nejstarší čítárny jsou šestnáctileté

A+ A A-

Naše máma je bosorka - Futová příjemně překvapila



nasenmanabosorka300.jpgHumorné vyprávění o dvou dětech z paneláku na téma „kdybych najednou mohl čarovat“; jednoduchý jazyk; zábavnost situací a překvapivý závěr – tak by se dala charakterizovat nejstručněji knížka Naše máma je bosorka od Gabriely Futové, kterou vydalo nakladatelství Albatros.

Futová postavila příběh na motivu dvojí identity a tajemství. Dva sourozenci zjistí, že jejich maminka je pravá čarodějnice, která si zvolila žít obyčejný život mezi lidmi, mít rodinu a zaměstnání. Unikla ze světa bosorek a odmítla konat zlo, ale bojí se, že strigy ji za to jednoho dne vystopují, dopadnou a zahubí. Proto jí děti musí slíbit, že její tajemství nikdy nikomu neprozradí. Z důvodů utajení je maminka také odmítne zasvětit do svého umění a Dominikovi a Natálce, kteří jsou zvědaví a nezbední jako všechny děti, nezbude, než se dostat k její tisícileté Knize kouzel úskokem a začít se učit sami. Jejich pokusy o kouzlení dopadají pokaždé nějakou katastrofou a zanechávají stopy. Dětský čtenář, kterému je téma o neposlušnosti a jejich následcích velmi blízké, tak přirozeně očekává rozuzlení ve smyslu, co se stane, až na to zakázané čarování přijde maminka. Toho se samozřejmě taky dočká, jenomže skutečné rozuzlení přijde odjinud, zboku a pokradmu, a překvapí čtenáře nepřipraveného. Stane se něco, co vůbec nikdo nečekal – ani postavy, ani čtenář.

Přitom závěr logicky vyplývá z toho, co bylo povězeno před ním. Pokud by se z něj někdo cítil být ošizený, jako kdyby autorka na poslední chvíli vytáhla schované eso z rukávu a nepoctivě ho «doběhla», měl by se vrátit k textu a přečíst si ho pozorně celý znovu. Futová uvádí pár nepřímých náznaků o skutečném stavu věcí a v určitém místě dokonce přímo ukazuje k finálnímu rozuzlení, jenomže tak mazaně, že čtenář si toho buď nevšimne, nebo nevěnuje tomu pozornost. Je to dáno jednak pořadím, v kterém autorka vodítka předkládá; potom skutečností, že chvíle, kdy finální překvapení je napovězeno skoro po lopatě, je emocionálně zastíněna jinou situací; a ne v poslední řadě také odváděním čtenářovy pozornosti pomocí falešných stop, jako jsou například roztroušené indicie o sousedce Strakaté. Ta je stará a protivná, na nose má velkou bradavici s chlupem, jednou je přímo nazvaná «ježibabou» a mezi dětmi se o ní šíří hrůzné povídačky – proč by se tedy nakonec nemohlo ukázat, že je dejme tomu agentkou ze světa čarodějnic, nasazenou na uprchlou mámu? Možné by to klidně bylo… Futová obratné manipuluje s dějovými schématy a očekáváním čtenáře. Vyvolává dojmy a dohady, jen aby je na konci vyprávění smetla šmahem.

Autorka si moudře zvolila jako vypravěče postavu Dominika. Dominik může povědět jenom tolik, kolik ví sám, a klíčovou informaci, na níž stojí celé překvapení na konci, neví. A tak ani autorku nemůže nikdo obvinit, že zatajovala čtenáři důležitá fakta, což při použití er-formy a vševědoucího vypravěče by od ní byl neodpustitelný prohřešek.

Ilustrace Aleny Schulz jsou velmi povedené. Sledují věrně text, takže moje děti byly schopné «číst» dopředu i podle obrázků a když si pak u mě ověřovaly své odhady, vždycky trefily rovnou do černého: «Dominik vyhodí všechno oknem?», «Natálka se zamkne v koupelně?» Na druhou stranu ilustrátorka přidala do kreseb i drobné detaily od sebe, kterými scény doplňuje a dovytváří: kočka, zaháknutá drápkem za ubrus, zatímco rodina stoluje a pochutnává si na rybě; růžové podvlékačky sousedky Strakaté…

Naše máma je bosorka je knížka, spadající do kategorie zábavného čtiva, s minimálním počtem postav a minimální náročností po jazykové stránce. Ale její děj je inteligentně vybudovaný a výborně vypointovaný.


Naše máma je Bosorka
Gabriela Futová

Ilustruje Alena Schulz
Vydal Albatros 2008, vydání první

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Futová Gabriela

Komentáře  

# Martina 2014-03-14
To s tou sousedkou Strakatou by mě vážně nenapadlo, že by mohla být špionem strig. Asi bych měla začít číst více mezi řádky.

Děkuji za recenzi!
Citovat