chlebova_hora_urbankovaKniha výtvarnice Dagmar Urbánové překvapí svou nevšední fantazií už na první pohled. Připomíná nám dětství, kdy jsem si vytvářeli svět postaveným z užmoulaného chleba. Snad každý má podobnou zkušenost. O to víc se bude líbit dětem, až si ji budou prohlížet, číst a ptát se.

O čem je knížka?

V Chlebové Lhotě zrovna nasněžilo... A jak to vypadá v takové pěkně vykynuté vísce? O tom se můžete přesvědčit v kronice Chlebové Lhoty, kterou sepisuje místní kronikář Jan – hlavní vypravěč a střadatel příběhů z této nevšední vesničky.

A jak se to stane, že se někdo přistěhuje do Chlebové Lhoty? To je snadné: "Do Chlebové Lhoty nevedou cesty. Lidi sem přináší vítr, voda nebo vykynou přímo tady." – Račte vstoupit! Krajina Chlebové Lhoty je skutečně celá "postavena" z chleba.

V pokojíčcích se děti mohou těšit úžasnými scénografickými detaily, hledat všechny drobnosti a překvapení, která autorka do interiérů ukryla, ale zároveň se nenásilně naučit, že člověk potřebuje k životu toho druhého. Další autorská kniha výtvarnice Dagmar Urbánkové je nevšední a přitom srozumitelná knížka, v níž se prolíná inscenovaná fotografie, komiks a vyprávění.

Dagmar Urbánková
(1972, Valašské Meziříčí) Věnuje se autorskému divadlu, poezii, výtvarnému umění a píše knihy pro děti a rovněž knihy ilustruje. V současné době pracuje jako výtvarnice v divadle Minor.

Chlebová hora | Dagmar Urbánková | Vydal Baobab, 2010

urbankova_chlebova_hora_1

urbankova_chlebova_hora_2

Podobné články

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik