Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Nový policista objevil paralelní světy v Irsku

policista.jpg

Nový policista
Kate Thompson
překlad: Blanka Brabcová
Vydal BB Art 2007


Policista je knížka prodchnutá láskou k Irsku, k jeho přírodě, mytologii a folkloru a k jeho tradiční hudbě a tanci, jejíž autorkou kupodivu není Irka, ale Angličanka, která našla na zeleném ostrově svůj druhý domov. Ústředním tématem příběhu je čas, jehož se lidem dostává stále méně. Nikdo už nemá čas na to, aby poseděl a poklábosil s přáteli, aby se jen tak zasnil s otevřenýma očima a nic nedělal nebo aby si přečetl knihu.

O čem je kniha
Osnova příběhu není nijak zvlášť originální – patnáctiletý vesnický kluk jménem JJ objeví paralelní svět, který musí být zachráněn před záhubou a záchrana se mu podaří doslova za pět minut dvanáct. Děj samotný je předvídatelný skoro k usnutí, ale vzhůru vás udrží náročná látka z irské mytologie. Paralelní svět, který JJ objeví je vlastně známá Tir na n’Óg, Země věčného mládí, kterou obývají Tuatha de Danaan – národ bohyně Danu. Aengus Óg nebo Dagda, s nimiž se ve vyprávění setkáte, jsou skutečně předkřesťanskými irskými bohy. Kromě nich jsou v textu zmiňována i další jména z keltských eposů a legend jejichž složitý zápis a chybějící slovníček výslovnosti vám udrží mozkové závity během čtení ve střehu.

Mezi kapitolami jsou vloženy notové záznamy irských skladeb, které jsou až na několik málo kousků složených samotnou spisovatelkou všechny lidové a jejichž názvy vždy nějakým způsobem souvisí s obsahem kapitoly, které následují. Hudba určitě podtrhuje irský kolorit celé knížky, jenomže ne každý umí číst noty a je proto škoda, že titul nebyl vydán spolu s CD.

Zpočátku budete zmatení obrazem podivně nešikovného nového policisty vesnice Kinvara, který se marně snaží přijít na důvod proč se vůbec stal policistou a vybavuje si s obtížemi dokonce i svoje vlastní jméno. Stejně bezradný jako ten neobvyklý strážce pořádku se cítí i čtenář, který nechápe proč je tato postava vůbec v příběhu. Leč dočkáte se, rozuzlení přichází až na samém konci, pro ty prozíravější možná o něco dřív. Podobně se věc má i s těžce raněným mohutným irským vlkodavem, který se objevuje v ději o něco později. Autorka mu věnuje ve vyprávění tolik pozornosti, že vám chtě nechtě začíná vrtat hlavou proč ho tam musela mít, když pes po mnoho kapitol pouze vytrvale sleduje hlavního hrdinu a jeho průvodce na jejich cestě aniž by svojí přítomností cokoliv ovlivňoval. I v tomto případě se nakonec nitky spojí, zubožené zvíře svoji roli pro zvrat událostí má, a to dokonce tu nejvýznamnější. Všechny další indicie a informace, které JJ dostává během úvodní části od své matky rovněž přichází bez výjimky k užitku – abych parafrázovala známý Čechovův výrok, všechny pušky rozvěšené během prvního dějství na zeď u Kate Thompsonové dřív nebo později spolehlivě vystřelí. Trochu to pak připomíná počítačovou adventuru, kdy nejdřív nasbíráte vodítka a předměty blíže nespecifikovaného určení a pak jenom přemýšlíte, co z toho kam bude pasovat, abyste došli k vyřešení záhady.

irsko550_1.jpgÚstředním tématem příběhu je čas, jehož se lidem dostává stále méně. Nikdo už nemá čas na to, aby poseděl a poklábosil s přáteli, aby se jen tak zasnil s otevřenýma očima a nic nedělal nebo aby si přečetl knihu. „Všichni někam spěchali, za něčím se honili – ve vlastních očích za čímsi nebetyčným, pobíhali z místa na místo ve snaze někoho zastihnout, a často se jenom pokoušeli dohnat to, co mezitím sami zmeškali.“ Všeobecně známý problém dnešní uspěchané doby spisovatelka rozvinula ve fikci o skulině v pomyslném plášti času obepínajícím svět lidí. Čas touto skulinou uniká do Tir na n’Óg, kde má naopak panovat věčné bezčasí, čímž rovnováha obou světů je narušená. JJ se vydává hledat tuto skulinu za pomoci svého společníka ze země mýtů a bájí Aenguse Óga. Nápad autorky určitě není špatný, jenomže poté, co Aengus poučí JJ jak je Tir na n’Óg rozlehlá, vyznívá velmi nepřesvědčivě to, že se hledaná skulina objeví zrovna v Kinvaře, jen co by kamenem dohodil od místa, kudy JJ prošel hraničním přechodem.

{xtypo_code}Náš svět má stejnou rozlohu jako ten váš, JJ. Má stejné oceány a moře a světadíly. Má vše – s výjimkou času.“
JJ si sedl na plochý balvan. „To je ovšem k zbláznění. Znamená to, že skulina může být kdekoli. Jak prohledáme celou zeměkouli!?“
{/xtypo_code}

Nač bylo třeba házet čtenářům třpytku s rozlohou celé zeměkoule, když se JJ nakonec v paralelním světě ani moc nenachodí? Prosakující místo se ukáže být přímo před jeho nosem. A působí to jako velice nepravděpodobná náhoda. Jako kdyby se spisovatelce nechtělo dál vymýšlet zdlouhavé výpravy do dalekých krajů s jejich pracnými detaily a spěchala už vyprávění ukončit.

irsko550_2.jpg

Obrazy dávných irských božstev neboli sídhů se ale Kate Thompsonové povedly. Nejsou to ani nadpřirozené, ani idealizované bytosti. Mají své stinné a světlé stránky stejně jako my smrtelníci. Ve své mýtické zemi přebývají ve stavu rajského blaženství a po celé dny jenom muzicírují, tancují a zpívají. Nejsou s to řešit své problémy a dokonce i ve chvílích kdy jejich domovina spěje ke zkáze hází všechny starosti za hlavu. Jsou nezodpovědní a bláhoví a neštítí se ani malých lží a podvodů.
„Pečovat, dělat si starosti, zatěžovat si mozek, pchá,“ říká Aengus. „My proto nejsme stvořeni“ (…) „Jsme bezradní jako děti, stále sníme, žijeme ve vlastním světě. Hrajeme muziku, tancujeme, povalujeme se na slunci. Neumíme se postarat sami o sebe, natož o své děti.“
Jejich nedokonalosti a různá pochybení mohou přivést hloubavějšího čtenáře na myšlenky o tom, nakolik se většina pohanských náboženství lišila od křesťanské polarity Zla a Dobra. V mytologiích dávných národů mohla mít stejná božstva jak dobré, tak špatné vlastnosti a stejná božstva mohla člověku jak pomoct, tak uškodit. Lidé, kteří stvořili tyto víry moudře věděli, že nic pouze černého nebo pouze bílého neexistuje a toto chápání se promítlo i do jejich náboženských představ.

ILustračni foto - Ireland (c) 2007 Mik Herman


Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit