born chytre pohadky

Obsáhlá sbírka pohádek z celého světa z pera Jiřího Žáčka a s obrázky Adolfa Borna by měla oslovit děti přemýšlivé. Už jen proto, že jsou jiné než klasické pohádky ve kterých často vítězí nadpřirozené síly, kouzelné postavy. Jsou to pohádky, kde předností je moudrost, soucitnost a rozum a které dětem říkají, že prosazení dobra záleží jen na lidech samotných.


Jiří Žáček opět dokazuje, že je kvalitní vypravěč, jakých je v české dolině tak málo.

Škoda jen, že Slovart nebyl k tak mimořádnému dílu schopen vyprodukovat kvalitnější grafickou úpravu, ale podlehl komerční a kýčovité módě grafiky, kterou zahlcují trh ti nejhorší nakladatatelé jako je Librex, Edmont, Fragment a další.

Chytré pohádky pro malé rozumbrady / vypráví Jirka Žáček / ilustrace Adolf Born / vydal Slovart, 2014

chytre pohadky pro rozumbrady zacek

Ilustrace Adolf Born

Ukázka z knížky...

Nejneuvěřitelnější příběh  (abcházská)

Bůhvíkde se to stalo, bůhvíkdy se to stalo, bůhvíkomu se to stalo, ale že se to stalo, na to vemte jed!
V jedné vsi na Kavkaze žil kovář, kterému došlo uhlí, a tak se rozhodl: „Půjdu do lesa, postavím milíř a vypálím si nové uhlí!“
     Ráno vzal sekeru a vykročil k lesu, ale bylo tak nesnesitelné vedro, že se zastavil u studánky, aby se osvěžil. Ta studánka byla začarovaná a sotva se muž napil - věřte nevěřte! - proměnil se v mladou krásnou dívčinu. Do spanilé dívky se okamžitě zamiloval mladý kníže, a že knížeti  je všecko dovoleno, vzal si tu krasavici za ženu. Do roka a do dne se jim narodila trojčátka - tři roztomilí kloučkové.
     Léta běžela a mladá kněžna si jednoho dne vyšla na procházku. Ale sluníčko připalovalo tak mocně, že se zastavila u začarované studánky, aby se osvěžila, ale sotva se napila - věřte nevěřte! - proměnila se v krásnou klisnu. Zrovna jel okolo kníže, manžel té klisny, dokud ještě byla kněžnou, a že knížeti je všecko dovoleno, odvedl si ji domů a zavřel ji do stáje. Za pár týdnů se klisna ohřebila a přivedla na svět tři rozkošná hříbátka.
     Jednoho horkého dne se klisna zaběhla ke studánce a napila se, aby zahnala žízeň, a vtom - věřte nevěřte! - se proměnila v krásnou fenu. Uviděl ji kníže, kterému patřila klisna a který míval za ženu krasavici, a že knížeti je všecko dovoleno, odvedl si fenu domů, a ta fena za pár měsíců vrhla tři nádherná štěňátka.
     Co čert nechtěl, jednou se žíznivá fena zatoulala ke studánce, napila se z ní a v tu ránu se proměnila - můžete třikrát hádat, stejně neuhádnete! -  proměnila se v kováře, který si před lety postavil v lese milíř, aby měl nové uhlí!
     Kovář se vrátil domů, přivezl si z lesa plný vůz uhlí a dal se do práce. Sousedům, kteří vyzvídali, kde byl takovou dobu, nic neprozradil; pokaždé jen mávl rukou a utrousil:
     „Beztak byste mi nevěřili ani slovo...“
     A kdyby mu lidé přece jen uvěřili, že byl provdaný za knížete a má s ním tři syny, ještě by mu kníže, kterému je dovoleno i to, co je zakázáno, dal pro pomluvy setnout hlavu!




Pohádky pro děti – nové knihy

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Karel Jaromír Erben a Cyril Bouda. Jejich Pohádky jsou jednoduše velká krása

Tak nám vyšla pěkná krása. Klasické české pohádky - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Drak dvanáctihlavý, Otesánek, Pták O...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton