kouzelna_lampaDo exotického světa arabských pohádek, známých z vyprávění bájné Šeherezády, vás vtáhne spisovatelka Daniela Fischerová a výtvarníci Renáta Fučíková a Jindra Čapek. Můžete se tu setkat se slavnými pohádkovými postavami, jako jsou Aládín, Alí Baba nebo Sindibád, pobavit se vtípky lstivé Dalíly či šibala Alího a nechat se strhnout dobrodružstvími plnými zlých čarodějů, dobrých víl i odvážných a důvtipných lidských hrdinů.

Daniela Fischerová / Kouzelná lampa a další arabské pohádky / Ilustrace Renáta Fučíková a Jindra Čapek / Mladá fronta 2010

Ukázka z knihy:

Co našel Aládín na dně propasti

Aládínovi nezbylo nic jiného. Začal se opatrně spouštět dolů. Tma byla pořád hustší a lano se mu zdálo strašně dlouhé, ale konečně se dotkl nohou dna. V úzkostech vykřikl své jméno, jméno otce, jméno matky. Rázem ho zaplavil jas, až leknutím prudce zavřel oči. Když si je troufnul otevřít, nestačil se divit. Propast byla vystlaná měkkými koberci, nad hlavou zářily křišťálové lustry a truhly přetékaly diamanty, rubíny i safíry. Ve zlatých mísách byly dokonalé perly, měsíčně bílé, růžové i ty nejvzácnější černé. Látky pestré jako paví peří visely od stropu až k zemi. Hoch zapomněl na čas a v čirém úžasu se kochal pohledem.
„No tak kde jsi? Nelelkuj tam a běž pro tu lampu!“ slyšel z výšky rozzlobený hlas. Ale nemohl se nabažit těch podivuhodností a hrál si se zlatými šperky jako dítě s hračkami.
„Spěchej, ty malý mizero! Už nemáme moc času!“
Chlapec se vydal až na konec chodby. Doopravdy, úplně vzadu se v koutě válela obyčejná stará lampa, zaprášená, s rezavým držadlem. Aládín ji vzal a běžel zpátky. Cestou si nacpal za košili tolik drahokamů, kolik jenom unesl.
„Chvátej!“ křičel čaroděj nedočkavě. „Brzy bude svítat, kouzlo pomine!“
Aládín šplhal úzkým jícnem země. Čaroděj už chtivě natahoval ruku.
„Lampu! Lampu!“ povykoval. „Hned mi dej tu lampu!“
Aládínovi už docházely síly. Vztáhl volnou ruku vzhůru, aby mu čaroděj pomohl vylézt. Ale ten se sápal jenom po té zaprášené lampě. Vtom vyšlo slunce a zlaté ranní světlo zaplavilo kraj.
„Ty líný parchante, všechno jsi zkazil!“ zařval čaroděj. Potom zaklel a hodil do ohně nějaký páchnoucí prach. Plamen zhasl. Tenký sloup čpavého dýmu stoupal k nebi, trhlina propasti srostla a chudák Aládín se zřítil na nejhlubší dno.
Zklamaný čaroděj zuřil. Měl v úmyslu vyrvat chlapci lampu z ruky a srazit ho do propasti holí, aby se nad ním země navždy zavřela. Ta lampa pro něj měla nedozírnou cenu, ale on uměl číst ve hvězdách. Hvězdy mu daly nesmlouvavou věštbu, že lampu může z hlubin vyzvednout jen chlapec, jehož jméno bude Aládín.
„Nevděčný, hloupý, neschopný a drzý fracek!“ vztekal se čaroděj, když se sykotem letěl ranním nebem pryč. „Aspoň že jsem ho zahubil a mám ho z krku. Ať shnije v té jeskyni plné drahokamů, ať zdechne hlady jako zvíře uprostřed všeho toho bohatství!“
Zasmál se štiplavým zlým smíchem a zmizel za obzor.

Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z kerského lesa, kde Hrabal napsal Slavnosti sněženek

Nová kniha pohádek, kterou si zcela určitě oblíbí především děti přibližně ve věku od šesti do dvanácti let, ale přeč...

Chytré pohádky pro malé rozumbrady Jiřího Žáčka a Adolfa Borna

Obsáhlá sbírka pohádek z celého světa z pera Jiřího Žáčka a s obrázky Adolfa Borna by měla oslovit děti přemýšlivé. U...

Mistrné, ale trochu strašidelné pohádky Slabého učí děti krásnou češtinu

Ano, ano, Slabého pohádky nezklamou. Jsou jak dějově pestré, tak i jazykově mistrné. Neobyčejně vynalézavé, fantazijí př...

Pohádkový svět Františka Nepila, jedinečné příběhy velkého vypravěče

Výbor pohádek Františka Nepila potěší jeho věrné čtenáře, malé, ale i ty, kteří už jsou dávno dospělí a spisovatelovy...

Neplechaté pohádky Ljuby Štíplové patří k nejoblíbenějším pro malé čtenáře

Spisovatelka Ljuba Štíplová patřila dlouhá léta k těm nejoblíbenějším nejen u rodičů, ale především u malých dětí. K...

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.