Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Kouzelná zvířátka Martiny Drijverové pro první čtení s Helenou Zmatlíkovou

Pohádky o zvířátkách děti vždycky potěší. A že zvířátka dovedou pomoci lidem, kteří je mají rádi, o tom vypráví pohádky z knížky Kouzelná zvířátka Martiny Drijverové.

kouzelna zviratka drijverova

Výtvarnice Helena Zmatlíková je ilustrátorkou, která takříkajíc prodá knihu jakéhokoli autora.
Její nezaměnitelný kresebný styl ale někdy uniká kýči jen o vlas. O jaký? Určitě také o jeden ze spousty zlatých vlasů, které halí bosou holčičku v bílé noční košili, která tak odvážně líbá husu na špičku zobáku, přičemž ji drží za krk opíraje se o druhou husu. Ale věnujme se vlastnímu textu.

Kniha se sestává z tuctu krátkých příběhů, které autorka napsala na motivy rozličných cizokrajných pohádek.
Jedna pohádka je ruská – o chudém Ivanovi, dvě lužickosrbské, hned čtyři jsou slovenské a nejvíc, pět pohádek připutovalo k Martině Drijverové z Polska. Pod slovy „napsat na motivy“ si můžeme představit mnohé. Třeba i využití pouhých několika původních detailů k rozvinutí zcela nového a fakticky původního příběhu. To se zde však nekoná, takže by se spíše hodilo za pohádkami uvádět „převyprávěno“.

To je ale jen detail. Zkušeností s převypravováním pohádek má totiž Martina Drijverová habaděj. Tak třeba v knize Posílám ti pohádku nosil malému Petříkovi poštovní holub den co den nový dopis, ve kterém kluk pokaždé objevil neznámý příběh z některé další evropské země. A v knížce Pohádky z celého světa byl těžební prostor ještě širší. Zatímco v Pohádkách z hor (2006) autorka naopak omezila působiště. Ku prospěchu věci! Nu, a ve dvanácti dalších pohádkách obsažených v knize Kouzelná píšťalka (2007) se začala věnovat tematice zvířat. Ta jsou u ní (a též u Heleny Zmatlíkové) vesměs dobrotivá. Přicházejí lidským hrdinům na pomoc – a kniha Kouzelná zvířátka, o kterých mluvíme, v tomhle do jisté míry pokračuje, a to mírně archaizujícím stylem.

Drijverová se přitom nejvíc přiblížila tradičnímu vyprávění Boženy Němcové, se kterou má nejednu zkušenost.
„Žili jednou muž a žena,“ začíná Drijverová psát tradičně svou pohádku, po čemž pokračuje ještě čtyřmi větami, aby (očekávatelně) přešla do přítomného času: „Jde po břehu a tu vidí, že se ve vlnách zmítá dřevěná truhlička…“ A hup zas do minula: „Hned skočil do vody.“ V tomto případě jde o variantu pohádky o Plaváčkovi a co se týká časopřechodů, typických právě pro staré klasické pohádky, bude k nim u Drijverové docházet i nadále, přičemž sama námi probíraná pohádka (Zlaté ptačí pero) pokračuje i takto: „Vyrůstal hoch u pěstounů, pěkně si vedl…“

Jinými slovy, opravdu tradice, a je-li tu jaká zvláštnost, pak autorkou opakovaná věta „K tomu není co dodávat!“ Vcelku však všechny pohádky formálně imitují volná a zatím nezapsaná vypravování a nelze nežli konstatovat, že také z toho důvodu jsou použitelné jako ideální „uspávací“ materiál „pro děti od 5 let“ (jak nám připomíná tiráž). Jsou to přímočaře podávané lidové báchorky, ale zároveň (též výběrem) snad až příliš v normě…

Martina Drijverová / KOUZELNÁ ZVÍŘÁTKA / Artur, 2008 / ilustrovala Helena Zmatlíková

kouzelna_zviratka400.jpg

Knížka obsahuje pohádky
Zlaté ptačí pero
Princ a rys
Král všech hadů
Dvanáct bratrů, dvanáct sester
Kouzelné truhličky
Hloupý princ a krásná princezna
Princezna od tří dubů
Pec, kocour a lev
Kůň se sluncem na čele
Kohoutkův zlatý prsten
Princ a sluha
Myška, rak a chrobák

UKÁZKA

Byli muž a žena, měli, na co pomysleli, jen jednoho se jim nedostávalo – a to byly děti. Chodili ti dva ke kořenářkám, lektvary pili, mastmi se mazali, ale nic nepomáhalo, dětský křik se v domě neozval. Až jednou muži někdo poradil, ať zajde ke stařence ve vzdálené vsi, ta prý umí i bez bylin léčit. Ona dlouho na světě pobývá, mnoho slyšela, mnoho ví, snad dá radu.
A to se také stalo! Povídá ta moudrá žena: „Zítra ráno se zeptej ženy, na co má chuť k obědu. Půjdeš na trh a koupíš to, u prvního kupce, kterého uvidíš. A smlouvat o ceně nebudeš! Až tvá žena to jídlo sní, přání se jí vyplní.“
Což, to není nic těžkého! Poděkoval muž stařence, odměnil ji za radu, jde domů. A druhý den se ženy ptá, copak by chtěla k obědu? Na co má chuť?
„Ani nevím,“ praví žena, „snad nějakou rybu, tu už jsme dlouho neměli.“
Vydal se muž na trh a co nevidí, hned zkraje stojí rybář! Ale koš má skoro prázdný, jen na dně se pár běliček mrská. Nechtělo se muži říci o jednu rybku, vždyť jsou tak maličké, jedné by se žena nenajedla. Vzal všechny, co tam byly.
A bylo jich zrovna dvanáct! Nesmlouval, zaplatil, ani si nevšiml, že se na něj rybář jaksi divně dívá.
Žena doma všechny ryby upekla a do jedné snědla. Když po čase zjistila, že …
(z pohádky Dvanáct bratrů, dvanáct sester)

You have no rights to post comments

První čtení – Už jste četli?

  • 1
  • 2
  • 3
Prev Next
Dášenka a Pumprlík. Slavná knížka pro začínající čtenáře i předčítání
Zmizelá škola, další skvělá knížka pro prvňáčka
Kamarádi z abecedy Radka Malého pro malé čtenáře a do škol
Petr má medvěda, nebo co. Knihu pro první čtení napsal Ludvík Vaculík
Nanukova dobrodružství, dobrodružství pejska pro první čtení
Listopadová pohádka, jedna z nejhezčích pro malé čtenáře
Kniha Školníci pro prvňáčky nakonec vyšla i přes odmítnutí podpory ministerstva školství
Už se nebojím tmy namaloval ilustrátor plzeňských pohádek
Hurá za Zdendou. Povedená Sekorova knížka pro děti mateřských škol
Josífkův pekelný týden. Další z úspěšné série Daniley Krolupperové pro malé děti
Písmenkové pohádky pro malé čtenáře
Dračí pohádky, kratičké ideální čtení před usnutím
 Bubáček. Veselý panáček pro první čtení
Tři moc povedené knížky pro děti od dvou do pěti let
Birlibán a Petiškův svět podivuhodných věcí pro první čtení
Kozliatka – Kůzlátka od našich sousedů
Okno do komína – kniha pro prvňáčka se nedá koupit
Koukej, kouzlo! – konečně knížka pro nečtenáře od Daniely Krolupperové a Andrey Tachezy