Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Sněhová víla. Vánoční pohádka pro první čtení Daniely Krolupperové a Lucie Dvořákové

krolupperova snehova vila dvorakova ilustrace

Jednoduchý vánoční příběh pro malé čtenáře, vhodný jako první čtení.

Sněhová víla přichází tak jako každý rok na zem, aby dohlížela na sněžení. Zlý čert však na ni seslal kouzlo, které způsobí, že je jí taková zima, že nemůže pracovat. Víla se od moudrého výra dozví, že ji může zachránit jedině petrklíč. Všude za okny jsou však jenom vánoční hvězdy či vánoční kaktusy. Víla je zoufalá. U kostela ji však uvidí malý chlapec a vezme ji do dlaní. Jmenuje se Petr a má zvláštní příjmení...

dvorakova lucie snehova vila 2

Krolupperová Daniela
je překladatelka a novinářka, vydala řadu knih pro děti, v Portále např. Rybí sliby, Zákeřné keře, Mizící hmyzíci, Jde sem lesem, Polární pohádku nebo Taje olivového háje.

Ilustrátorka Dvořáková Lucie
Patří mezi naše nejlepší současné ilustrátory knih pro děti. Zabývá se ilustrováním knih a časopisů, animovaným filmem, výtvarným řešením televizních pořadů pro děti. Spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, Brio, Don Bosco, Meander, Portál, 65. pole aj, dále s časopisy Sluníčko, Mateřídouška a Betynka, a rovněž s Českou televizí.

Sněhová víla / Krolupperová / ilustrace Lucie Dvořáková / vydal Portál, 2018

Ukázka z knížky:

Přišla zima.

S ní se na zem vrátila i sněhová víla Apolenka. Na velkých bílých vločkách se snesla na střechu kostela. Rozhlédla se po městečku. Potěšilo ji, že je celé pod sněhem. Spokojeně se usmála. Pak se pomalu sklouzla po střeše a polehoučku slétla až na zem. Když hodně mrzne, sněhové víly mohou létat. Ovšem pokud je jen kolem nuly, nezbývá jim než chodit pěšky, anebo se snášet na vločkách. Proto není divu, že víly mráz milují.

Apolenka hned vyrazila po své práci. Nevadilo jí, že na ulicích chodí lidé. Lidskému oku byla totiž neviditelná. Jen musela dávat pozor, aby ji někdo nezašlápl. Procházela a poletovala ulicemi. Kontrolovala sníh. Prohlížela si závěje, sledovala lesk a barvu sněhu. Leštila rampouchy. Občas dlaní přihladila zledovatělé jezírko nebo kaluž. Správný led se totiž podle zimních předpisů musí lesknout jako zrcadlo.

Apolenka ráda viděla, že si zima letos vede dobře. Jen lidem se sem tam dalo něco vytknout. Tady zapomněli odklidit sníh, tamhle posypat chodník. To zase budou boule, pomyslela si sněhová víla. Proč ti lidé nejsou pečlivější?
Sněhová víla zkontrolovala celé městečko. Potom si vybrala jednu nádherně nasněžnou heboučkou závěj. Lehkým ledovým kouzlem si do ní včarovala ložnici a šla spát.

Druhý den ráno šla Apolenka zkontrolovat zimu za městečkem. Vydala se k lesu. Chvíli šla a chvilku poletovala. Jak se jí právě zachtělo.
Byl krásný zimní den. Obloha modrá jako len. Zpoza bílých mráčků vykouklo sluníčko. Hřát si ale netrouflo. Počká do jara. Teď přece patří nebe sněhu.
I v lese byla zima právě taková, jak má být. Apolenka měla radost. Sníh na mýtině byl správně hustý. Mráz předpisově lezl za nehty. Bělostné vločky oblékly větve stromů do bílých rukávů. Slušelo jim to. Rampouchy vystavěly pod větvemi starých smrků ledové píšťaly. Vítr na ně občas nezbedně zapískal.
Apolenka zlehka pohladila závěj pod starým bukem. Kontrolovala jemnost sněhu. A pak se to stalo.

You have no rights to post comments