kouzelne leto

Knížkou Kouzelné léto prokázala autorka Dagmar Lhotová, že se stále zajímá o současné dění v rodinách a v dětském světě. Pustila se do boje, dle mého názoru, s větrnými mlýny. Pokouší se nenásilnou formou navést dětské čtenáře a jejich rodiče k uvažování a obraně proti soustavnému masírování obchodníků reklamami na mnohdy zbytečné a neúčelné zboží.


Např. na hračky, které nejsou na hraní, ale na vystavování nejlépe ve skleněném ochranném obalu. Také způsob společného prožívání a vůbec fungování rodin s dětmi vnímá jako mnohdy nejbolestivější místo současné společnosti.  V pohádkovém příběhu malé Mímy a vypravování pohádek, které zde tak dobře umí tatínek, se snaží dokázat věčnou pravdu, že se každodenní radosti skládají z drobných milých událostí dne. Děti není třeba uplácet, ale je nutné se jim věnovat a trávit s nimi co nejvíce společný čas i zážitky.

Je jen škoda, že nakladatelství nezvolilo jinou ilustrátorku a nápaditějšího grafického úpravce, protože by tím kniha nesporně získala.

Kouzelné léto / Dagmar Lhotová / ilustrace Vlasta Švejdová / Vydala Grada, v edici Bambook, 2016

Ukázka:

Tati zase poučuje
Jednou v neděli seděla Míma s tatínkem na zahradě a povídali si o tom, co je zle a co je dobře. Tedy jak se rozpozná nějaký špatný skutek od správného.
„Dobré je například to, když někomu pomůžeš v nouzi,“ řekl podivnou větu tati.
Míma hned nechápala, co ta věta znamená, a raději se zeptala, jak se taková nouze pozná.
Než stačil tati odpovědět nějakým příkladem i příběhem, jak to měl ve zvyku, všiml si, že se za plotem objevila Bohunka a chodí kolem zahradní branky sem a tam. Hned proto vyzval Mímu, aby se šla své kamarádky zeptat, jestli něco nepotřebuje.
„Možná je v nějaké nouzi“! dodal ještě, aby hned použil slovo, se kterým Mímu právě seznámil. Uslyšel však od ní nečekanou odpověď.
„My spolu s Bohunkou nekamarádíme!“
„A pročpak ne? Co se stalo tak strašného, že si nemůžete ani zamávat? Tolik se na sebe zlobíte? Všechno se dá přece vysvětlit a napravit! Nezdá se ti, že je to tak lepší?“
„Ale když ona…“ řekla Míma nahněvaně, „ona si myslí, že jsem přemluvila Pavlíka, aby se s ní přestal přátelit. Jenže on s ní nemluvil sám od sebe. Nelíbí se mu, že mě pomlouvá, když říká, že jsem nafoukaná holka z města. AS to já přece nejsem. Viď, že ne, tati?!“
„To víš, že ne!“ nenechal tati Mímu ani chvilku na pochybách. Také se na ni usmál a dál uvažoval nahlas: „Možná že se právě přišla Bohunka s tebou udobřit. Tak na nic nečekej a běž jí otevřít zahradní branku. Jestli zmeškáš takovou příležitost, bude tě to určitě brzo mrzet!“
Míma váhala už jen malou chvíli a pak si řekla, že má tati nejspíš pravdu. Že je Bohunka asi opravdu v nouzi – tedy v nesnázích…

Inspirující myšlenky...

Jsme tady mezi spoustou lidí. Uprostřed tolika lidí se mě po nějaké době vždycky zmocní panika. Mám pocit, že by mě mohli duševně umačkat. Kdybych tu zůstal, asi bych se dal do křiku.... Někdy člověk přečte celou knihu a nenajde jedinou větu, kterou by si zapamatoval a mohl citovat. A co s takovou knihou, řekněte?...Naštěstí u mne lidé nezůstavují mnoho stop. Snadno na mne udělají dojem, jako loď brázdu na vodě. Ale voda se zase zavře.
Aldous Huxley, Kontrapunkt