Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Vladimír Franz: Rozhovory, kniha nejoblíbenějšího kandidáta na úřad prezidenta republiky

franz rozhovoryKniha mapuje prostřednictvím rozsáhlého rozhovoru, členěného tematicky na kapitoly o hudbě, výtvarném umění a divadle tvorbu a názory předního a výjimečného českého hudebního skladatele a malíře Vladimíra Franze, profesora pražské DAMU. Součástí publikace je i soupis hudebního a výtvarného díla Vladimíra Franze, 32 stránková barevná příloha a rejstřík.

(Poznámka: Autor knihy, filosof a překladatel Petr Kurka, tragicky zahynul počátkem dubna 2006.)


Obsah knihy:

    INTRO - Tvorba jako vůle a odvaha svědčit
    PŘEDEHRA
    DIVADLO
    HUDBA
    OBRAZY
    SETKÁVÁNÍ
    ŽIVOTNÍ ENERGIE
    Obrazová příloha (32 barevných reprodukcí)
    Manifestní sebereflexe
    Soupis díla
    Summary
    Zusammenfassung
    Rejstřík citovaných děl
    Jmenný rejstřík

Vladimír Franz: Rozhovory | Petr Kurka | Nakladatelství Orpheus, 2004
Kniha byla vydána za laskavé finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a soukromých společností EUDAI a GIBON.

Vladimír Franz website:  http://vladimirfranz.cz/

UKÁZKA Z KNIHY:

Jste člověk, který svou tvorbou a celkovým bytím závisí téměř hlubinně na přírodě a jejích ozdravných energetických tocích. Jaké je nebo by podle vás mělo být místo člověka v přírodě? Jaké místo se snažíte v rámci přírodního řádu zaujmout vy?

Ačkoliv se člověk snaží přírodě neustále vymanit a vzdálit, měl by zároveň zůstat její součástí a respektovat ji. Přestože nepovažuji některá ekologická hnutí za autentický způsob, jak si uchovat šetrný vztah k přírodě, myslím, že bychom měli ctít krajinu, přírodu a toho kterého genia loci. Přírodu nesmíme přetěžovat. Tím nemyslím jen znečišťování, ale i devastaci estetickou. Konkrétně v Čechách je to novodobá výstavba. Jako bychom v době designu přestali respektovat míru přírody a její tektoniku.

Dříve se kupříkladu stavělo z materiálu, který byl danému místu vlastní a souvisel s ním. A spolu s tím by měla jít ruku v ruce i přirozená míra staveb, jež by měla organicky zapadat do krajiny. V české komorní a intimní krajině závisí na každém detailu, který může naprosto změnit ráz celého místa. Nejrůznější "dortíkovité" stavby tak představují nešetrný zásah do krajiny. To však není jen u nás. Například na Kanárských ostrovech je patrné, jak tu Španělé velice necitlivě likvidují celkový ráz tohoto souostroví. Stavějí nové hotely, jejichž životnost je mnohdy omezená na několik let. Poté tu zůstávají stát jen opuštěná betonová monstra.

V poslední době je však naštěstí již vidět účinky určitého ekologického tlaku. Ze své zkušenosti vím, že řeky začínají být čistší. Když jedu v noci autem, musím dávat větší pozor, aby mi něco nevběhlo do cesty atd.

Pokud se podíváme na bytostný vztah člověka a přírody z obecnějšího pohledu a uvědomíme si, že novověký člověk ztratil svůj původní vztah k přírodě tím, že ji objektivizoval a učinil z ní pouhý nástroj uspokojování svých potřeb, zůstává otázkou, o co se to vlastně ochudil...

Ochudil se především o hlubinu bezpečí. To je velice zřejmé kupříkladu ve Spojených státech amerických. Lidé se tu nikdy nesmířili se zemí a chodí po ní, jako když stéká voda po plastové fólii. Ve srovnání z latinskoamerickou částí této oblasti, kde došlo k velice plodnému, násobnému a radostnému spojení tradice původní s tradicí katolickou, k tomuto propojení tradice s nově příchozí kulturou ve Spojených státech nikdy nedošlo.

Známá je vaše úctyhodná znalost botaniky a geologie. Proč pro vás hraje přírodní morfologie, ať živá či neživá, tak podstatnou roli?

To opět souvisí s oním pocitem zmiňované hlubiny bezpečí a s napětím materiálu, po němž chodíte. Podvědomě vyhledávám místa, která leží na radioaktivních zónách a kde je blízko zemského povrchu nějaké ložisko uranu. Dokonce to vnitřně k životu potřebuji a na takových místech se cítím nesmírně dobře. Mám rád krajiny, které mají za základ vyvřeliny, protože ty vznikají přímým působením magmatu a horečného žáru. Nejsou to zprostředkované materiály, které vznikají usazováním druhotným způsobem.

V textu tvůrčích sebereflexí k berlínské výstavě v Galerie Pussy Galore hovoříte o tom, že v (malířské) tvorbě člověk zcela splývá s přírodou "v tříšti gest, myšlení a pocitů" tím, jak si "člověk určitá místa v krajině poznačil činem". Vaše představa jednoty člověka s přírodou je tedy téměř až pohanská…

Mám rád putování po místech, kde se v minulosti něco odehrálo. Paměť místa má svoji neopakovatelnou krásu. Rád proto vyhledávám zříceniny. A to ne proto, abych se tu s měsícem v zádech na vrcholu kopce bál. Zajímá mě moment propojení, kdy vím, že pode mnou jsou uloženy nejen geologické, ale i pocitové vrstvy lidského konání, kterým jsme si dané místo poznamenali. V zemi tu leží spousta kamenů, kterých se dotkl člověk. Již to tedy není pouhý kámen, získal totiž určitou hodnotu právě tímto ozvláštňujícím lidským dotekem.

Poutní místa v krajině chápu jen jako špičku obrovského ledovce, který představuje hlubinu bezpečí lidské kontinuity. To mi dává pocit bezpečí a zakotvení. Ne nadarmo si lidé místa, kde dochází k těmto zauzlením - je tu kupříkladu tektonický zlom, přeryv či koncentrace určitého nerostu -, vždy poznačovali různými kapličkami, křížky, stavěli tu hrady atd.

Jak souvisí energie osobní, energie tvorby, s energií přírody v kosmickém rozměru?

Energie tvůrčí není ničím jiným než snahou dostat se na úroveň určitého obecnějšího energetického pole. Lidská energie je totiž, na rozdíl od dané sumy přírodní energie, variabilní a závisí na vůli a dispozici. Čím je pak lidská energie větší, tím spíše může dojít buď ke slučování, nebo naopak k dělení, pojmenovávání a vytváření určité měrné síťky, skrze niž lze zahlédnout jevy, kterých se snažíme dopátrat, anebo ty, které bychom vůbec nečekali. To je pak ideální tvůrčí okamžik a konstelace. Tvůrčí proces je tedy snahou energeticky se naladit a vybudit - spoutat energii, která je všude kolem nás.

Neustále námi protékají miliony věcí, jevů a zázraků, a my bychom se měli snažit vztáhnout v tvůrčím gestu ruku a cosi z této nádherné rozmanitosti zachytit.

Zdá se, že energetický pohyb, pohyb kvantifikovaný a sebezáchovný, je principem vašeho celkového usilování. Proč tento neustálý neupokojitelný dynamismus? Nevěříte ve spočinutí a kontemplaci?

Myslím, že na spočinutí a kontemplaci budeme mít ještě dostatek času. V rámci aktivního života bychom měli také trochu něco dělat.

Jak při vašem značném energetickém vývoji získáváte energii zpět? Jde o tzv. "dobíjení energie", nebo spíše o napojení se na toky přírodní a kosmické energie?

Pokud nás neničí různé civilizační stresy, které jsou nejhorší možnou blokací energetické komunikace mezi člověkem a kosmickou přírodou, pak je nutné toto napojení vždy znovu obnovovat. A konkrétní způsob napojení by si měl každý člověk empiricky najít sám. Nevěřím tomu, že bych si koupil nějakou brožuru a stal se přirozeným svodem těchto energetických toků.

Důležité je vyhýbat se civilizačnímu rozptylování, které možnou energetickou koncentraci vylučuje. A tam, kde není koncentrace, není nic.

Dokážete "být doma" v krajině přírodní, ale i sociální. Zdá se, že váš vztah k topografické krajině Čech v její historické a materiální podobě je pro vás velmi důležitý. Neustále projíždíte Čechy od Šumavy až po Pálavu...

Každá krajina má svůj "čas navštívení", který je dán vegetací, způsobem a intenzitou nasvícení a souvisí s roční dobou a konkrétním měsícem. V určitém období roku tak krajina získá své ozvláštnění - světelné, tepelné, vegetační. Příkladem může být zdánlivě banální krajina Polabí, která není na první pohled nijak exkluzivní a turisticky navštěvovaná, a která náhle počátkem června získá ozvláštnění žírného, plodného kraje plného lip se ztěžklými korunami. Když jsem tu projížděl mimo vegetační období, působila ta samá krajina vysloveně chudým krajem horizontálního charakteru.

A to má v určitou roční dobu každá česká krajina. Pro sebe si vytvářím trasy, jež jsou spojnicemi těchto míst...

<p><img style="margin-left: 7px; float: right;" src="/images/stories/knihy_souvislosti/franz_rozhovory.jpg" />Kniha mapuje prostřednictvím rozsáhlého rozhovoru, členěného tematicky na kapitoly o hudbě, výtvarném umění a divadle tvorbu a názory předního a výjimečného českého hudebního skladatele a malíře Vladimíra Franze, profesora pražské DAMU. Součástí publikace je i soupis hudebního a výtvarného díla Vladimíra Franze, 32 stránková barevná příloha a rejstřík.<hr id="system-readmore" /><br /> <strong><img style="margin-left: 7px; float: right;" alt="franz rozhovory" src="/images/stories/knihy_souvislosti/franz_rozhovory.jpg" height="406" width="280" />Kniha mapuje prostřednictvím rozsáhlého rozhovoru, členěného tematicky na kapitoly o hudbě, výtvarném umění a divadle tvorbu a názory předního a výjimečného českého hudebního skladatele a malíře Vladimíra Franze, profesora pražské DAMU. Součástí publikace je i soupis hudebního a výtvarného díla Vladimíra Franze, 32 stránková barevná příloha a rejstřík.</strong><br /><br />Slavnostní křest se konal v rámci vernisáže výstavy Podzim v Louvre.<em><br />(Poznámka: Autor knihy, filosof a překladatel Petr Kurka, tragicky zahynul počátkem dubna 2006.)</em><br /> <br /> <strong>Obsah knihy:</strong></p>
<ol type="1">INTRO - Tvorba jako vůle a odvaha svědčit<br /> PŘEDEHRA (<a href="http://franz.wz.cz/books/Rozhovory/predehra/index.html">ukázka</a>)<br /> DIVADLO (<a href="http://franz.wz.cz/books/Rozhovory/divadlo/index.html">ukázka</a>)<br /> HUDBA (<a href="http://franz.wz.cz/books/Rozhovory/hudba/index.html">ukázka</a>)<br /> OBRAZY (<a href="http://franz.wz.cz/books/Rozhovory/obrazy/index.html">ukázka</a>)<br /> SETKÁVÁNÍ (<a href="http://franz.wz.cz/books/Rozhovory/setkavani/index.html">ukázka</a>)<br /> ŽIVOTNÍ ENERGIE (<a href="http://franz.wz.cz/books/Rozhovory/zivotni_energie/index.html">ukázka</a>)<br /> Obrazová příloha <em>(32 barevných reprodukcí)</em><br /> Manifestní sebereflexe<br /> Soupis díla<br /> Summary<br /> Zusammenfassung<br /> Rejstřík citovaných děl<br /> Jmenný rejstřík</ol>
<p>&nbsp;</p>
<p><strong>Vladimír Franz: Rozhovory | Petr Kurka | Nakladatelství Orpheus, 2004</strong><br />Kniha byla vydána za laskavé finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a soukromých společností EUDAI a GIBON.<br /><br /><strong></strong><strong>UKÁZKA Z KNIHY:</strong></p>
<p><b>Jste člověk, který svou tvorbou a celkovým bytím závisí téměř hlubinně na přírodě a jejích ozdravných energetických tocích. Jaké je nebo by podle vás mělo být místo člověka v přírodě? Jaké místo se snažíte v rámci přírodního řádu zaujmout vy? </b></p>
<p>Ačkoliv se člověk snaží přírodě neustále vymanit a vzdálit, měl by zároveň zůstat její součástí a respektovat ji. Přestože nepovažuji některá ekologická hnutí za autentický způsob, jak si uchovat šetrný vztah k přírodě, myslím, že bychom měli ctít krajinu, přírodu a toho kterého genia loci. Přírodu nesmíme přetěžovat. Tím nemyslím jen znečišťování, ale i devastaci estetickou. Konkrétně v Čechách je to novodobá výstavba. Jako bychom v době designu přestali respektovat míru přírody a její tektoniku.</p>
<p>Dříve se kupříkladu stavělo z materiálu, který byl danému místu vlastní a souvisel s ním. A spolu s tím by měla jít ruku v ruce i přirozená míra staveb, jež by měla organicky zapadat do krajiny. V české komorní a intimní krajině závisí na každém detailu, který může naprosto změnit ráz celého místa. Nejrůznější "dortíkovité" stavby tak představují nešetrný zásah do krajiny. To však není jen u nás. Například na Kanárských ostrovech je patrné, jak tu Španělé velice necitlivě likvidují celkový ráz tohoto souostroví. Stavějí nové hotely, jejichž životnost je mnohdy omezená na několik let. Poté tu zůstávají stát jen opuštěná betonová monstra.</p>
<p>V poslední době je však naštěstí již vidět účinky určitého ekologického tlaku. Ze své zkušenosti vím, že řeky začínají být čistší. Když jedu v noci autem, musím dávat větší pozor, aby mi něco nevběhlo do cesty atd.</p>
<p><b> Pokud se podíváme na bytostný vztah člověka a přírody z obecnějšího pohledu a uvědomíme si, že novověký člověk ztratil svůj původní vztah k přírodě tím, že ji objektivizoval a učinil z ní pouhý nástroj uspokojování svých potřeb, zůstává otázkou, o co se to vlastně ochudil... </b></p>
<p>Ochudil se především o hlubinu bezpečí. To je velice zřejmé kupříkladu ve Spojených státech amerických. Lidé se tu nikdy nesmířili se zemí a chodí po ní, jako když stéká voda po plastové fólii. Ve srovnání z latinskoamerickou částí této oblasti, kde došlo k velice plodnému, násobnému a radostnému spojení tradice původní s tradicí katolickou, k tomuto propojení tradice s nově příchozí kulturou ve Spojených státech nikdy nedošlo.</p>
<p><b> Známá je vaše úctyhodná znalost botaniky a geologie. Proč pro vás hraje přírodní morfologie, ať živá či neživá, tak podstatnou roli? </b></p>
<p>To opět souvisí s oním pocitem zmiňované hlubiny bezpečí a s napětím materiálu, po němž chodíte. Podvědomě vyhledávám místa, která leží na radioaktivních zónách a kde je blízko zemského povrchu nějaké ložisko uranu. Dokonce to vnitřně k životu potřebuji a na takových místech se cítím nesmírně dobře. Mám rád krajiny, které mají za základ vyvřeliny, protože ty vznikají přímým působením magmatu a horečného žáru. Nejsou to zprostředkované materiály, které vznikají usazováním druhotným způsobem.</p>
<p><b> V textu tvůrčích sebereflexí k berlínské výstavě v Galerie Pussy Galore hovoříte o tom, že v (malířské) tvorbě člověk zcela splývá s přírodou "v tříšti gest, myšlení a pocitů" tím, jak si "člověk určitá místa v krajině poznačil činem". Vaše představa jednoty člověka s přírodou je tedy téměř až pohanská… </b></p>
<p>Mám rád putování po místech, kde se v minulosti něco odehrálo. Paměť místa má svoji neopakovatelnou krásu. Rád proto vyhledávám zříceniny. A to ne proto, abych se tu s měsícem v zádech na vrcholu kopce bál. Zajímá mě moment propojení, kdy vím, že pode mnou jsou uloženy nejen geologické, ale i pocitové vrstvy lidského konání, kterým jsme si dané místo poznamenali. V zemi tu leží spousta kamenů, kterých se dotkl člověk. Již to tedy není pouhý kámen, získal totiž určitou hodnotu právě tímto ozvláštňujícím lidským dotekem.</p>
<p>Poutní místa v krajině chápu jen jako špičku obrovského ledovce, který představuje hlubinu bezpečí lidské kontinuity. To mi dává pocit bezpečí a zakotvení. Ne nadarmo si lidé místa, kde dochází k těmto zauzlením - je tu kupříkladu tektonický zlom, přeryv či koncentrace určitého nerostu -, vždy poznačovali různými kapličkami, křížky, stavěli tu hrady atd.</p>
<p><b> Jak souvisí energie osobní, energie tvorby, s energií přírody v kosmickém rozměru? </b></p>
<p>Energie tvůrčí není ničím jiným než snahou dostat se na úroveň určitého obecnějšího energetického pole. Lidská energie je totiž, na rozdíl od dané sumy přírodní energie, variabilní a závisí na vůli a dispozici. Čím je pak lidská energie větší, tím spíše může dojít buď ke slučování, nebo naopak k dělení, pojmenovávání a vytváření určité měrné síťky, skrze niž lze zahlédnout jevy, kterých se snažíme dopátrat, anebo ty, které bychom vůbec nečekali. To je pak ideální tvůrčí okamžik a konstelace. Tvůrčí proces je tedy snahou energeticky se naladit a vybudit - spoutat energii, která je všude kolem nás.</p>
<p>Neustále námi protékají miliony věcí, jevů a zázraků, a my bychom se měli snažit vztáhnout v tvůrčím gestu ruku a cosi z této nádherné rozmanitosti zachytit.</p>
<p><b> Zdá se, že energetický pohyb, pohyb kvantifikovaný a sebezáchovný, je principem vašeho celkového usilování. Proč tento neustálý neupokojitelný dynamismus? Nevěříte ve spočinutí a kontemplaci? </b></p>
<p>Myslím, že na spočinutí a kontemplaci budeme mít ještě dostatek času. V rámci aktivního života bychom měli také trochu něco dělat.</p>
<p><b> Jak při vašem značném energetickém vývoji získáváte energii zpět? Jde o tzv. "dobíjení energie", nebo spíše o napojení se na toky přírodní a kosmické energie? </b></p>
<p>Pokud nás neničí různé civilizační stresy, které jsou nejhorší možnou blokací energetické komunikace mezi člověkem a kosmickou přírodou, pak je nutné toto napojení vždy znovu obnovovat. A konkrétní způsob napojení by si měl každý člověk empiricky najít sám. Nevěřím tomu, že bych si koupil nějakou brožuru a stal se přirozeným svodem těchto energetických toků.<br /> <br />Důležité je vyhýbat se civilizačnímu rozptylování, které možnou energetickou koncentraci vylučuje. A tam, kde není koncentrace, není nic.</p>
<p><b> Dokážete "být doma" v krajině přírodní, ale i sociální. Zdá se, že váš vztah k topografické krajině Čech v její historické a materiální podobě je pro vás velmi důležitý. Neustále projíždíte Čechy od Šumavy až po Pálavu... </b></p>
<p>Každá krajina má svůj "čas navštívení", který je dán vegetací, způsobem a intenzitou nasvícení a souvisí s roční dobou a konkrétním měsícem. V určitém období roku tak krajina získá své ozvláštnění - světelné, tepelné, vegetační. Příkladem může být zdánlivě banální krajina Polabí, která není na první pohled nijak exkluzivní a turisticky navštěvovaná, a která náhle počátkem června získá ozvláštnění žírného, plodného kraje plného lip se ztěžklými korunami. Když jsem tu projížděl mimo vegetační období, působila ta samá krajina vysloveně chudým krajem horizontálního charakteru.</p>
<p>A to má v určitou roční dobu každá česká krajina. Pro sebe si vytvářím trasy, jež jsou spojnicemi těchto míst...</p>

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit