A+ A A-

Strhující biografie Nelsona Mandely - Dlouhá cesta za svobodou

  • Kategorie: Biografie

nelson mandelaStrhující autobiografie prvního černošského prezidenta Jihoafrické republiky Nelson Rolihlahla Mandela (* 18. července 1918), bojovníka proti rasové segregaci a držitele Nobelovy ceny míru Nelsona Mandely, zachycujíce období od jeho narození v roce 1918 až po první všerasové volby roku 1994, lze současně číst jako poutavé dějiny jihoafrického osvobozeneckého hnutí i celé moderní Jižní Afriky. Přestože kvůli svým názorům strávil celkem dvacet sedm let ve vězení a boji za svobodu byl nucen obětovat veškerý osobní život, Mandela vůči svým bílým utiskovatelům nezahořkl, nikdy neopustil myšlenku mezirasového smíru a zasadil se o pokojný přechod k vládě černošské většiny.

Po ukončení prezidentského období v roce 1999 se Mandela stal zástupcem řady sociálních spolků a spolků bojujících za lidská práva. Obdržel mnoho zahraničních ocenění, včetně Řádu sv. Jana od britské královny Alžběty a presidentské medaile svobody od George W. Bushe.
V únoru 2003, krátce před americkou invazí do Iráku, Mandela označil Spojené státy americké za „hrozbu světovému míru“ a prohlásil, že prezident Bush chce „uvrhnout svět do holocaustu“.

Jeho vyprávění se čte jako detektivní román, vyznačuje se velkou otevřeností, nepostrádá smysl pro humor, paradox a ironii.  

Vrcholné dílo memoárové literatury. 6 000 000 prodaných výtisků po celém světě

Nelson Mandela
Dlouhá cesta za svobodou

Vydal Práh, 2010
600 stran + 32 stran obrazové přílohy

Ukázka z knihy: Autobiografie Nelsona Mandely – Moje cesta ke svobodě


Kromě života, pevného zdraví a trvalé vazby na thembuský královský rod, mě můj otec při narození obdařil jedinou věcí a tou bylo jméno – Rolihlahla. V xhosštině znamená Rolihlahla doslova „tahat za větev stromu“, ale v hovorovém jazyce se používá spíše pro označení „potížisty“. Nevěřím na osudovost jmen, ani si nemyslím, že můj otec nějak předpověděl mou budoucnost, ale v pozdějších letech přičítali mí přátelé a příbuzní všechny bouře, které jsem vyvolal i přestál, právě mému rodnému jménu. Své známější anglické čili křestní jméno jsem dostal teprve v první školní den. To ale předbíhám.
Narodil jsem se 18. července 1918 v Mvezu, maličké vesničce na březích řeky Mbashe ve správním obvodu Umtata, což je hlavní město oblasti Transkei. Rok mého narození byl ve znamení konce 1. světové války, epidemie chřipky, jež si po celém světě vyžádala miliony životů, a účasti delegace Afrického národního kongresu na versaillské mírové konferenci, kde její členové ostatním delegátům vylíčili křivdy páchané na africkém lidu v Jižní Africe. Mvezo bylo však zapadlé místo, nepatrná enkláva vzdálená od světa velkých událostí, kde se žilo v podstatě pořád stejně jako v předešlých staletích.
Transkei se nachází 1300 kilometrů na východ od Kapského Města a 890 kilometrů na jih od Johannesburgu na území mezi řekou Kei a provincí Natal, ohraničeném ze severu skalnatými Dračími horami a z východu modrými vodami Indického oceánu. Je to překrásná země plná vlnících se kopců, úrodných údolí a tisíců řek a potoků, díky nimž zůstává krajina zelená i v zimě. Transkei patřívala k největším teritoriálním oblastem v Jižní Africe, neboť pokrývalo území o velikosti Švýcarska a žilo zde na tři a půl milionu příslušníků kmene Xhosa spolu s malou menšinou Sothů a bělochů. Transkei je domovem thembuského lidu, jenž patří k národu Xhosů a jehož jsem já příslušníkem.
Můj otec, Gadla Henry Mphakanyiswa, byl náčelník rodem i podle zvyku. Jako náčelníka vesnice Mvezo ho sice potvrdil král Thembuů, ale za britské nadvlády musela jeho jmenování schválit také vláda, kterou v Mvezu zastupoval místní soudní úředník. Jakožto vládou jmenovaný náčelník měl otec nárok na plat i na část poplatků za očkování dobytka a společné pastviny, jež vláda vesnici uložila. Funkce náčelníka byla sice úctyhodná a vážená, ale už před pětasedmdesáti lety jí ubírala na prestiži její podřízenost necitlivé bělošské vládě.
Dějiny Thembuů sahají přes dvacet generací až ke králi Zwidemu. Tradice praví, že Thembuové původně obývali předhůří Dračích hor a teprve v 16. století se přesunuli směrem k pobřeží, kde se stali součástí xhoského národa. Xhosové patří k etniku Nguniů, kteří přinejmenším od 11. století žili a lovili v úrodné a mírné jihovýchodní oblasti Jižní Afriky mezi velkou vnitřní náhorní plošinou na severu a Indickým oceánem na jihu. Ngunie lze rozdělit na severní skupinu – kam patří Zuluové a Svazijci – a jižní skupinu, kterou tvoří Bacaové, Bomvanaové, Gcalekaové, Mfenguové, Mpodomiseové, Pondové, Sothové a Thembuové, jež dohromady dávají kmen Xhosa.
Xhosové jsou hrdý a patrilineární kmen, hovoří expresivním a libozvučným jazykem a vyznačují se trvalou vírou v důležitost zákonů, vzdělání a zdvořilosti. Xhoská společnost představovala vyvážený a harmonický sociální řád, v němž všichni jednotlivci obou pohlaví znali své místo. Každý příslušník kmene náleží ke klanu, který odvozuje svůj původ od nějakého konkrétního předka. Já jsem členem klanu Madiba pojmenovaného podle thembuského náčelníka, jenž vládl v Transkeii v 18. století. Lidé mě často oslovují mým klanovým jménem na znamení úcty.
V roce 1832 zemřel Ngubengcuka, jeden z největších afrických vládců a sjednotitel sjednotil kmen Thembuů. Podle obyčeje náležely jeho manželky k hlavním královským domům: Velkému domu, odkud se vybíral dědic, Domu pravé ruky a domu Ixhiba, menšímu domu, jemuž se někdy říká Dům levé ruky. Synové domu Ixhiba čili Levé ruky měli za úkol urovnávat královské spory. Po Ngubengcukovi nastoupil na trůn nejstarší syn Velkého domu Mthikrakra. Ten měl několik synů, mimo jiné Ngangelizweho a Matanzimu. Sabata, který vládl Thembuům od roku 1954, byl vnukem Ngangelizweho a nadřízeným Kalzera Daliwongy, známého spíše jako K. D. Matanzima, pozdějšího ministerského předsedy Transkeie – a podle zákona a zvyku mého synovce –, jenž byl potomkem Matanzimy. Nejstarším synem domu Ixhiba byl Simakade, jehož mladším bratrem byl Mandela, můj dědeček.

Komentáře  

# Maroš 2016-10-24
dobry den,
mal by som velum velky zaujem o tutp knihu. prosim vas, nechcete ju niekto predat? dakujem
Citovat
# Patrik 2013-12-10
Slavoj Žižek: Pokud bychom měli zůstat věrní Mandelovu odkazu, neměli bychom prolévat krokodýlí slzy nad jeho smrtí a měli bychom se soustředit na nesplněné sliby jeho vlády. Můžeme docela dobře předpokládat, že koncem svého života to byl zatrpklý stařec. Byl si dobře vědom, že jeho politický triumf a jeho povýšení na celosvětového hrdinu bylo jen maskou trpké porážky. Jeho status globálního hrdiny je také známkou toho, že se mu nepodařilo narušit globální mocenský pořádek. www.blisty.cz/art/71339.html#sthash.agQWhFsg.dpuf
Citovat
# Anita 2010-06-27
Vynikající překlad, poutavé čtení.
Citovat