Listonoš vítr je obsahově i výtvarně výjimečná knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy. Verše Radka Malého jsou hravé i tesklivé, veselé i smutné, rozpustilé i nostalgické, ale vždy působivé a originální. Listonoš vítr je obsahově i výtvarně povedená knížka, z níž na čtenáře zavane jemný dech podzimních mlh, v nichž tančí padající listy.

listonos_vitr_maly

Básník Radek Malý je vzdělaný a talentovaný básník,
mnohem horší je to z jeho účastí v porotách (Magnesia Litera 2017, kde hlasoval pro neumětelství a nikoliv pro kvalitu a jedinečnost, aniž by hnul brvou) Ale jeho knížky zatím obohacují svět poezie pro děti. Tato knížka je důkaz, i když ilustrovaný Pavlem Čechem, který mi strašně připomíná Jiřího Trnku, takže až tak dobrý ilustrátor zase nebude. Ono jedinečnost je dost zásadní pro uznání kvalit ilustrátora.
Ale na druhé straně nutno uznat, že celkově se knížka řadí k těm dobrým, protože ke kýči má opravdu daleko, na rozdíl od jiných pseudoautorů pro děti, kterých je čím dál víc, stejně jako podivných nakladatelství, vydávající kdejaký škvár.

Listonoš vítr | Radek malý | ilutrace Pavel Čech | vydává AlbatrosMedia, 2011

Ukázka:

Listí se pálí. Někde v dáli
den šera už má nalito.
Tady by listonoše hnali!
Pálí se listy. Voní to.
Sklizená pole ptáčky vábí
a vůbec různé bytosti,
tak scházíme se s přáním, aby
nás nespálil mráz lítosti.

Veverky, celé zadýchané,
s oříškem běží, s žaludem.
Než vyrostou z nich stromy, pane,
my už tu třikrát nebudem.
Na zídkách kočky. Hledí z výšky
na prázdné mokré ulice.
Jak, bráško, poznáš z téhle knížky,
zda škrábne, či se tulit chce?


cech_listonos_vitr

Radek Malý (*1977)
je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Žije v Olomouci, kde působí jako odborný asistent na Katedře bohemistiky FF UP, překladatel z němčiny a redaktor. Publikoval básnické sbírky Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002), Větrní (2005) a Malá tma (2008).Přeložil poezii Georga Trakla, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Připravil také antologii německé expresionistické poezie Držíce v drzých držkách cigarety). Je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy, autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana. Dětem je určen i příběh František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, knížka básniček Kam až smí smích a „poetický slovníček dětem v příkladech“.

Pavel Čech (*1968)
je bývalý hasič, teď hlavně malíř, ilustrátor a jeden z nejvýraznějších autorů komiksů. Jeho autorská knížka O zahradě (2005) byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, chorvatštiny a slovinštiny. Vydal komiksová alba Dobrodružství Honzy Štístka (1993) a Ruddy (2000) a autorské knihy O čertovi (2001), O mráčkovi (2005) a O klíči (2007). Dosavadní vrchol Čechovy tvorby představuje knížka Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009), za níž dostal v roce 2010 cenu Muriel pro nejlepší komiksové album. V lednu mu v nakladatelství Albatros vyšla další autorská knížka Dědečkové.

cech listonos vitr

Básničky pro děti – nové knihy

Od žežulky k Mikuláši. Oblíbené básničky Josefa Václava Sládka

Básničky Josefa Václava Sládka patří ke klenotům české poezie pro děti. Nový výběr Jany Čeňkové tak potěší všechny...

Modré nebe. Básničky Františka Hrubína a ilustrace Josefa Čapka, poklad z tvorby pro děti

S básníkem Františkem Hrubínem se můžete projít celým rokem od jara do zimy. Vytvořil verše k obrázkům Josefa Čapka, kter...

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Blatného knížka básniček a říkadel s ilustracemi Lhotáka vychází po dlouhých letech v Albatrosu

Po dlouhých letech opět vychází knížka Ivana Blatného, která patří k těm nejkvalitnějším dílům české moderní poezie ...

Začarovaný Tatrmánek, Jaroslava Vrchlického básničky pro děti

Jaroslav Vrchlický, autor více než osmdesáti básnických sbírek, se tentokrát představuje jako básník, který osloví i děts...

Zlatovláska. Slavná Kainarova kniha a předlouhá básnička pro děti

Jednu z nejznámějších lidových český pohádek, kterou za starých časů zapsal Karel Jaromír Erben, zná téměř každý. V r...

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn