louskacek mysi kralSlavná pohádka německého romantického spisovatele a hudebního skladatele E.T. A. Hoffmanna (24.1. 1776  – 25. 6. 1822). Příběh se v různých knižních vydáních mírně liší, ale podstata zůstává vesměs stejná. Pohádka je o malé dívce, které o Štědrém večeru hodný strýček Drosselmeyer přinese dárek: dřevěného panáčka – louskáčka.

Její bratr si s ním začne louskat ořechy a panáčka poškodí. Dívence je louskáčka líto, proto panáčka s obrovskými zoubky uloží do postýlky a usne pod vánočním stromkem. V noci se jí zdají prapodivné sny. Louskáček oživne, spolu s ostatními hračkami porazí zlého Myšího krále, promění se v krásného prince a dívku provede kouzelnou zemí… A jak že to bylo s baletní inscenací, která příběh proslavila? Za více než sto let se mnohokrát proměnila, ale pořád je velice oblíbená. Každé Vánoce ji hrají divadla po celém světě.

louskacek richterova
Ilustrace Martina Richter

S nápadem vytvořit balet, jehož libreto by vycházelo z pohádky E. T. A. Hoffmanna, přišel ředitel carských divadel I. A. Vševoložskij. Napsal stručné libreto a počátkem roku 1891 dílo u Čajkovského objednal.
Do práce se zapojil i libretista a choreograf Marius Petipa (kvůli jeho nemoci dílo dokončil Petipův žák Lev Ivanov), který vytvořil scénář a připravil Čajkovskému přesné pokyny pro práci.
Tak přesné, že například požadoval, aby vánoční strom v prvním jednání rostl na čtyřicet osm taktů. Ještě dodejme, že oba pánové pracovali s Dumasovým převyprávěním příběhu, protože původní verze jim připadala příliš hrůzostrašná.

Ač dnes patří Louskáček k nejznámějším a nejhranějším baletům, nebyla jeho premiéra přijata kritikou zrovna nadšeně. Psalo se o „podívané, která se hodí pro jarmareční představení“, o nepříjemné a bezbarvé hudbě a ledabyle vytvořené variaci.
Prvního zahraničního uvedení se Louskáčkovi dostalo v pražském Národním divadle, v roce 1908 ho nastudoval Achille Viscusi, jedna z klíčových postav českého baletu."

Louskáček a Myší král
Vydání druhé v překladu Heleny Kubové s ilustracemi Mariny Richterové v Euromedia Group-Knižní klub, 2013 (první vydání SNDK, 1964 s ilustracemi Dagmar Berkové)

hoffmann scheiner louskacek 1

Jedno z prvních českých vydání z roku 1924 s ilustracemi Artuše Scheinera.

hoffmann scheiner louskacek 2


Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z Pekelce. Pohádky plné nápadů Františka Nepila a veselých obrázků Miloslava Jágra

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti se začtou do krásné ...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Pohádka Jiřího Stránského o chamtivém králi aneb o tom, že chtít stále víc se nevyplácí

O tom jak kniha a zároveň moudrá pohádka vznikla, píše sám autor Jiří Stránský: Někdy v roce 1981 jsem se po operaci ocitl ...

Ježibaba na koloběžce. Skvostné pohádky od Berounky Jiřího Kahouna s ilustracemi Lucie Dvořákové

Nedávno jsem nahlédli do výkladu s dětskými knihami a ejhle. Mezi různým brakem ležela jedna, která svítila. Kahounova Ježib...

Pohádky z kerského lesa, kde Hrabal napsal Slavnosti sněženek

Nová kniha pohádek, kterou si zcela určitě oblíbí především děti přibližně ve věku od šesti do dvanácti let, ale přeč...

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka