Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Vox jsou populární Kroniky Světakraje

voxMladá fronta už před časem vydala knihu s úsporným názvem VOX, která je již šestým pokračováním vynikající a u českých čtenářů oblíbené fantasy série KRONIKY SVĚTAKRAJE. Její autoři Paul Stewart a Chris Riddell vytvořili dokonale promyšlený a propracovaný svět plný zvláštních a nebezpečných tvorů dychtících po moci a bohatství. Ale nechybí v něm ani kladní hrdinové!

V knize VOX je hlavní hrdinou knihovník Vránek Bárečník, který se shodou nešťastných okolností dostane jako sluha do paláce arciakademika Voxe Verlixe. Starý akademik touží znovu získat ztracenou slávu a v hlavě se mu rodí příšerný plán. Vránek Bárečník ho musí stůj co stůj překazit, jinak ve Světakraji nezůstane kámen na kameni! Opravdu se mu to podaří?

VOX (Kroniky Světakraje)
Paul Stewart:
Ilustroval Chris Riddell
Přeložila Viola Lyčková
Mladá fronta, 2009

Z Kronik Světakraje již vyšlo:
Cesta za Tajemný hvozd
Bouřlivák
Zkáza létajícího města
Šerolichotníkova kletba
Poslední z létajících pirátů

Ukázka z knihy

RiddellKdyž Vránek konečně uhasil žízeň, odepjal láhev na vodu a ponořil ji do průzračné tekutiny. Jak se nádoba plnila, u povrchu zažbluňkaly bubliny a on se nervózně rozhlédl. Bál se, že to zaslechne nějaká nestvůra ze Sutin, která se třeba plíží kolem.
Nezalesklo se něco v přítmí? napadlo ho a srdce se mu rozbušilo prudčeji. A co je to za zápach? Zapařený... Zatuchlý...
„Pospěš si,“ zašeptal a zatřásl lahví ve vodě, aby se naplnila rychleji. Vyhrnula se z ní spousta bublinek – ale pak dovnitř začala vtékat voda. Vránek láhev zazátkoval a právě si ji chtěl zase připnout k opasku, když za sebou zaslechl nějaký zvuk. Tichý a plazivý – a zapařený, zatuchlý závan ještě zesílil.
Vránek sevřel meč a rychle se otočil. Nejdřív nic neobvyklého neviděl. Jen balvany a stíny.
Nic tam není, ujišťoval se. To si se mnou jen pohrává moje představivost.
Ještě to ani nedomyslel do konce, když si uvědomil, že je na omylu. Uviděl záblesk něčeho lesklého. Bylo to chapadlo: vlhké, průhledné chapadlo, které se vyplazilo z černé rozsedliny a ohmatávalo venkovní skálu. A jak zděšeně přihlížel, neschopen odtrhnout zrak, objevilo se další. Obě chapadla sevřela skálu, zachvěla se a trhla. V příštím okamžiku se z úzké štěrbiny vynořil lesklý vrcholek rosolovité stvůry. Promáčkl se otvorem, jako když z prasklého sudu vytéká tilopí tuk.
„Země a nebesa!“ vyjekl Vránek a uskočil.
Ozvalo se slizké mlasknutí a ohromná rosolovitá stvůra vylezla z dutiny celá. Třásla se a přelévala a postupně nabývala své obvyklé podoby. Vránkovi se sevřel žaludek, protože si uvědomil, co to je. Tři boule s mžikajícími očky, slizká průhledná pokožka, pod níž pulsovaly žíly, šmátrající chapadla, chvějící se vrásčité břicho, ohromné tělo, jen s obtížemi skrývající očekávání...
„Suťový ďábel!“ zašeptal Vránek.
Pouhé jméno stačilo, aby se mu každičký vlásek zježil hrůzou. Čítal popisy tohoto tvora v pojednáních v knihovně, popisy, ze kterých se mu už tehdy dělalo zle. Ale teď, zblízka, cítil, jak se ho zmocňuje nezvladatelná nevolnost.
Suťový ďábel hlasitě srkal, plazil se přes skálu a tři oči se mu ve tmě leskly. Vránek ustoupil ještě o krok. Tvor byl nyní už na okraji skály, zaplácal vrásčitým břichem a vznesl se do vzduchu, jako by nic nevážil. Při pohybu pulsoval jako měchy – ven, dovnitř, ven, dovnitř – , vtahoval do sebe vlhký vzduch a zase ho vypouštěl, horký a suchý jako závan z trouby.
Vránek znovu ustoupil. Stvůra se blížila k němu. Měla očividně žízeň –Vránek věděl, že suťoví ďáblové mají žízeň pořád. Ale ne na pramenitou vodu. I když Vránek couval směrem k bublajícímu pramínku, věděl, že ho nezachrání. Ne, suťový ďábel se sytil živoucími těly, vysával ze svých obětí tekutinu do poslední kapky. Bylo mu jedno, z koho se  napije, mohly to být lemušky i rytíři-knihovníci.
Vránek klopýtal dozadu a narazil zády na skálu. Dál už jít nemohl. Byl v pasti.

VOX (Kroniky Světakraje)

You have no rights to post comments