Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Dva lelci Pavla Šruta opět ve skříni

dva_lelci_ve_skriniKarel Karlík z 2. A vypadá jako ostatní kluci, ale v něčem se od svých spolužáků přece jen liší: nic ho nebaví, celý den jen kouká na televizi a „chytá lelky“. A jednou ty lelky doopravdy chytí. Od toho dne se s Karlíkem začnou dít zvláštní věci. Musí se o své nové kamarády starat a na televizi už mu nezbývá čas. Karlík zažije s lelky spoustu legrace i dobrodružství – a něco v jeho životě se změní…

Dva lelci ve skříni / Pavel Šrut / Ilustruje Pavla Buchalová / Vydává XYZ, 2010  (celk. 3. vyd., prvni dvě vydání 1990, 1996 s ilustracemi Vladimíra Jiránka v Albatrosu)

UKÁZKA Z KNIHY:

Lelci neviděli nic, ale Karlík koukal. S očima přilepenýma na obrazovku vytáhl z kapsy pytlík karamel. Karamely házel do pusy a papírky od karamel pod křeslo.
„Au!“ Papírek trefil Leoše. „Nemůžeš dávat trochu pozor?“ rozzlobil se lelek a zamával ručičkama a vylezl zpod křesla.
„To se ví. Nejsi tu sám, kamaráde,“ řekl Leon a vyčepýřil se také na světlo.
„Co tu děláte?“ podivil se Karlík, ale ne zas tak moc. (Z televize byl už na ledacos zvyklý. Prostě někdo vypadá tak trochu jako pták a někdo tak trochu jako bernardýn. Co na tom?)
„My neděláme nikdy nic,“ odpověděl Leoš. „To bych si, kamaráde, vyprosil. My jsme totiž Leoši, kteří rádi lenoší.“
„Jinými slovy,“ dodal Leon, „my jsme totiž Leoni, kteří jenom okouní.“
„To máme stejný zájmy!“ potěšil se ten kluk. „Já jsem Karlík.“
„A jak dál?“ zeptal se Leoš.
„Taky Karlík.“
„Karlík Takykarlík?“ užasl Leoš.
Kluk se zamračil. „Jmenuju se Karel Karlík! Uznejte, že je to mnohem pohodlnější, než kdybych se jmenoval Karel Petrmichlvít. To je jeden kluk z béčka, co na záchodě kouřil.“
„Co je to béčko?“ optal se Leon.
„Přece 3. B. Jste z Marsu nebo co?“
„Z vejce,“ řekl Leon.
„My jsme totiž lelci,“ vysvětlil Leoš.
„Lelci? Co je to – lelci?“
„To jsme my,“ prohlásil Leoš. „A ty bys nás měl znát. Když nás tak rád chytáš.“
„Já žádný lelky nechytám! Ani nevím, jak se to dělá!“ rozhořčil se Karlík.
„Ale víš,“ ušklíbl se Leon.
„Nevím!“ křikl Karlík a měl zlostí pláč na krajíčku. „Nikdo to neví! To se jen tak říká, že někdo chytá lelky. Třeba paní učitelka. Ta mi pořád říká – Karlíku, už zase chytáš lelky?“
„Tak vidíš, že nás chytáš!“ řekl Leon jako vítěz.
„Nechytám!“
„A co děláš, když nás tedy, jak tvrdíš, nechytáš?“ zeptal se potutelně Leoš.
„Nic!“
„Teď jsme tě nachytali!“ uchichtl se Leoš. „Když neděláš nic, tak to právě chytáš lelky!“
„A umíš to moc dobře,“ pochválil ho Leon.
„A co umíte vy? Vy mrňousové!“ odsekl Karlík.
Nato se Leoš s Leonem na sebe podívali. Leoš protáhl obličej a Leon to udělal po něm.
„Co umíme?“ zeptal se Leon Leoše. (Protože Leoš byl o tři minuty starší.)
„To my ani přesně nevíme,“ vykrucoval se Leoš. Ale když viděl, jak se Karlík posměšně tváří, začal se vytahovat. „Ale například ... například se umíme zvětšovat!“

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Šrut Pavel Bouchalová Pavla

Komentáře  

# Majka 2010-05-19
překvapilo mne, že mají "lelci" nové ilustrace. nebylo by víc obrázků? Já měla ráda i ty Jiránkovi. Ale Bára Buchalová se mi taky moc líbí.
Citovat
# Jana 2010-05-06
Nejraději mám kokosového dědka, ten se fakt povedl!!
Citovat
# Jana 2010-05-04
Pavel Šrut ani nemá špatné knížky. Čteme si ve škole a Pavel Šrut má vždycky u dětí úspěch. Bez jakékoliv nadsázky či pochlebování.
Citovat