bratri v poli sramkova prachaticka

Knížka Jany Šrámkové opět září nápaditými ilustracemi Markéty Prachatické k jednoduchému textu o přátelství hraboše Dageše a sysla Mapíka.

V doslovu autorka vysvětluje:

… Jenže mě rozesmály ty neodolatelné názvy dvou diakritických znamének dageš a pappiq. Hned jsem se zavázala, že podle nich jednou pojmenuji nějakou nerozlučnou dvojici zvířátek. Jen jsem zatím netušila, že za čas začnu psát knížky, a tak ani nebude nutné pořizovat ke jménům domácí mazlíčky.
Dageš a mappiq vypadají v hebrejštině dočista stejně, jako tečka. Obyčejná tečka uprostřed písmene. A přitom má každý z nich úplně jinou funkci. Dages písmeno zdvojuje a některým určuje výslovnost, mappiq zase umí rozeznít písmeno na konci slova, které se jinak nečte…

Bratři v poli / Jana Šrámková / Ilustrace Markéta Prachatická / Nakladatelství František Havlůj – Běžíliška, 2017

bratri v poli prachaticka

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut