Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Prázdniny blbce číslo 13? A kdo bude známkovat učitele?

Nová knížka Miloše Kratochvíla má těžko přehlédnutelný titul - Prázdniny blbce číslo 13 aneb Jak jsme zachraňovali svět... Hned za zmíněným razantním titulem je i zajímavé motto: Dokud nebudou známkováni i učitelé a my všichni dospělí, nemají známky na vysvědčení nijak zvlášť objektivní hodnotu...

prazdniny blbce 13


Miloš Kratochvíl: Já to takhle vidím. Znám rodiče na trojku i na pětku, znám učitelky na čtyřky... Jenže nám dospělým to nikdo na papír natvrdo nenapíše! Vezměte si příklad: Ne zrovna schopná učitelka, co by za své pedagogické výkony zasloužila čtyřku, dá klukovi na vysvědčení trojku, a ten pak ještě dostane doma pár facek od rodičů, kteří nejsou rodiči na jedničku ani náhodou, ale mermomocí chtějí, aby jejich syn nic jiného než jedničky nenosil.

O čem ta trojka je?
Děti jsou často ze všech stran vystavené velkému tlaku, děsí se známek, kterým je přikládán přehnaně velký význam. Lítají v tom samy, často mají ze školy strach a vytváří se v nich blok, který jim stojí v cestě k poznávání, vzdělávání... Proto jsem napsal knížku Prázdniny blbce číslo 13. Abych se dětí zastal a pomohl těm rozumným zachraňovat svět. Měli bychom pochopit, že každý nemůže být Einsten. Ale všichni můžeme být slušní. A to přece stačí...

Kdo je tedy ve vaší knize tím blbcem číslo 13?
Miloš Kratochvíl: Nevím, jak vy, ale já když něco zvorám, tak si hned řeknu, že jsem blbec. Zrovna tak si to řekne v mé knížce i Tadeáš, když se mu to ve škole ke konci roku vysmekne, a rodinou očekávané dvojky se mu zaoblí na trojky. To je začátek. Brzy se ukáže, že by si totéž co Tadeáš měli říct o sobě i mnozí další.

Ještě bych se asi měl omluvit za slovo blbec v názvu knížky. Od přísných učitelek a útlocitných rodičů za to možná propadnu nebo dostanu z milosti za čtyři.
Věřte mi, že jsem snad půl roku váhal, jestli tam toho blbce dát. Probírali jsme to mockrát s paní redaktorkou Šavlíkovou, po přečtení ukázky na besedách jsem se radil s nejlepšími učitelkami, co znám, a všechny mi toho blbce schválily. Je fakt, že normální jedenáctiletý kluk o sobě neřekne: Ach, to jsem ale hloupý chlapec! A taky mi pomohl Dostojevskij. Kdesi napsal, že ten, kdo o sobě aspoň jednou za měsíc neřekne, že je blbec, ten blbec doopravdy je.
Mějte se rádi, i když nemáte samé jedničky!

Prázdniny blbce číslo 13 aneb Jak jsme zachraňovali svět / Miloš Kratochvíl / Ilustrace Lenka Jasanská / Mladá Fronta, 2014
Kniha získala Literární cenu Arnošta Lustiga 2015
V kategorii "Původní česká próza pro děti"

jasanska blbec 13 2

Ukázka z knihy...
Jen slunce bylo v klidu…

„Tři trojky!? No, to se máš na co těšit!“ syčela maminka jako kobra. Nebezpečně cukala volantem a oči jí žhnuly tak, že se možná protijedoucí řidiči lekali, jaký šílenec se na ně řítí se zapnutými dálkovými světly.
    „Byl jsem nemocnej…,“ zkusil jsem se bránit.
    „Mlč, prosím tě!“ vybuchla maminka. „Chřipku jsi měl hned po pololetí. Na to se nevymlouvej!“ zalomcovala volantem, div ho neulomila.
    Ztratil jsem odvahu jí vysvětlit, že tou nemocí nemyslím chřipku, ale nemoc, co mám v hlavě. Já vlastně nevím jistě, jestli je to nemoc. Ale co jiného by to mohlo být? Když to na mě padne, neleze do mě učení, ať dělám co dělám. Jako bych na něj v mozku neměl žádné závity, nebo do čeho se to tam ukládá. A že jsem zkoušel kdeco. Když do mě učení nešlo koukáním do učebnic, pokoušel jsem se dostat ho do hlavy ušima. Četl jsem všechno hodně nahlas, aby to do mě vletělo odrazem od stěn, jenže jsem se asi moc soustředil na to, jestli dost řvu, a nezapamatoval jsem si zase skoro nic. Teprve pak jsem se na učení vykašlal. Až když jsem zjistil, že mi to fakt nejde.
    „Jsi lajdák!“ bouřila máma. „Největší lajdák pod sluncem!“
    Podíval jsem se na sluníčko, jestli to vidí taky tak. Ale slunce bylo v klidu. Nemračilo se na mě. Svítilo a hřálo vlídně. Chovalo se přesně tak, jak se má chovat, když začínají prázdniny.
    Na chvilku mě to utěšilo. Ale jenom na chvilku.
    Ve škole jsme se učili, že slunce dává život všemu na zemi, jenže mně ho dali taky táta s mámou, a co mi bude platné slunce, když mě máma s tátou přerazí? Ve vesmíru moje vysvědčení asi nikdo neřeší, ale jsem hanbou naší rodiny a to se řešit bude. Jsem blbec, který má na vysvědčení napsané černé na bílém, že se s ním rodina nemá proč chlubit.
    Proboha, když už je na všechno tolik vynálezů, proč někdo nevymyslel sprej na blbce? Postříkal bych se jím a zmizel. Ne napořád, to bych nechtěl, ale třeba na tři dny, kdy se všichni ptají jenom na vysvědčení... „Tak co váš Tadeáš? Měl samý jedničky?“ - „Náš Tadeáš?“ řekla by nechápavě maminka. „My žádnýho Tadeáše nemáme.“
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Kratochvíl Miloš, Jasanská Lenka

Komentáře  

# Jiřina 2014-09-01
Český Roald Dahl! Jen tak dál. Kniha je opravdu skvělá! Potvrzujeme.
Majka
Míla
Petra
Jiřina
Citovat
# Majka 2014-09-01
Máme doma tři knihy pana Kratochvíla, ale jeho poslední je naprosto úžasná, skvělá !!!!!
Citovat
# JAn 2014-08-14
Četl jsem dvě ukázky, ale jednoznačně už teď je to kniha kandidující na knihu roku!!!!!!!!!!!
Citovat
# Honza 2014-08-13
Tak to je zatím jeho nejlepší knížka, kterou kdy pro děti napsal. Baví i dospělého, což dovedou opravdu jen dobře napsané příběhy. Smát se budou při ní až nahlas, je vyvážená a moudrá.
Citovat