Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Tři sociální světy Jana Kellera srozumitelně definují svět, ve kterém žijeme

tri socialni svety kellerProfesor Jan Keller je sociolog s darem podat rádoby složité informace jednoduše a srozumitelně každému. V této knize klade vedle sebe fakta o proměnách sociální struktury dnešní společnosti, o ekonomickém hroucení nefunkčního modelu tzv. kapitalismu, o nezodpovědné politice v oblasti vzdělávání, sociální, o společnosti, která přechází od pouhé nerovnosti k naprosté nesouměřitelnosti.

Keller podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Zároveň je v knize popsáno, jakými způsoby společenské vědy zakrývají přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti. V této souvislosti autor analyzuje například pojmy sociální kapitál, sociální vyloučení a nová sociální rizika. Propojuje teorie sociální stratifikace, sociologie města, sociologie organizace a některých dalších disciplín a ukazuje, jakou hrozbu představuje sociální nesouměřitelnost pro demokracii a pro budoucnost otevřené společnosti.

Keller přesně definuje, že vládne ten, kdo má peníze. Jde o kastu nějakých šesti tisíc nejmocnějších lidí planety, cituje Keller z knihy Supertřída: Globální mocenská elita a svět, kterou napsal David Rothkopf, bývalý vysoký úředník Clintonovy administrativy. A sám dodává: Tahle kasta je fakticky jediná skutečná, stabilizovaná a patřičně cílevědomá třída, která tu z 20. století zbyla. Ví se o ní nesrovnatelně méně než o ostatních vrstvách dnešní populace, protože ji ani nenapadne nechat se sociologicky zkoumat.

Keller vypočítává a střízlivě uvažuje o možných rizicích, které se v blízké budoucnosti mohou na společnosti zobrazit. není to příjemné čtení, ale vy výpočtu mnoha předložených faktů si člověk neznalý udělá jasnější obraz, jak se na informace, kterými nás zaplavují nezodpovědná média, dívat vlastníma očima.

Tři sociální světy | Jan Keller | Vydalo Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 2011

keller jan portret eu

Prof. PhDr. Jan Keller, Csc., (1955) je český levicový sociolog a publicista.
V letech 1974-1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. V 70. a 80. letech byl členem KSČ. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně.
Jako stipendista francouzské vlády absolvoval v druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorboně. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu.
V roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.
Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Publikuje články věnované těmto tématům a také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a ekologie.

Předmluva k druhému vydání:

Existují jen dvě věci, které dokáží autora nové knížky skutečně potěšit a rozradostnit.
Tou první je pochopení ze strany čtenářů, kteří celý náklad knihy během pár měsíců rozeberou. Tou druhou je nepochopení ze strany recenzentů, kteří knihu obracejí zprava doleva a zase zpět hledajíce, co všechno by se na ní dalo ještě překroutit. Obojího potěšení se mi tentokrát dostalo měrou vrchovatou.

Zájem čtenářů vyvolal tlak na dotisk a na urychlené druhé vydání knihy. Hloubavost kritiků mi zase připravila několik hezkých večerů při četbě jejich recenzí. A tak jsem se z Lidových novin dozvěděl, že se jedná o knihu zarytě levičáckou, zatímco díky Haló novinám zase vím, že jde o knihu nemarxistickou.
Haló noviny mají v tomto případě naprostou pravdu, Lidové noviny se naproti tomu i v tomto případě hluboce mýlí. Kniha opravdu není psána z marxistických pozic. Není ovšem psána ani z pozic protimarxistických.
Dovolil jsem si ji napsat ze svých vlastních pozic, i když jsem tušil, že budu kvůli tomu prohlášen za člověka málo původního.
Tvrdím v ní, že současná společnost se rychle mění způsobem, který odporuje tomu nejlepšímu z ducha modernity a který nás vrací do dob, kdy postavení i vyhlídky různých vrstev byly zcela neporovnatelné. Jako kdyby různí lidé už zase žili ve zcela odlišných sociálních světech. Aniž si toho kdokoliv z recenzentů povšimnul, konstruuji tuto tezi na hranici sociologických disciplín, které obvykle nemají šanci se v jedné knize setkat, neboť jsou pěstovány ve vzájemné izolaci. Jde o sociologii organizace, sociologii města a analýzu sociální politiky a sociálního státu.
Z recenzí jsem si vyslechl přísnou kritiku za množství omylů, které ovšem v knize marně hledám. Z jinak vlídné recenze v Britských listech jsem se dozvěděl, že se nevyjadřuji k problematice středních vrstev mimo Evropu.
Jako kdyby Čína a Indie, o jejichž středních vrstvách se zmiňuji, už patřily do Evropské unie. Autor jinak pozorné a důkladné recenze v časopisu Člověk mi vytknul, že věřím v misi průmyslového proletariátu. Asi to vyčetl z kapitoly, ve které se snažím doložit, že průmyslový proletariát už nějakou dobu neexistuje.

A všem recenzentům bez výjimky unikla ještě jedna drobnost. Kniha je psána z perspektivy středních vrstev, které přestávají věřit, že se jim podaří udržet status a kvalitu života, jež byly ještě donedávna PRÁVĚ S TĚMITO vrstvami spojovány. Je psána z perspektivy vrstev, jimž hrozí deklasování, i když se snaží sloužit společnosti, jak nejlépe dovedou. Přímo u kořenů je podrývána jejich víra, že dokáží svým dětem zajistit jakžtakž důstojnou existenci.
Pokud je obava středních vrstev z toho, že jsou obětovány na oltář profitu stále hamižnějších a stále více krátkozrakých mocenských elit, výrazem nějaké levicovosti, pak uctiví služebníci mocenských elit mají naprostou pravdu a tato kniha je vyloženě levicová.
Jan Keller

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... vzdělávání, Keller Jan

Vaše názory  

# Sociální pracovník
Přiznám se, že naposledy jsem četl něco od pana profesora v rámci studia www.mousou.cz/sociální práce. Po přečtení článku se pravděpodobně stavím v knihovně...
# Aleš
Člověk, který má co říci pro každého člověka, který přemýšlí a má trochu sociální cítění.
# Majka
# Sýkora
Když jsem četl recenze, vyloudil jsem jen úsměv nad slepotou, některých rádoby znalců společnosti. Zejména posunutí Jana do skupiny Marxe,či na opačnou stranu. Tito znalci si zřejmě nikdy nedali práci, prostudovat Marxův Kapitál. Marx přece nikdy nebyl komunista,ani nevyznával rovnostářství. Zabýval se vývojem společnosti a postavením člověka s ohledem na agresivitu kapitálu. A pokud Jana strkají do šuplíku s Marxem ,tak to beru jako velmi vysoké ocenění jeho bádání ,myšlení a životní pouti.
# Robert
Jednoduše a srozumitelně. Výstižný popis knihy. I já jsem mnoho věcí a dějů ve světové i české politice pochopil díky panu Kellerovi. Mohu jen doporučit. Vynikajícím způsobem napsaná kniha.
# Kamil
Keller napsal horor ze současnosti, ale přitom nestraší, jen vypočítává a střízlivě uvažuje o možných rizicích, když se nastavená trajektorie bude vyvíjet lineárně. Jenže dějiny jsou plné zvratů a nečekaných odboček. Děsivý účet třicetileté a stále trvající nadvlády ideologické mesaliance neoliberálů a neokonzervativců nemusí skončit rozvratem Evropy, pokud bude pokračovat v odstraňování sociálního státu. Může to přece dopadnout úplně jinak.
# PavelU
Zadlužování států vede k cílenému zotročování lidí soukromým finančním kapitálem.

Politici tzv. liberálně demokratických států jsou přímými škůdci lidu, protože ho odírají daněmi nad veškerou únosnou míru, přičemž výtěžek z těchto daní nepoužívají v jeho prospěch, nýbrž ve prospěch svůj, ve prospěch spřátelených skupin a především ve prospěch bohatých elit. Tyto elity se jim za to odměňují všestrannou podporou. Krmí je úplatky, chrání je před občanským odporem, podporují je manipulací lidského mínění a ideologiemi, jimiž indoktrinují většinu populace po té, co se zmocnili všech významných sdělovacích prostředků. Výsledkem je stínová oligarchie s charakteristickými prvky feudální moci: Tato oligarchie vlastní většinu základních existenčních zdrojů a s pomocí tyranie finančního kapitálu činí z lidí masu poddaných a nakonec i nevolníků odkázaných na stále omezenější trh práce a almužny státu. Masy poddaných v převážné většině otročí za špatnou mzdu na panských prostředcích směny lidské práce, nebo slouží za stejně mizerný důchod státnímu aparátu, jehož účelem je udržení pořádku a především násilný výběr daní a státního výpalného tam, kde ještě prosperují zbytky svobodných povolání, jakou jsou živnostníci, drobní podnikatelé a svobodná řemesla.

Finanční velkokapitál musí být tvrdě regulován státem. Cílem státní regulace musí být, aby byl investován do hospodářského rozvoje, jímž se bude zvyšovat blahobyt všech občanů. (…) Peníze, pro něž nemají investiční uplatnění, musejí propadnout státu formou daní.

(Radim Lhoták, Populismus, nebo kapitalismus?)

You have no rights to post comments