Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Velká cesta malého pána

ImageKniha pro děti Velká cesta malého pána spisovatelky Lenky Uhlířové s ilustracemi Jiřího Stacha, kterou vydalo nakladatelství Meander, je vzácně vyvážená po stránce textové i obrazové. Titul byl nominován na cenu Magnesia Litera 09 v kategorii Objev roku za text a zřejmě zcela zaslouženě.

O čem příběh vypráví
Malý pán se vydává hledat vidinu ze svého snu. Po cestě se setkává po řadě s různými bytostmi, k nimž se pokaždé obrací s nějakou prosbou. Bytosti mu slibují pomoct, pokud jim přinese to, co by samy potřebovaly, a posílají ho dál a dál. Jde o kompoziční princip Pohádky o kohoutkovi a slepičce nebo kumulativní pohádky. Hlavní hrdina opakovaně vykonává stejný skutek s různými postavami (něco po nich chce), zatímco ty postavy opakovaně vykonávají stejný skutek s hlavním hrdinou (někam ho posílají). Vytváří se řetěz typologicky stejných epizod, který v tomto konkrétním případě kromě jiného podtrhuje i délku putování Malého pána. Na konci po dosažení posledního článku řetězu děj probíhá směrem zpět, jenže tentokrát mnohem rychleji – všichni dostávají, co chtěli, a přichází rozuzlení.

Na rozdíl od klasické kumulativní pohádky v tomto textu pracně získané pomůcky Malému pánovi někdy nakonec neslouží vůbec k ničemu – například mapa od tvorů Bádavců nebo kniha Jmen pro každou příležitost. Malý pán v těchto případech buď vyřeší úkol sám nebo využije jinou pomůcku, kterou získal náhodou a kterou vůbec nehledal. Někdy také nejde za přesně určeným pomocníkem ani konkrétně určeným směrem, ale vydává se jen tak nazdařbůh („šel, kam ho nohy nesly“).

Ve vyprávění se objevují i prvky z kouzelných pohádek: Malý pán dostává kouzelné dary (například loďku bez vesel, která sama pluje), přichází na rozcestí apod.

Po stránce jazykové autorka ve velké míře čerpá z doslovnosti frazeologismů. Výrazy „mít těžkou / lehkou hlavu“ se interpretují doslovně, stejně jako „padla tíseň“ nebo „být povznesen“. (Tíseň je personifikována a doopravdy padla na město, čímž zalehla pramen. Povznášející odpovědi zase Malého pána natolik povznášejí, že se sotva dotýká země. A když od Tosipiše dostane i povznášející otázky, bez potíží na nich doplachtí domů.)
Na druhou stranu z uvědomování si přenesených významů slovních spojení čtenářem vzniká komika, jako když Malý pán si jde pro moudrou radu k Duté hlavě (přestože v příběhu se jedná o postavu představující dutou hlavu doslova).
Frazeologismy se také buď přizpůsobují příběhu („Dlouhé kopí – krátký rozum,“ napadne Malého pána u Sršníků, když ho zahánějí vyzbrojení dlouhými kopími) nebo si autorka vytváří svoje vlastní: („Hrůzou se mu rozvázaly boty“).

Charakteristické pro text jsou i slovní hříčky na základě různých významů jednotlivých slov („přeložit text“ a „přeložit kapesník“) nebo odlišných významů různých tvarů slov (překlad – překladiště).

Ilustrační doprovod tvoří černobílé fotografie Jiřího Stacha, v nichž často to, co je vyfocené, má navodit obraz něčeho jiného: uschlý list s ostře střiženými kraji tak vytváří vlny, a uschlý kus kůry ze stromu – rybu plavající v nich.
Smyslu dětí pro podivnost a vtip dokonale nahrává Okurkový Stonehenge (obrázek stavby z okurek nápadně připomínající megalitický kruh z Anglie na straně 31) nebo miniaturní stěrače na sklech „ustalovacích“ brýlí.

Kromě fotek text doprovázejí i drobné, maximálně zjednodušené kresbičky, vlastně piktogramy, které někdy, zcela v duchu knihy, mohou být dvojznačné – jako třeba znak, který je zároveň otazníkem i symbolem nekonečna, a stejně tak i důmyslnější, propracovanější a větší kresby – jako například průřezy obydlenou makovicí nebo mechanickým datlem.

Kniha se mým dětem velmi líbila. Sama jsem jim ji musela přečíst na jejich přání dvakrát a pak si z ní předčítaly navzájem.

Velká cesta Malého pána | Lenka Uhlířová | Ilustrace Jiří Stach | Vydal Meander 2009

 

You have no rights to post comments