Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Zimní bitva. Dobro vítězí nad mnohonásobně silnějším zlem

zimni bitva baobabNa začátek vám povím jedno: jsem fanoušek do Baobabu. Nemyslím, že by mě to nějak ovlivnilo při rozjímání nad touhle nebo jinou knížkou a že bych psal recenzi fanouškovskou. Ale chtěl jsem, abyste to věděli. Tak.

Nakladatelství Baobab má novou edici. Bigbao. Mohli jste si všimnout v knihkupectvích a kupodivu i v časopisech. Na Tobiáše Lolnesse, pionýra edice, se podařilo dohledat až pět recenzí (jedna v letošním Tvaru č. 5), na Rennja tři. U třetí Zimní války od Jeana-Clauda Mourlevata, kdoví, možná nakonec budu první. Jakkoli doufám, že první v delší řadě. Ta knížka si totiž publicitu rozhodně zaslouží. A s ní i celá edice s podtitulkem velké romány pro velké čtenáře.

Obojí velký tu má dvojí možný význam. Tlustý román a/nebo vynikající román? Dospělý a/nebo náruživý čtenář? Stran to má půltřetího sta a příběh dost silný a dobře sepsaný, že strhne i čtenáře náruživého míň. Ale asi se tím myslí, že je to knížka macatější, než knížky v Baobabu dosud většinou (snad s výjimkou Charitonova Učitele lhaní) zvykly bývat, a že není pro prťata. Nakladatelství zkrátka rozšiřuje svůj záběr z (obtížně vymezitelné) oblasti „literatury pro děti“ na (stejně obtížně vymezitelnou) oblast „literatury pro děti a mládež“. A pro dospělé. Škatulata. „Pro čtenáře od 14 let“ tipují to, či doporučují na zadní straně přebalu.

Zimní bitva je vlastně jedné z takových těch standardních cest, na které se vydává reprezentant v dresu dobra, aby se – tam kde končí – utkal s favorizovaným teamem zla. Děje se v blíže neidentifikované zemi. Asi ve dvacátém století. Team zla v tomhle příběhu reprezentuje barbarská Falanga vedená fanatikem Van Vlyckem. Před poměrně nedlouhou dobou se zmocnili vlády, pohubili inteligenci, pohubili šlechtu, zavřeli divadlo a postavili arénu na gladiátorské zápasy. To ale na začátku cesty ještě neví ani čtenář, ani celý team dobra. Ten je složený, na počátku, ze 4 dorostenců. Dorůstají v jakémsi koncentračním převýchovném ústavu. A nevědí proč. Jak se ukáže, jde o disidentské děti a o děti bývalých elit. A přese všechnu „péči“ se k nim dostane, kým byli jejich rodiče – a vydávají se na svoji dobrodružnou pouť za porážkou Van Vlycka, místního Saurona.

horvath zimni bitva 1
Ilustrace Juraj Horváth

Bylo řečeno – děje se ve dvacátém století, mají tam autobusy a vojsko střílí ještě z pušek. Ale taky tam mají něco, co my jsme myslím ve dvacátém století neznali. Dvě nové rasy, které knížce přidávají docela zvláštně mixovaný přídech sci-fi a fantasy. Je tady tuším třetí generace rasy člověkopes. Je jich nemnoho a nějaký tamější mičurinec je vyrobil, aby dělali zločinnému systému jakési nazgûly. A to dělají, slidiči a exekutoři v jednom, svědomitě, berouce si při tom za své zvířecí instinkty a lidskou krutost. Na straně druhé je tu tajemná, snad prastará rasa dobráckých člověkoní...
Na Mourlevatově knížce je fascinující především to, jak dokáže klasické schéma „putování na draka“ využít nově a jak přitom buduje atmosféru. Ne náhodou příběh začíná v říjnu s finále na sněhu. Zima tu je jako stavební prvek atmosféry země-vězení nebo líp země-gulagu. A proti tomu má dobro jen jednu obranu – horká srdce. A jeden hlas. To je krapítko novum, které tu tuším ještě nebylo... Kdysi poslední odpor proti Falanze zažehávala jistá umělkyně svým božským hlasem. A ejhle, nyní nový odpor zažehává její dcera hlasem skoro stejným. Přiznám se, že tenhle motiv, motiv důležitý a stavební, mě při druhém čtení už zlobil. Jeho patos jsem čul jako přehnaný a intelektuálský, tedy poněkud proti žánru. Stejně jako rozhodující okamžik bitvy, kdy vojsko kapituluje z důvodů, které by prošly snad v nějakém lyrickém žánru... ale o tom tu povídat nebudu, poněvadž to je na úplném konci a pověděl bych asi zbytečně mnoho.

horvath zimni bitva 2
Ilustrace Juraj Horváth

A přes tyhle drobnější výtky se nedá popřít jedno: skvěle připravená a vypravená knížka. Strhující příběh, zcela podle pravidel dobrého příběhu o cestě dobra k vítězství nad mnohonásobně silnějším zlem, tak jak to má být. Ve zcela novém prostředí. A to je věc, která nesmírně znepokojuje. Hodně to přeženu, ale představte si Froda Pytlíka, jak se prodírá lesem v rumunských horách na cestě k Ceauşescovu paláci... A pozor! Mourlevat v Zimní bitvě přidává ještě jeden zvláštní rozměr: do toho eposu se nám míchá první láska a nejhlavnější z hlavních hrdinů je skoro pořád holka. To je taky příchuť v žánru dosud asi neznámá... chlapce možná trošku zarazí – ale třeba se svět v tomhle trochu změnil. Vlastně jo, já myslím, že změnil.

Psáno pro Literární obtýdeník Tvar, vyšlo v č. 13/2008.

Jean-Claude Mourlevat
(*1952 v Ambert) syn mlynáře z Auvergne. Po studiích německé literatury učil několik let
na středních školách ve Francii i Německu. V osmdesátých letech se začal věnovat divadelnímu herectví a režii. Je autorem a hercem němé klaunérie pro jednoho herce, představení se kterým procestoval Francii i mnohé cizí země. Od roku 1997 píše knihy pro mládež oceňované kritikou i čtenáři. Žije u Saint Étienne

Jean-Claude Mourlevat / Zimní bitva / Přeložila Helena Begivinová / Ilustroval Juraj Horváth / Baobab, Praha 2008

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit