Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

O dívce, která obeplula Čarozem lodí vlastní výroby

o divce ktera obeplula carozemProtože se malá September narodila v květnu a protože měla na levé tváři mateřské znaménko a protože měla veliká a neohrabaná chodidla, zželelo se jí Zelenému Větru a jednoho dne ji na své Levhartici mírných vánků odnesl do Čarozemě. Jenomže v Čarozemi se dějí všelijaké věci a September se bude muset moc snažit, aby porazila zlou Markýzu a opět nastolila pořádek.

Dvanáctiletá September žije v Omaze svůj obyčejný život. Je trochu osamělá, protože tatínek odešel do války a maminka musí chodit do práce. Jednoho dne se u kuchyňských dveří potká se Zeleným Větrem, který na sebe protentokrát vzal podobu džentlmena v zeleném sáčku. Nabídne jí cestu do Čarozemě, kde najde nové kamarády, například draka A-až-L, který má moc rád knihy, nebo trochu chlapce a trochu džina jménem Víkend. Ti jí také pomohou porazit zlou Markýzu.

Příběh O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby uveřejnila autorka nejdřív před dvěma lety na internetu. S ilustracemi Any Juanové okamžitě vzbudil pozornost a vzápětí vyšel knižně. Ocení jej čtenáři všech věkových kategorií, které okouzluje Alenka v říši divů a mají rádi magické, neuvěřitelné, ale o to krásnější zážitky.
„Tak nějak celkově si myslím, že být v Čarozemi je lepší než v Čarozemi nebýt.“

Catherynne M. Valenteová je americká autorka úspěšných fantasy a sci-fi románů, povídek i básní, za které dostala několik literárních cen.

O dívce, která obeplula Čarozem lodí vlastní výroby | CATHERYNNE M. VALENT | Ilustrovala Ana Juanová. Přeložila Eva Dobrovolná | Vydává Albatros, 232 stran, 2012

Ukázka z knihy:

Odchod ze scény na levhartím hřbetě V níž je dívka jménem September s levhartí pomocí unesena a obeznámena s pravidly Čarozemě a poté vyřeší rébus

Byla jednou jedna dívenka jménem September a té se omrzelo žít v otcovském domě, kde dennodenně myla pořád ty samé růžovo-žluté hrníčky na čaj a stejnobarevné omáčníky, spala pořád na tom samém vyšívaném polštáři a hrála si pořád s tím samým rozkošným malým psíkem. Protože se narodila v květnu a protože měla na levé tváři mateřské znaménko a protože měla veliká a neohrabaná chodidla, Zelenému Větru se jí zželelo a jednoho večera nedlouho po jejích dvanáctých narozeninách se přihnal k jejímu oknu.
Měl na sobě zelené domácí sako a zelený plášť, jaký nosívají kočí, zelené jezdecké kalhoty a zelené sněžnice. Tam nahoře nad mraky, kde ve zchátralých městech žije Šest Větrů, je velice chladno.
„Zdá se, že jsi dost mrzuté a prchlivé dítko,“ prohlásil Zelený Vítr. „Jak by se ti líbilo jít teď se mnou a svézt se na Levhartici mírných vánků až k ohromnému moři na hranicích Čarozemě? Obávám se, že hranice s tebou překročit nemohu, neboť Prudkým vichrům je tam vstup zakázán, ovšem bude mi potěšením vysadit tě na břehu Zvráceného zlověstného moře.“

„Jistěže!“ vydechla September, která o růžovo-žlutých hrníčcích na čaj ani o rozkošných malých psících neměla valné mínění.
„Tak vyskoč a sedni si sem ke mně, jen moji Levhartici moc netahej za kožich,
kouše.“

September prolezla kuchyňským oknem ven a za sebou nechala dřez plný namydlených růžovo-žlutých hrníčků, k jejichž dnům byly pořád ještě přilepené čajové lístky zlověstných tvarů. Jeden z nich vypadal trochu jako její otec, který odešel za moře v dlouhém nepromokavém kabátě kávové barvy, s ručnicí a s nějakými lesklými věcmi na klobouku. Jeden z nich vypadal trochu jako její matka, když se v racovní kombinéze sklání nad zarputilým letadlovým motorem a napínají se jí svaly na pažích. Jeden z nich vypadal trochu jako rozmačkané zelí. Zelený Vítr jí podal ruku v zelené rukavici a September ji přijala a velmi zhluboka se nadechla. Jak šplhala přes parapet, rozepnula se jí botka, což bude později důležité; věnujme tedy nyní chvilku rozloučení s její úhlednou drobnou lakýrkou s páskem přes nárt a mosaznou přezkou, která právě s klapnutím dopadá na parkety. Sbohem, botko! Už brzy budeš September chybět.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit