ze sumavy spalicek pohadekOndřeje Fibicha znám už od společných let na gymnáziu a vždycky kus cesty jsme ušli spolu. Jeho vnímání krajiny mi vždycky bylo blízké, stejně jako cit pro poezii, bez níž se snad o krajině ani dobře psát nedá. A protože náš čas trochu pokročil, je mi blízké i jeho obracení k dětem.

Uprostřed kvanta knih pro tzv. nejmenší čtenáře je jeho Špalíček, kromě pracně nasbíraných pohádkových příběhů a říkadel ještě jedním návratem. Návratem nás „velkých čtenářů“ do časů dětství. Teprve tušíme, jak je dětství důležité.

…Poslední děti domů běží
V dálce se okna rozsvěcejí
Na břehu března tiše leží
ztracená klička od dětství.
/Vzpomínka/

Záleží na tom, že my jsme ještě jezdili na ledě na šlajfkách, které se utahovaly kličkou? Že zimní rozsvícená okna, málem  Ladovská, v nás dodnes vzbuzují i prožitek tmy, té, která dneska začíná být vzácná jako ticho?
Možná víc záleží na tom, že my jsme jako děti byly víc venku, s jinými dětmi a žili jsme víc ve skutečnosti, která šla osahat. Ale to nežehrám, bůhví, kam dojde svět za dvacet let, kdo ví, co přijde za týden.
Kdo to napsal, že jakmile už jednou někdo dokázal, že symbolem, znakem, který je neslyšitelný, jde vyjádřit věc, pocit, je už cesta dál, k jiným znakům a písmu a knihám otevřená?
Už vím, Thor Heyerdahl.
A Fibich napsal:

…Ve škole vidíš nové kouzelníčky
Celý svět vnímat v písmenkách.
/Září/

Ano, stačí jeden, dva verše na zázrak čtení- jakoby nám už trochu zevšedněl?
A pohádky ze Šumavy do knihy nasbírané se dostaly tak daleko jako já- nedívají se jen dopředu, asi ani vedle. Vyprávějí prostě svůj příběh, abychom o něj nepřišli. Soudí? Jen po svém.

Ve Špalíčku najdete kromě říkadel, básní a pohádek i písničky, v notách. Já mám nejraději tu co se jmenuje V slámě spí. Ten text dokonce (jsemť pamětníkem) byl zhudebněn třikrát! Komu se to povede?
Takže-
Chtějí – li rodiče či kantoři dobrou českou knížku pro svoje děti, dobrou nejen pro prosté čtení, je právě Ze Šumavy špalíček pro ně to pravé.
Mě napadá, že i doufám, že ji pro děti budou někdy otvírat ruce trochu poznamenané prácí, vonící mírně po smůle, sekeře, nebo noži – může špalíček být i lodička z kůry.
A ještě něco najdete, milí čtenáři veškerého věku – obrázky. Málokdy se sejdou dva umělci, kteří k sobě mají takhle blízko, jak jeden píše, druhý kreslí a maluje – nebo je to někdy naopak?

Ondřej Fibich, Petr Štěpán / Ze Šumavy špalíček pohádek a básniček / Nakladatelství Hrad, Strakonice, 2016

Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z kerského lesa, kde Hrabal napsal Slavnosti sněženek

Nová kniha pohádek, kterou si zcela určitě oblíbí především děti přibližně ve věku od šesti do dvanácti let, ale přeč...

Chytré pohádky pro malé rozumbrady Jiřího Žáčka a Adolfa Borna

Obsáhlá sbírka pohádek z celého světa z pera Jiřího Žáčka a s obrázky Adolfa Borna by měla oslovit děti přemýšlivé. U...

Mistrné, ale trochu strašidelné pohádky Slabého učí děti krásnou češtinu

Ano, ano, Slabého pohádky nezklamou. Jsou jak dějově pestré, tak i jazykově mistrné. Neobyčejně vynalézavé, fantazijí př...

Pohádkový svět Františka Nepila, jedinečné příběhy velkého vypravěče

Výbor pohádek Františka Nepila potěší jeho věrné čtenáře, malé, ale i ty, kteří už jsou dávno dospělí a spisovatelovy...

Neplechaté pohádky Ljuby Štíplové patří k nejoblíbenějším pro malé čtenáře

Spisovatelka Ljuba Štíplová patřila dlouhá léta k těm nejoblíbenějším nejen u rodičů, ale především u malých dětí. K...

Inspirující myšlenky...

Napsat špatnou knihu dá stejnou práci jako napsat dobrou: je stejně upřímným projevem autorovy duše. Ale duše špatného autora je – alespoň z uměleckého hlediska – méněcenná, a proto její upřímné projevy jsou, ne-li vždycky v podstatě nezajímavé, tedy nezajímavě vyjádřené, a dřina vynaložená k jejich vyjádření je promarněná. Příroda je nestvůrně nespravedlivá. Za nadání neexistuje náhražka. Píle a všechny ostatní ctnosti zde nejsou nic platné.
Aldous Huxley: Kontrapunkt