Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Jak žijí oblázky, básničky Michala Černíka pro malé čtenáře

jak ziji oblazkyMichal Černík svou novou knížkou se staršími i zcela novými básničkami opět dokazuje, že verše pro děti psát umí a že si stále dovede hrát. Nový výbor, který právě vyšel v Portálu, není pro nejmenší děti, ale už pro školáky.

Není potřeba přečíst ho najednou, stačí pěkně pomalu, po částech v hodinách češtiny nebo doma. Každý si tam nějakou pro potěšení najde.
Knížku doprovodila v naprostém souladu s autorovým básnickým viděním světa Lucie Dvořáková.

Už v názvu jsou oblázky, snad pro tu nejdelší básničku v knize, vybírám proto kratší ukázku z „Oblázků“ a pak ještě jednu básničku pro „Štěstí“ s ilustrací z knihy.

Michal Černík | Jak žijí oblázky | Vydal Portál, 2012

Ukázky z knihy:

Co ještě vím o oblázcích?
Jsou skoupí na slovo.
Už řekli všechno –
a hotovo.

Za celé věky
už je nebaví
pořád vysvětlovat
proč jsou bez hlavy.

Proč nemají nohy,
proč nemají ruce
a proč mají v těle
jen kamenné srdce.


Štěstí
To mám štěstí

Že jsem se nenarodil
před tisíci lety.
Musel bych nosit brnění
do školy a na výlety.

To mám štěstí,

že jsem se nenarodil
eskymákem v iglú.

Knedlíky se zelím
bych nemíval k jídlu.

To mám štěstí,

Že jsem se nenarodil
pejskem za plotem.
Musel bych na lidi
mluvit štěkotem.

To mám štěstí,
že jsem se tady narodil.
A vůbec to není náhoda,
že se mi tatínek podobá.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit