Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Ruské disko - neuvěřitelné ruské pařby v Berlíně

ruske_diskoRocková hvězda si může mnohem víc dovolit – a jako rocková hvězda můžete taky bejt úplně blbej. To si jako spisovatel dovolit nemůžete. To by bylo nedorozumění. Řekl Wladimir Kaminer který podle vlastních slov by byl raději muzikantem než spisovatelem.

Ruské disko (něm. orig. Russendisko) je taneční večer ruské hudby, který v 90. letech začal provozovat Vladimir Kaminer v proslulém berlínském squatu Tacheles. A je to také soubor krátkých povídek, nazvaný podle jedné z nich. Autor s nezaměnitelným suchým humorem a sebeironií nejprve vypráví o své emigraci z rozpadajícího se Sovětského svazu do Berlína, poté o problémech, které zažívá, když se pokouší začlenit do života německé metropole. Podobně líčí i všednodenní, ovšem obvykle nevšedně bizarní osudy imigrantů, kteří se snaží hledat na Západě své štěstí.

Wladimir Kaminer

se narodil r. 1967 v Moskvě, studoval dramaturgii na moskevském divadelním institutu. Od roku 1990 žije se ženou a svými dvěma dětmi v Berlíně. Pravidelně píše do různých německých novin a časopisů. Pro svůj nehledaný styl psaní, schopnost vystihnout pozoruhodné detaily a komiku na osudech svých postav a nakonec také realistické ztvárnění svých povídek patří k nejoblíbenějším a nejžádanějším německým autorům současnosti.

Ruské disko  | Wladimir Kaminer | edice Pop, nakladatel Dauphin, 2011


Důležité odkazy:
http://www.russendisko.de/
http://www.iliteratura.cz/Clanek/17929/kaminer-wladimir

Ruské disko - Obsáhlé očité svědectví jeho zakladatele
(ukázka)

6. listopadu se v hospodě Zapata, umístěné v uměleckém squatu Tacheles, poprvé konal taneční večer s ruskými hity pod titulem „Divoký tanec k výročí Velké říjnové socialistické revoluce“. Díky reklamě RádiaMultikulti vyvolalo „ruské disko“ všeobecné nadšení publika, které se dostavilo v hojném počtu.

Zapata byla natřískaná k prasknutí. Podle propočtu zakladatelovy manželky, která stála u pokladny, přišlo celkem 300 platících návštěvníků. Vstupné činilo sedm marek a bylo také manželkou zakladatele od každého návštěvníka se vší tvrdostí požadováno. Bohužel se ukázalo, že příliš mnoho Rusů je v této oblasti nekooperativních, neboť chtěli všichni divoce tancovat, ovšem ne všichni uměli stejně dobře argumentovat. Tak bylo požadováno vstupné mezi 4 a 7 markami, podle vzezření a tvrdohlavosti.

Publikum bylo mladé a mezinárodní. Přítomen byl mimo jiné i španělský televizní tým, který se pravděpodobně ztratil na Oranienburger Straße a poté se překvapivě objevil v Tachelesu. Také se náhodou objevila skupina bývalých japonských turistů, o nichž se všichni domnívali, že se někde v Tache­lesu ztratili před půl rokem. Místní redaktorka Berliner Zeitung vše považovala za velmi vzrušující a tvrdila, že prý jen Rusové dokážou tak skvěle pařit. Přesto se brzy cítila opravdu churavě a stále požadovala léčebné nápoje jako heřmánkový či mátový čaj, které se ovšem v Café Zapata nenalévají.

I přes velký počet platících hostů byl vedoucí Zapaty Rusy vesměs zklamán, neboť nepili tolik, jak doufal. Obrat baru nebyl valný a pět beden podivného nápoje Lehký Puškin, který měl přes rok na skladě a kterého se chtěl konečně zbavit, se neprodávalo dobře. Protože byla většina hostů rychle značně opilá, domníval se vedoucí, že mnoho Rusů si přineslo, dle staré tradice, nápoje s sebou – v tom se asi zas tak nemýlil.

Pořadatelé se mezitím neustále snažili zprostředkovat tančícím masám smysl a význam VŘSR a vedle toho prosadit i hodnoty internacionalismu a vzájemné porozumění národů, například ve výzvách k tzv. „bílému tanci“, při němž dámy žádají o tanec kavalíry. Při tom mnoho osamělých Rusek potkalo svůj osud – našly nové přátele a partnery nebo se seznámily se zajímavými lidmi. Tak se podařilo redaktorce ruské redakce Rádia MultiKulti po čtyřech hodinách divokého tance ukecat udělaného, asi metr devadesát vysokého muže s poloviční pleší, který se představil jako manažer televizní stanice Pro Sieben. Při pokusu odtáhnout ho domů se ovšem muž vypařil jak pára nad hrncem. Redaktorka nato televizi očernila, neboť to byl už třetí manažer z Pro Sieben, kterého během jednoho roku poznala a který náhle zmizel. Jiná žena se seznámila s mladým filmařem z Postupimi, který jí od té doby každý den volá.

Ani po šesti hodinách divokého tance nechtěl nikdo odejít, diskžokejský tým však byl zcela vyčerpán a o půl páté hudbu vypnul. Pro velký úspěch však zorganizují pořadatelé další diskovečer: „Ruské disko – divoký tanec až do Štědrého dne“. Na ten Vás všechny srdečně zve: Váš zakladatel

 

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit