nedostatečně, špatně nebo unáhleně a že by se k nim rádi jednou vrátili, až budou lépe vyzbrojeni.
Protože i s dětmi se má mluvit o rozdílech mezi lidmi, násilí nebo nespravedlivosti. Přijdou tak rychleji na to, jakou radost přináší přátelské soužití s ostatními.

Protože i děti jsou schopny skutečného přemýšlení o životě a přináší jim velkou úlevu, když spolu s námi dospělými dokážou vyslovit to, co je posune vpřed a posílí jejich respekt k sobě i ostatním.

Každé téma uvádí série spontánních otázek, které se mohou vylíhnout v dětské hlavě. Stránky určené rodičům pak nepřinášejí hotové odpovědi, ale spíše náměty k přemýšlení. Každý tak bude moci v dialogu se svým dítětem nalézt slova, která uklidní, pomohou a přinesou pokrok ve vývoji.

Gaston chlapeček, který se pořád ptal
Laubier Matthieu de, Aubinais Marie, Bou
přeložil Tomáš Duběda
vyd. Euromedia Group-Knižní klub, 2008
l. vydání, od šesti let

Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971