Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Společenstvo klíčníků na těžkou nudu v malém městě

spolecenstvo klicnikuNová kniha Daniely Krolupperové se stejně vynikajícími ilustracemi Barbory Kyškové je o Martinovi, kterému je třináct a půl. Má před sebou druhou polovinu prázdnin a neblahé tušení, že pobyt u prastrýce bude ryzí utrpení. Televizi prastrýc používá výhradně jako podstavec pro pokojové rostliny, o existenci počítačů se mu zatím nic nedoneslo a slovo wi-fi považuje za citoslovce úleku. V ospalém jihočeském městečku se neděje nic. Vůbec nic.

Když už Martin jenom počítá, dokdy se ukouše nudou, objeví záhadný klíč. Jakmile se začne zajímat o tajemství tajemného klíče, přibudou další záhady. Při jejich odhalování najde Martin nové kamarády. Společně s Gábinou, Vojtou a osobitým studentem matematiky, kterého odhalí pod nickem Neveselý sysel, pátrá Martin po pokladu, který jejich rodiny střežily po celá staletí.

Společenstvo klíčníků  | Daniela Krolupperová | Ilustrace Barbora Kyšková  | vydává Albatros, 2012
www.spolecenstvoklicniku.cz

Ukázka z knihy:
Vojta zamkl dům, uložil klíč zpátky pod rohožku a dal se do pumpování. Po několika záběrech začala z pumpy skutečně vytékat voda. Chlapci se vystřídali a opláchli se, ale když se konečně chystali otevřít krabici, dveře do dvora se rozletěly dokořán. Dovnitř se vřítil vzteklý stařík v klobouku tak rychle, že za ním tuhé černé sako vlálo jako sestřižený ocas. Nad hlavou máchal holí a řval:
„Gauneři! Lumpové! Zloději!“
Oba kluci na něj nevěřícně vytřeštili oči. Za mužem do dvora vstoupili klidným a pomalým krokem dva uniformovaní policisté. Martin s Vojtou zalapali po dechu.
„Kradou tu! A to Eda ještě ani nezavřel oči!“ otočil se stařík ke strážcům pořádku. Potom popadl dech a holí ukázal na chlapce.
„Zatkněte je!“ přikázal tónem velitele zvláštního komanda.
Kluci se lekli. Ještě aby je kvůli tomuhle bláznivému dědkovi doopravdy odvedla policie!
Leč policisté k celé věci přistoupili zcela klidně. Netasili zbraně, nezařvali „Ruce za hlavu a lehnout na zem!“ jako v amerických filmech, dokonce ani nevytáhli pouta.

kyskova spolecenstvo klicniku

„Copak tu děláte, mládenci?“ zeptal se nevzrušeně starší z nich.
„Šli jsme pradědečkovi pro dopisy,“ vysvětlil Vojta, který se ještě nestihl vzpamatovat z šoku, a kývl směrem ke krabici položené na schodech domu.
Vzteklý stařík se zarazil, opřel se o hůl a zdráhavě si chlapce prohlížel. Policisté skepticky sledovali jeho počínání.
Najednou stařík odhodil hůl. Oběma rukama se chytil za klobouk posazený na hlavě a narazil si ho přitom hluboko do očí.
„Šmankote, Vojtěchu, to jsi ty?“ vykřikl. „Tys ale vyrost, ty kluku!“ Potom si posunul klobouk zpátky dozadu a tiše dodal: „Je to jak včera, co jsem ti byl na křtinách…“
Oba policisté se na sebe podívali. Bylo zřejmé, že si myslí svoje.
„Dobrý den, pane Humpál…“ odpověděl Vojta a pořád tak docela nevěřil svým očím.
„Dobrý den,“ přidal se zdvořile Martin, který se až dosud nezmohl na jediné slovo.
„Já myslel, že tu někdo krade,“ vysvětlil všem stařík a omluvně se podíval na policisty.

Autorky knihy ilutrátorka Barbora Kyšková a Daniela Krolupperová na křtu knihy
krolupperova kyskova

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Krolupperová Daniela Kyšková Barbora

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit