Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Ema a kouzelná kniha. Vynikající ilustrace Tomáše Řízka

ema_a_kouzelna_knihaPříběh desetileté neobyčejné dívky Emy, která se od svých vrstevnic liší nejen tím, že vidí kolem sebe poletovat miniaturní víly...
Proč Emě nestačí žít spokojeným životem v domě za vysokou zdí, obklopená svými kamarádkami a Slečnou, která je hodná, ale důsledně dbá na dodržování PRAVIDEL, proč Ema tak touží po návštěvě podivuhodného MĚSTA, kam smí v kročit jen jednou za život, a to právě v den svých desátých narozenin? Proč je životem v něm tak rozčarovaná? A je stará a ohmataná kniha, které zlomyslné děti z Města vytrhaly stránky, opravdu kouzelná?

Příběh malé Emy není určený jen dětem, ale všem, kteří se rádi ztrácejí v iluzích a na křídlech fantazie se dokáží vrátit do pozoruhodného světa dětství.
Knihu vydává nakladatelství Albatros s ilustracemi Tomáše Řízka, který zde dokázal, že směřuje mezi nejlepší české ilustrátory.

Ukázka z knihy:

ema1Úsměv jí ale vydržel jen do okamžiku, když vstupovala do brány. Kdosi jí poklepal na rameno.
„Hej, maličká, zapomněla jsi zaplatit! Penízek na ruku sem!“ a černooký habán k ní napřáhl velkou umaštěnou dlaň. Prstem druhé ruky si poklepal na nápis na rukávu: KASA.
„Ale já se chci jenom dívat…?“
„Oho,“ vycenil muž žluté koňské zuby, „ani koukání není v lunaparku zadarmo!
Pěkně zaplať, nebo šup, šup zpátky za plot!“
Ema se zklamaně vrátila před bránu. Ach, zatracené peníze! Pevně svírala desky knížky a rozhlížela se po šťastnějších dětech, které mizely za bránou. Náhle si všimla skupinky chlapců, kteří stejně jako ona jen tak postávali a okukovali lidi kolem. Podle potrhaných košilí, umazaných kalhot a bosých nohou usoudila, že mají jako ona hluboko do kapsy. Kluci se nenápadně rozhlíželi, pak poodstoupili trochu stranou a dali hlavy dohromady. Bylo jí jasné, že se o něčem radí. Ema je zvědavě sledovala. Co mají za lubem? Nenápadně přišla blíž. Bránou proudilo čím dál víc lidí dovnitř, všichni se ale poslušně zastavovali a podávali muži s nápisem KASA na rukávu mince. Ema si všimla, že muž každému, kdo zaplatil, na hřbet ruky vlepil modré kulaté razítko.
Kluci se náhle úprkem rozběhli k bráně. Lidé nestačili uskakovat. „Hej, a kdo bude platit, kdo?“ rozkřičel se habán, rozpřáhl ruce, ale dva z kluků obratně prokličkovali v davu a zmizeli za branou. Ostatní kluci se se smíchem vrátili zpět. Ema žasla. Pochopila, že kluci dobře vědí, že je muž nesmí pronásledovat, protože musí vybírat vstupné. Tušila, že to jistě není správné,
přesto z kluků nespouštěla oči. Srdce jí tlouklo o překot. Není to správné, jistěže ne, Slečna by se velmi zlobila… Ale přesto, když se kluci rozběhli do brány potřetí, Ema běžela s nimi. Držela se chytře co nejdál od muže a za několik minut i ona proběhla bránou a vmísila se mezi návštěvníky! Spadl jí kámen ze srdce! Ještě se jí sice chvěla kolena, ale oči už jí přeskakovaly z jednoho stánku s cukrovím na druhý, z jedné střelnice na…
„Teď bodneš ty nám!“ chytil ji kdosi za loket. Leknutím málem upadla. Rozcuchaný pihovatý kluk s frajersky nakřivo nasazenou čepicí se na ni zašklebil. „Bez nás by ses sem nikdy nedostala!“
Ema se zastavila. Pět kluků ji obstoupilo. Pevně tiskla knížku k srdci.
„Peníze už ti koukám žádný nezbyly, co.“
Mlčky zakroutila hlavou.
„Bonbony máš ráda, neříkej, že ne.“
Ema nerozhodně přikývla.
„A určitě bys nějaký ráda holkám donesla.“
Ema opět přikývla.
ema2„Kolik je vás v Sirotčinci teď? Dvacet čtyry?“
„Dvacet pět,“ hlesla Ema. Vzpomněla si na Martínka a prudce se jí zastesklo po Sirotčinci.
„Dobrá. Dostaneš dvacet pět bonbónů. Ale musíš udělat, co ti přikážu.“
Ema se dívala z jednoho kluka na druhého. Všichni byli ve tváři umazaní, všichni měli rozcuchané vlasy, ale všichni se usmívali.
„Vidíš tamhleten stánek?“ Kluk s čepicí pohodil hlavou vlevo. Ema přikývla. Kluk se k ní naklonil a něco jí zašeptal. Když nerozhodně zakroutila hlavou, zamračil se: „Nikdo po tobě přece nechce, abys kradla! Budeš se s ní jenom bavit, rozumíš? Je stará a z toho rámusu tady už docela hluchá. Musíš na ni pořádně křičet, a o víc se nestarej! Ostatní zařídíme my! Až se strhne poprask, na nic nečekej a utíkej k bráně. Musíš prolítnout jako blesk. Sejdeme se u splavu.“
„Ale…“
„Žádný ale! Nezapomeň, že nemáš razítko! Aha! Stačí jedno slovo, a vyvedou tě natotata! Už jsi slízla na policejní stanici výprask?“
Ema stála celá zkoprnělá. Co teď? V hlavě jí hučelo.
„Nesmíš se bát! O nic nejde!“ přesvědčoval ji dobrácky jeden z kluků. „Musíš prodavačku jenom zabavit. A bonbony dostaneš, na to vem jed.“
Ema došla ke stánku. Cítila v zádech pohledy kluků. Obličej staré prodavačky se jí před očima docela rozmazal. „Co si přeješ?“ ozvala se stará paní. „Kornoutek cukrkandlu, pralinek, anebo kousek toho nejlepšího žužu, co se na jazyku doslova rozplývá?“
Ema otevřela pusu dvakrát naprázdno, než potichu vydechla: „Žužu.“ Koutkem oka viděla, jak kluci z misek plných cukrátek na pultě obratně loví jeden bonbon za druhým a schovávají je v kapsách. Ach, k čemu se to jen propůjčila! „A peníze máš?“ „Já…“
„Tak máš, nebo ne?“
V tu chvíli se kluci otočili jako jeden muž a pelášili pryč.
„Zloději!“ pochopila žena. „Zloději! Chyťte je!“ vykřikla a popadla Emu pevně za ruku. Ema by se snad ani nepohnula, tak byla zděšená. Strhl se zmatek, lidé chytali kluky, kteří křičeli a ukazovali na ni prstem. Třeštila jí hlava, kdosi ji někam vedl. A do toho všeho hlaholu a křiku se najednou ozvalo cosi naléhavého, zvuk, ze kterého se Emě málem zastavilo srdce. Ema uslyšela zvony.
I kdyby ji v tu chvíli vedl do šatlavy samotný velitel četníků, i kdyby byla přikovaná k řetězu, neudržel by ji. Ema se prudce vyškubla. Zvony! Ach, zvony!
Musí zpátky!

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Řízek Tomáš Braunová Petra,

Komentáře  

# Marcela 2016-08-24
Ilustrace povedené, ale text poněkud slabší. Průměr, nic mimořádného ani na českém trhu. Iva Procházková či Ivona Březinová je opravdu něco jiného a kvalitnějšího, jak pro nás dospělé, tak hlavně pro děti. Kniha může být oblíbenější leda pro ty ilustrace nebo díky názorům příbuzných paní Braunové.
Citovat
# Marta 2012-02-15
Překrásná kniha, naprosto mě nadchla a uchvátila. Četla jsem ji dcerám (1 a 3 roky) a nemohly jsme se od ní odtrhnout.
Citovat
# Milena 2011-10-05
Braunová umí psát, to se musí nechat, ale horší je to s její fantazií. Naše děti knihu ani nedočetly, prostě je to nebavilo a to přečtou ledascos. Možná by mohla Braunová psát krásné příběhy do dívčích časopisů, tam by určitě uspěla a v Albatrosu by mohli mít taky rozum a nevydávat kdejakou pitominu.
Citovat
# Zdena 2011-02-23
Ilustrace zajímavé, text nás ale nijak neoslovil. Kniha podle mě má nemastný a neslaný spád a moje děti ji daly 4, což je v našem rodinné hodnocení nic moc. 1-5, jako ve škole. Píšo to proto, že mě překvapily ty oslavné příspěvky, jako psané jedním člověkem.
Citovat
# Lenka 2010-07-23
U vás mají knížky žákovskou?? Váš příspěvek bych přisuzovala něčím naštvané matce nebo konkurenční kolegyni?
Citovat
# Nikoleta Zdražilová 2010-07-23
A jaký spád má podle Vás například kniha František z kaštanu, Anežka ze Slunečnic od R. Malého? Pokud jde vyloženě o spád – tak taky neslaný nemastný, a přece byla nominována na Zlatou stuhu. Tím chci říct, že text, který „nemá spád“ není nutně nekvalitní. Ne všechna beletrie je o dějovém spádu, jsou i prózy napsané jako básnění, jako snové fantazie, jiné mohou být třeba filosofické, meditativní, mohou být pojaté jako podobenství atd. - a přesto mít formální podobu fiktivního příběhu. Ema a kouzelná kniha je snová fantazie, takže těžko od ní můžete chtít zrovna spád. Chcete-li spád, orientujte se na thrillery, ty Vás v tomto ohledu nezklamou.
Citovat
# Ládík 2010-07-24
Snová fantazie? A četla jste to? I v té ukázce není ani zbla nic snového a podle anotace a ilustraci by kniha měla mít opravdu spád. Možná Albatros chtěl něco jiného a tak aspoň napsal takovou anotaci. Snová kniha ale určitě není. Přelouskal jsem ji v kavárně. Snová ani náhodou.
Citovat
# Nikoleta Zdražilová 2010-07-24
Já jsem knihu na rozdíl od Vás četla opravdu pozorně, nejenom přelouskala. A v čem si myslím, že je snová, to si můžete přečíst tady http://www.detiaknihy.cz/?p=948#more-948 – dávám link, abych sem nemusela kopírovat celý text. Poté mi laskavě, chcete-li mi odporovat, musíte odůvodnit NA ZÁKLADĚ TEXTU KNIHY, ne anotace nebo nějaké kusé ukázky, proč podle Vás snová není. Každá teze se musí podpořit argumenty a fakty, jinak nevím, proč by Vaše tvrzení měl někdo brát vážně. Také bych si přála, abyste se představil svým celým a skutečným jménem, mám-li se s Vámi pustit do diskuze – tak jako se představuji já. Na taková plácnutí jako od pětiletého trucujícího děcka „Snová ani náhodou“, navíc podepsaná jakýmsi neurčitým „Ladík“ si zasloužíte nanejvýš, abych se já Vám podepsala jako dejme tomu „Mařena“ a plácala na oplátku „Snová teda je!“
Citovat
# Ládík 2010-07-24
1. Moje poznámka směřovala úplně jinam, než jste ráčila pochopit.
2. Takovou knihu stačí přelouskat, není tam nic, na co bych se musel soustředit. Takových titulů vychází u nás desítky.
3. Nevidím důvod, proč bych měl zrovna vám psát mé jméno. Budete mít pak lepší pocit? Já z vás ho nemám, ani když se podepsiujete celým nickem.
4. S člověkem tak ješitným a vznětlivým jako jste vy, nehodlám diskutovat a ztrácet čas. Neumíte vůbec respektovat názor druhých. Buďte zdráva paninko.
Citovat
# Alena 2010-04-28
Ty ilustrace jsou kouzelné!! Knihu jsem nečetla, ale jestli se ilustrace vybíraly podle textu, tak se mám na co těšit s dětmi.
Citovat
# Eva 2010-04-28
Kousek Emina příběhu jsem dnes slyšela přímo z úst samotné autorky a už se neskutečně těším, až si knížku přečtu.
Citovat
# Guest 2010-04-14
Emu jsem hned poznala...jsem to přece já!:-)Tak jsem se cítila v deseti letech,kdy svět byl neznámá krajina a plná Měst za zdmi,nadějných a i lehce zneklidnujících.Nechtěla jsem tuhle knížku dočíst,nechtěla jsem vidět poslední stránku,jako v dětství jsem si ji šetřila..jsem už hodně dospělá,ale pročetla jsem se jí okouzlená a prošla se s pomocí slov,která Petra Braunová dovedně a přitom prostě vyčetla z dávno zapomenutých zákoutí mé duše,krajinou,ve které jsem už léta nebyla.Díky za ta přání,které ve mě zamávaly stránkami a vzlétly.Člověk asi nakonec dovede létat,když si uchová dětskou duši,touhu poznávat, intuici a správná nesobecká přání.A když letí,může přijít i dobrá tečka.Ilustrace Tomáše Řízka(chce se mi ale říci Obrazy)jsou stejně jako Příběh P.B. jen mapou k vlastní osobité cestě čtenáře spolu s obyčejně neobyčejnou Emou.Přeju ji moc dětem i rodičům,kteří jim ji budou předčítat a až děti usnou,sami budou zvědavě pokračovat dál snít potom o svých přáních,na která už v běhu dní pozapomněli...
Citovat
# Máří - dcera Petry Braunové 2010-04-12
Četla jsem máminu knihu je úžasně zpracovaná a moc se mi líbí jak ilustrace ke knížce tak příběh.Četla jsem ji bez ustání!Nečekala jsem vůbec,že se Ema dostane do takových potíží.Je to hodně dobře napsané!:-)Mamka je moc dobrá přímo skvělá spisovatelka.Její knihy se mi čtou hodně dobře,protože dokáže svého čtenáře zaujmout,což bych řekla, že je důležité.Určitě bych všem doporučila tuto knihu, aby si ji přečetli.Ještě bych dodala, že knížka není určite jen pro malé čtenáře, že i dospělím a mladých lidem by se určitě líbila:-) tak jako mně.Jsem ráda, že je mamka spisovatelka, protože aspoň mám co číst.:-)
Citovat
# Petra Braunová 2010-04-12
miláčku, tak ti mockrát děkuju za pochvalu, moc jsi mě potěšila, pusu :-)
Citovat
# Evina 2010-04-12
Ty obrázky jsou moc hezké.
Citovat
# Karolína 2010-04-11
Na tuto knihu jsem zvědavá. Vypadá krásně a určitě bude napínavá. Konečně správná knha pro děti bez intelektuálských nesmyslů, jimiž se u nás oceňované knihy jen hemží.
Citovat