jed modry konicku pohadky hejna

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost. Knížka je téměř ideální pro předčítání před spaním.


Olga Hejná (1928 – 2017) byla nejen spisovatelka, ale také ilustrátorka a sochařka. Spolu se svým manželem ke knížce připravili obrázky, které potěší nejen svým obsahem, ale i nekýčovitým provedením, které u knížek pro děti vidíme čím dál méně.

Jeď, modrý koníčku / Olga Hejná / Ilustrace Olga Hejná a Miloslav Hejný / Typografie Vladimír Verner / Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 2015

hejny hejna jed nodry konicku

Ukázky z knihy...

Běží, běží…
Běží, běží mňoukadýlko,
v patách za ním štěkadýlko.
Mňoukadýlko prsk a mňau,
štěkadýlko au – au – au!

O neslušném pejskovi

Jednou vyplazoval pejsek na kocoura jazyk a kocour řekl: „Co na mě pořád vyplazuješ jazyk?“ A pejsek řekl: „Abys věděl, pejskům se jazyk vyplazuje sám, když mají žízeň…“
A kocour řekl: „Tak proč při tom koukáš na mě?“
Pejsek vyplázl jazyk ještě jednou a kocour ho zavedl do hospody na limonádu. Pak šli trošku na procházku. Přišli do jedné ulice, kde byly domy menší a menší, až byly docela malinké, a v nich bydlela květinková semínka.
Dívala se právě z oken a volala: „Dobrý den, jak se máte? Jak jste se vyspinkali?“
„Jak to, že jste tady všichni tak hodní a slušní?“ divil se pejsek.
A jedno semínko pravilo: „Kdybych nebylo hodné, vyrostl by ze mne jenom nějaký plevel nebo tak! V naší květinkové ulici musí být každý hodný!“
Pejsek řekl: „Ale já můžu vyplazovat jazyk!“ a vyplázl na semínko jazyk.
„Ó ne, to ne! Raději vůbec ne!“ volalo semínko a honem zavřelo okno.
Pejsek řekl: „Haf! To jsem je vyděsil! Haf! A já vůbec žízeň neměl! Ani prve jsem neměl žízeň, když jsme šli spolu na tu limonádu! Haf!“
Kocourek se rozzlobil a šel domů. A pejskovi vyrostlo najednou místo ocásku škaredé koště! Ták! Začal se za ním točit do kolečka a jestli už toho nenechal a neběžel raději domů, snad se tam ještě točí.

Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z kerského lesa, kde Hrabal napsal Slavnosti sněženek

Nová kniha pohádek, kterou si zcela určitě oblíbí především děti přibližně ve věku od šesti do dvanácti let, ale přeč...

Chytré pohádky pro malé rozumbrady Jiřího Žáčka a Adolfa Borna

Obsáhlá sbírka pohádek z celého světa z pera Jiřího Žáčka a s obrázky Adolfa Borna by měla oslovit děti přemýšlivé. U...

Mistrné, ale trochu strašidelné pohádky Slabého učí děti krásnou češtinu

Ano, ano, Slabého pohádky nezklamou. Jsou jak dějově pestré, tak i jazykově mistrné. Neobyčejně vynalézavé, fantazijí př...

Pohádkový svět Františka Nepila, jedinečné příběhy velkého vypravěče

Výbor pohádek Františka Nepila potěší jeho věrné čtenáře, malé, ale i ty, kteří už jsou dávno dospělí a spisovatelovy...

Neplechaté pohádky Ljuby Štíplové patří k nejoblíbenějším pro malé čtenáře

Spisovatelka Ljuba Štíplová patřila dlouhá léta k těm nejoblíbenějším nejen u rodičů, ale především u malých dětí. K...

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii