Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Strašidelné pohádky oblíbeného vypravěče Zdeňka Slabého

strasidelne_pohadky_slabyStrašidelné pohádky jsou obdobně nápadité jako úspěšný předchozí autorův titul Nedokončené pohádky. Mají překvapivý děj, humor, fantazii, napínavé situace - zdánlivě neřešitelné a zcela bezvýchodné, kdy protagonistovi hrozí to nejhorší v zajetí duchů nebo jiných strašidelných pohádkových bytostí - a neobejdou se ani bez nečekaných momentů a obratů v ději.

Čtenáře přitáhne i pojetí pohádek, které spočívá v tom, že jsou tu spojeny příběhy zcela současné s prostředím, které čtenáři mohou vidět kolem sebe, ale přitom je využito prvků klasických pohádek (vlk, vodník, obr…).


Nezanedbatelná je jazyková úroveň zkušeného vypravěče. Stejně jako Nedokončené pohádky přispívají i tyto k rozvoji vyjadřovacích dovedností čtenáře vynalézavostí autorského jazyka s vytříbeným a vtipným podáním. Kniha je určena dětem od 5 do 10 let. Mohou ji využít i učitelky v mateřských školách nebo knihovnice při práci s dětskými čtenáři.

Strašidelné pohádky | Zdeněk K. Slabý | vydal Portál, 2011

Zdeněk K. Slabý je autorem na 30 knih pro děti, mnohé z nich byly přeloženy do několika světových jazyků. Byl dlouholetým redaktorem časopisu o dětské literatuře Zlatý máj a dramaturgem dětského divadla. Roku 2010 mu byla udělena prestižní cena Albatrosu za celoživotní práci s dětskou knihou. V Portálu vyšly jeho Nedokončené pohádky (2007) a Strašidelné pohádky (2011).

slaby150Zdeněk Slabý o knize:
Strašidelné pohádky tvoří pět příběhů. Jména postav jsou zase úžasně zvukomalebná a vtipná – Kakabus usměvavý, obr Velikáš, vodník Kropáček… Kde nacházíte pro hru s jazykem inspiraci?

Mohu přidat jména plivníka Doudyho, mořského vodníka Podvodopula nebo velryby Jenovéfy... Souvisí to především s tím, jak jsem se právě zmínil o humoru jako o nezbytnosti takové knížky, jako jsou Strašidelné pohádky (ostatně v Nedokončených pohádkách vystupovala třeba želva Alžběta Tvrdá-Krunýřová nebo citrónek Romulusaremus), ale vyplývá to i z postav samotných. Když o nich píšu, představuju si je trojrozměrně, ony skutečně ožijí, jednají po svém a mají od svého zrodu (v počítači) také svá jména. Máte však pravdu v tom, že je to zároveň hra s jazykem. Obdivuji totiž možnosti krásné české řeči a snažím se jí v pohádkách dát šanci jak bez zplošťování, tak bez vulgarismů. A hravost, ta je snad pro autora dětských knih přímo povinná – v knížce Meluzínka Minka jsme si takhle hráli dokonce s osmnácti autory z různých zemí.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit