Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Proč pan Kdybych hledá kamaráda

pan_kdybych_hleda_kamarada"My všichni jsme Bychové," říká o knížce Galina Miklínová. "Náš nový příběh bychom mohli napsat jinak, jenže s Pavlem Šrutem rádi tvoříme knížky, které jsou inteligentní, jsou pro děti a celou rodinu. Vím o čem mluvím. Při předčítání své dcěři, což tvoří pořádnou část dne, příšerně trpím u hloupě napsané knihy."

A o čem je kniha, která vás potěší až k smíchu?

Už jako malý Kdybýšek měl jediného přítele: plyšového Psa. Teď je z něho stárnoucí pan Kdybych, který si věčně stýská. Potřeboval by nějakého kamaráda, který nevypadá jako pes, umí hrát šachy nebo aspoň lízaný mariáš a hlavně: dá se s ním jít do hospůdky, do přírody nebo do divadla. A tak jeho chytrý Pes dá do novin inzerát: Pan Kdybych hledá kamaráda. Seznámení možné na lavičce u sochy básníka na Petříně. A hned nato se na lavičce u pana Kdybycha vystřídá podivná galerie postaviček: pan Abych, pan Jábych, pan Cobych, paní Květa Ledabych…
Den co den tu sedá také ijáčkovsky ustýskaný pan Nebych, který už na žádné kamarádství nevěří. Jak asi tenhle příběh může skončit! Šťastně!

Pan Kdybych hledá kamaráda
Šrut Pavel - Miklínová Galina

Vydala Paseka, 2009

UKÁZKA Z KNIHY:

kdybych_miklinova_2Pan Nebych nemá nikoho

Pan Kdybych si uvařil hrnek bílé kávy a namáčel do ní rohlík. Když byl malý, namáčel do hrnku s mlíčkem Psa. To už teď nedělá. Listoval novinami a najednou zaječel:
„Co to je, toto?!“
„Inzerát,“ řekl Pes. „Jen si ho přečtěte.“
V rubrice SEZNÁMENÍ stálo:
Pan Kdybych hledá kamaráda, který nevypadá jako pes, umí hrát šachy, nebo aspoň lízaný mariáš, a rád si vyrazí do přírody i do hospůdky. Seznámení možné na lavičce u sochy básníka každé odpoledne na Petříně.
„Kdybych našel hůl, tak vás tou holí přetáhnu,“ rozzlobil se pan Kdybych. Ale hned po obědě strčil Psa do igelitové tašky a vyšli si na Petřín.
Vůkol vonělo jaro. Pod básníkem už nějaký pán seděl. Vypadal jako kmínek bezu na podzim a drobil rohlík ptáčkům. Žádný však nepřiskákal. Pan Kdybych se vedle něho posadil.
„Čekáte tady na seznámení?“ zeptal se.
„Já už nečekám vůbec na nic,“ řekl ten smutný pán. „A tohle je moje lavička!“
„Kdybych věděl, že jste takový nezdvořák, zůstal bych doma se svým Psem!“ urazil se pan Kdybych.
Smutný pán mu nakoukl do igelitky. „Vy máte aspoň pejska. To já nemám vůbec nikoho,“ vzdychl.
„Vy jste sirotek?“ rozlítostnil se pan Kdybych.
„Jsem Nebych,“ řekl pán.
kdybych_miklinova_1„A já jsem Kdybych! Není to šťastná náhoda?“
„Není,“ řekl pan Nebych. „Mé náhody, bohužel, bývají vždycky nešťastné!“
„A vážně se nechcete seznámit?“ naléhal pan Kdybych.
„Ne že bych nechtěl,“ odpověděl smutný pán, „ale zkuste to s někým veselejším. Vždyť ke mně ani ten ptáček zpěváček nepřiskáče!“
Pan Nebych schroustal rohlík, o který ani vrabčák nestál, a ztratil se mezi šeříky.
Pan Kdybych zůstal na lavičce sám. Posadil si Psa na klín a drbal ho pod bradou.
„Ještě že vás mám, příteli! Kdybych vás neměl, byl bych sám jako pes v plotě. Nebo jako pan Nebych!“
A Pes řekl: „Kdyby měl pan Nebych pejska, mohli by si spolu hrát!“
„Kdyby měl pejska, tak byste si spolu hráli vy dva. A já bych s panem Nebychem šel na pivo!“
„Vy Svatý kopečku!“ zasmál se Pes. „Plyšoví psi si přece spolu nehrají!“
„Cože? Chcete mě poučovat, vy Kostelče nad Černými lesy?“ zavrčel pan Kdybych.
Ale v duchu si říkal:    „Chudák pan Nebych, ten se nemá ani s kým hádat.“



Ilustrace Galina Miklínová

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit