Malý modroušek, exotický ptáček, který v našich podmínkách přežívá jen těžko, uletí chovateli z klece a je zachráněn ptáčky z ptačího stromu, kteří tam pod dohledem starého laskavého papouška Kubíka žijí jako jedna velká rodina. Brhlíci, strakapoudi, zvonci, červenky a pěnice přijmou Modrouška mezi sebe, takže během léta zažije mnohá větší i menší dobrodružství, veselá i nebezpečná.

uprchlik sekora

Jeho očima se malí čtenáři dozvědí zajímavé podrobnosti o stavění ptačích hnízd, o lovu na housenky i o tom, jak to dopadne, když se v některém z hnízd nic netušícím ptačím rodičům vylíhne kukaččí mládě. S blížícím se podzimem však přijde chladnější počasí a Modroušek onemocní. Ptačí kamarádi o něj obětavě pečují. Podaří se křehkého ptáčka zachránit?

Uprchlík na ptačím stromě | Ondřej Sekora | Vydal Knižní klub, 2012 (9. vydání, 1. vydání 1943 u Hokra)

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina