ze sumavy spalicek pohadekOndřeje Fibicha znám už od společných let na gymnáziu a vždycky kus cesty jsme ušli spolu. Jeho vnímání krajiny mi vždycky bylo blízké, stejně jako cit pro poezii, bez níž se snad o krajině ani dobře psát nedá. A protože náš čas trochu pokročil, je mi blízké i jeho obracení k dětem.

Uprostřed kvanta knih pro tzv. nejmenší čtenáře je jeho Špalíček, kromě pracně nasbíraných pohádkových příběhů a říkadel ještě jedním návratem. Návratem nás „velkých čtenářů“ do časů dětství. Teprve tušíme, jak je dětství důležité.

…Poslední děti domů běží
V dálce se okna rozsvěcejí
Na břehu března tiše leží
ztracená klička od dětství.
/Vzpomínka/

Záleží na tom, že my jsme ještě jezdili na ledě na šlajfkách, které se utahovaly kličkou? Že zimní rozsvícená okna, málem  Ladovská, v nás dodnes vzbuzují i prožitek tmy, té, která dneska začíná být vzácná jako ticho?
Možná víc záleží na tom, že my jsme jako děti byly víc venku, s jinými dětmi a žili jsme víc ve skutečnosti, která šla osahat. Ale to nežehrám, bůhví, kam dojde svět za dvacet let, kdo ví, co přijde za týden.
Kdo to napsal, že jakmile už jednou někdo dokázal, že symbolem, znakem, který je neslyšitelný, jde vyjádřit věc, pocit, je už cesta dál, k jiným znakům a písmu a knihám otevřená?
Už vím, Thor Heyerdahl.
A Fibich napsal:

…Ve škole vidíš nové kouzelníčky
Celý svět vnímat v písmenkách.
/Září/

Ano, stačí jeden, dva verše na zázrak čtení- jakoby nám už trochu zevšedněl?
A pohádky ze Šumavy do knihy nasbírané se dostaly tak daleko jako já- nedívají se jen dopředu, asi ani vedle. Vyprávějí prostě svůj příběh, abychom o něj nepřišli. Soudí? Jen po svém.

Ve Špalíčku najdete kromě říkadel, básní a pohádek i písničky, v notách. Já mám nejraději tu co se jmenuje V slámě spí. Ten text dokonce (jsemť pamětníkem) byl zhudebněn třikrát! Komu se to povede?
Takže-
Chtějí – li rodiče či kantoři dobrou českou knížku pro svoje děti, dobrou nejen pro prosté čtení, je právě Ze Šumavy špalíček pro ně to pravé.
Mě napadá, že i doufám, že ji pro děti budou někdy otvírat ruce trochu poznamenané prácí, vonící mírně po smůle, sekeře, nebo noži – může špalíček být i lodička z kůry.
A ještě něco najdete, milí čtenáři veškerého věku – obrázky. Málokdy se sejdou dva umělci, kteří k sobě mají takhle blízko, jak jeden píše, druhý kreslí a maluje – nebo je to někdy naopak?

Ondřej Fibich, Petr Štěpán / Ze Šumavy špalíček pohádek a básniček / Nakladatelství Hrad, Strakonice, 2016

Pohádky pro děti – nové knihy

Jeď, modrý koníčku. Moderní pohádky a básničky i skvostné ilustrace

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost...

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Makový mužíček. Víte vůbec, kdy a kde se Františkovi Nepilovi narodil?

Slavnou knížka pro děti Františka Nepila a ilustrátora Josefa Palečka o malém mužičkovi, který se dědečkovi a bab...

Čarovné pero. Cigánské rozprávky Marie Voříškové a nejkrásnější kniha roku

Z Cikánských pohádek Marie Voříškové, které vydala Mladá fronta v roce 1959 vybrala editorka a překladatelka Mária Števkov...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Inspirující myšlenky...

O čem se vlastně v knihách píše? Na tu otázku tak dostat odpověď, to by bylo! Ale na mou čest, v knihách se píše o ničem! O ničem, z čeho by ses mohl poučit nebo čemu jde věřit. Když to jsou romány, jednají o lidech, kteří nikdy nežili, o mátohách autorovy fantazie. A když to nejsou romány, je to ještě horší: jeden profesor nadává druhému idiotů, jeden filozof utápí druhého na lžíci vody. A všichni se motají sem, tam, ničí hvězdy a zhasínají slunce. Člověk nakonec neví, čí je.
Ray Bradbury, 451° Fahrenheita