Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Sebastian Brant a Loď bláznů. Aktuální, 500 let stará kniha s dřevoryty Albrechta Dürera

lod_blaznu_brant_durrer
Když dva roky po znovuobjevení Ameriky Evropany dopsal Sebastian Brant svou veršovanou satiru Loď bláznů, netušil, že jeho kniha přečká celá staletí a bude stále aktuální. Už od roku 1494 se jeho dílo objevuje v mnoha překladech po celém světě a dokonce byla základem nového literárního žánru, tzv. bláznovské literatury.

Kniha, původně psaná ve staré alemanštině (jazyk německo-francouzského Porýní) je velmi povedenou veršovanou satirou na tehdější společnost.
Ta je podle Branta zpodobněna bláznivou posádkou lodí, která se v naprostém chaosu a jakési nepříčetnosti plaví do ráje bláznů, Narragonie. V knize Brant použil řadu sto dvanácti zrcadel (obrazů), které jsou na způsob emblémů složené ze tří částí: motta, dřevorytu a delšího textu. Dřevoryt neilustruje text, ale vlastními prostředky vyjadřuje stejnou myšlenku jako motto.

Oblíbenost díla a jeho neustálé překládání mělo za následek postupné uvádění díla na divadelní scény v různých podobách.
A není divu. Brantova satira je tak výstižně napsaná, že ji klidně můžete přirovnat k chování dnešní společnosti. Svědčí to o tom, že i když se technologicky od minulých generací lišíme, duchovně jsem se neposunali ani o píď. Veškeré lidské neřesti, jejichž patronem je podle Branta Svatý Grobián, jsou dodnes nepřekonané a svědčí o velké duchovní bídě, která ve společnosti panuje po dlouhá tisíciletí.

Zajímavá je rovněž domněnka filozofa Michela Foucaulta,

jenž jako zdroj díla vidí fakt, že tzv. „lodě bláznů“ s naloděnými duševně nemocnými lidmi byly ve středověku pouštěny bez posádky po řekách na širé moře, aby se jich společnost zbavila. Rovněž se traduje, že tato satira se stala předlohou pro známé plátno Hieronyma Bosche Loď bláznů, které vzniklo v posledním desetiletí 15. století.

lod_blaznu

Za zmínku stojí rovněž dílo, jenž předcházelo knihu Loď bláznů.

To napsal Nigel de Longchamps, známý jako Nigel Wireker, (zemřel 1200) napsal satirický Speculum stultorum, kde ambiciózní a nespokojený mnich figuroval jako osel Brunellus, který chtěl delší ocas.

První české vydání přebásnil a doslov napsal Josef Brukner, bylo ilustrováno slavným Albrechtem Dürerem, a proto dnes patří originály k těm nejcenějším sběratelským raritám (Československý spisovatel v řadě Klub přátel poezie, 1972).
Loď bláznů (Das Narrenschiff)  |  Sebastian Brant  |  vyd. Academia v edice Europa, 2007, přel. Rudolf Mertlík |

Z doslovu knihy:

Neobyčejný ohlas i trvalá působivost Brantovy „Lodi bláznů“ (v německém originále das Narrenschiff) spočívají v neposlední míře i na faktu, že vyšla v mimořádně zdařilém ilustrovaném vydání. Sto pět dřevorytů prvního vydání představuje práci několika kreslířů a rytců, lví podíl však na nich má tak zvaný „Hauptmeister“, jemuž je připisováno 73 dřevorytů, právě těch nejzdařilejších.

Dnešní badatelé považují za téměř jisté, že jím nebyl nikdo menší než mladý Albrecht Dürer, který ve svých „vandrovních letech“ (mezi r. 1492 a 1494) pobýval i v Basileji.
Kurt Krolop


Sebastian-Brant

Sebastian Brant (1457 – 10.05.1521)

Narodil se ve Štrasburku. V Basileji získal v roce 1489 doktorský titul z práva. Po několika letech se vrací do Štrasburku, kde zůstává po celý zbytek života.
Jako vzdělaný člověk zaujal humanisticky zaměřené kruhy svou latinskou poezii, ale nejvíc samozřejmě proslul svým dílem psaném v rodném jazyce alemanštině (jazyk německo-francouzského Poryní) Loď bláznů, která svým nadčasovým tématem a vtipnou satirou se stala populární již ve své době.

Brant byl sice humanista, ale jako většina z nich měl v zásadě konzervativní názory. To později zneužívala jak katolická církev, tak později protestanská.
Na základě jeho populární knihy vznikla později další podobná díla, které se staly základem tzv. bláznovské literatury.

Dopisy, které se zachovaly, ukazují, že Brant byl velmi aktivní v korespondenci s významnými lidmi té doby, jako například: Peter Schott, Johann von Bergmann Olpe, císař Maxmilián, Thomas Murner, Konrad Peutinger, Willibald Pirckheimer, Johannes Reuchlin, Beatus Rhenanus, Jakob Wimpfeling a Ulrich Zasius.


Výpisky z knihy...

K užitku všech a blahodárnému naučení,
k napomenutí a moudrosti dosažení,
též aby bylo zatraceno bláznovství,
zaslepenost, blud a hloupost
a k polepšení lidí všech
s pílí nevšední, vážností veškerou
a s namáhavým úsilím sebral v Basileji
Sebastianus Brant
obojího práva doktor
xxx

Teď všude člověk nakoupí si
pro spásu duše různé spisy
v tak velkém počtu. Mne udivuje,
že nikdo se tím nezlepšuje!
Je v nevážnosti poučení,
svět celý v temnou noc se mění,
je v hříších slepý, tvrdohlavý;
jdou po všech cestách bláznů davy,
jak zcela pošetilí v životě si vedou,
však s označením blázni se smířit nedovedou.

Na tohle jsem myslil v onom okamžiku,
když pro blázny jsem chystal loďstvo v celém šiku:
bárky, čluny, loďky hbité, pomalé,
k tomu rychlé plavce a ne neznalé,
sáně, vozy, káry, rychlé valníky –
jeden člun by nesnes ten počet veliký,
vždyť celý průvod bláznů kráčí po ulici,
já nemohl bych probrat všechny zbývající.
Hrnou se jak včely, bzučí v hustém roji,
ba mnozí přímo plovou na palubu moji,
chce každý z nich být první, ani nedýchá.
Co bláznů sem a tupců na loď pospíchá,
a všichni tu jsou věrně veršem zpodobeni.
xxx

Blázen je, kdo slyší mnoho dobrého,
neroste však přesto moudrost u něho.
xxx

Hňup výš a výše vystupuje,
že ohanbí až vidět mu je,
a vyšší hodnost stále hledá.

Mocný v strachu, trýzni žije,
zda vrah ho pro moc nezabije.
Ach není, není moc tak stálá,
že silou by se chránit dala.
A nejvíc obav má ten pán,
jenž nejvíc chce být obáván.
xxx¨

Kdo u souseda nejdřív hasí,
svou stodolu však shořet dá si,
ten je velký blázen asi.

Kdo namáhá se, hoře sklízí,
a stará se jen o věc cizí,
chce k užitku být druhému,
je roven oslu hloupému.
Právem knížku bláznů čte si – jeho vina,
ač chytrý je, že zcela sebe zapomíná.
Kdo bližního chce milovat,
sám u sebe má začít snad,
již Terentius doznal tuto věc:
„Jsem nejbližší sám sobě přec!“

Ať každý vlastní hradby hlídá,
jak jiný tančí, nevyzvídá.
Ten jistě předčasně do hrobu zmizí,
kdo sobě nesije, jiným však sklízí.

Smrt pak nejtvrději přijde na toho,
kdo ve svém životě poznal kdekoho,
zhyne však, když smrt už čeká na něho,
že doposud nezná sebe samého.

Komentáře  

# Karla 2017-05-10
Kdo mlčet zná a neblábolí,
ten lepší cestu si tím zvolí,
než mluvka, žvanil jakýkoli.

Leckoho bys chytrým zval se vším uznáním,
sám však prozradí se tím svým tlacháním.

Kdo halasně honí velkou nádheru,
dav ho ctí a chválí, má v něj důvěru.

Je dobré zticha být, to schvalují i jiní,
kdo moudře mluví však, ten ještě lépe činí.
Citovat
# John 2016-06-11
Je třeba vzpomenout Symphoriena Champiera Loď knížat a šlechtických bitev (1502) a Lod ctnostných paní (1503); existuje také Loď zdraví a vedle ní Blauwe Schute Jacoba van Oestvorena z r. 1413, Brandtova Narrenschiff (1497) a dílo Jossea Badeho Stultiferae naviculae scaphae fatuarum mulierum (1498). K tomuto snovému proudu patří samozřejmě i obrazy Hieronyma Bosche. Ale ze všech těch romaneskních nebo satirických plavidel jedině Narrenschiff má reálný podklad. Takové
Citovat
# ukázka z knihy 2013-02-02
Kdož v ideálním světě žili,
ti na peníze nemyslili.
Jen z toho ruka střídmě brala,
co příroda jim sama dala,
co urodila matka Země.
Když pluh pak znalo lidské plémě,
tu lakotným se člověk stával.
Nikdo věru neuváží,
že chudoba „nic nemít“ blaží.
Ten plove lehce, vesele,
kdo nahý je, nic na těle.
Jen chudý chodí s písní v lese:
nic neztratí – i raduje se.
https://sites.google.com/site/misantropovacitarna/brant-lod-blaznua
Citovat
# JAn 2011-04-19
Kniha je víc než aktuální v době flagelantských civilizací. Opravdu skvělé čtení, samozřejmě v modernější češtině.
Citovat
# John 2011-04-18
Neskutečná kniha, kterou stačí jen malinko převýprávět do modernějšího njazyka a je pořád aktuální. A dlouhá staletí ještě bude. Opravdu něco mimořádného. Díky za připomenutí a oznámení všem, kteří o ní nemají ponětí. Nechte se inspirovat.
Citovat