Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

V mistrově stínu – povídky Edgarda Allana Poa s poznámkami Kinga a dalších

v_mistrove_stinuJako zakladatele detektivního žánru ho uznávají všichni jeho následovníci. Je řeč o Edgardu Allanu Poeovi, který se vydává ještě po 200 letech v nákladech, o kterých se českým autorům jenom zdá. Svými povídkami inspiroval Julese Verna, Kinga, Kafku a mnoho dalších.

V knize V mistrově stínu jsou kromě Poeových významných literárních prací (např. povídky Jáma a kyvadlo, Sud vína amontilladského, Maska červené smrti, William Wilson nebo Černý kocour) také eseje a úvahy těch, kteří se nechali jím ovlivnit. Jsou to vítězové ceny Edgar, autoři nejprodávanějších knih.

Jak kniha vznikla:
Tuto sbírku vám přináší svaz amerických autorů detektivek Mystery Writers of America. Od samého počátku považovala tato organizace Edgara Allana Poea za symbol dokonalosti. Výroční ocenění, které MWA předává autorům významných knih, televizních pořadů a filmů, má podobu busty Edgara Allana Poea. Je to karikatura a nejnápadnější na ní je, že má tak velkou hlavu, až je téměř široká jako ramena. Jakožto ten, jemuž se dostalo cti tuto sbírku povídek a esejů sestavovat, si nyní uvědomuji, proč je Edgarova hlava tak veliká.

Nehodlám zde rozebírat Poeův život nebo tvorbu. To nechám na jeho následovnících. Spolu s jeho významnými pracemi zde naleznete dlouhá i krátká zamyšlení těch, kdo kráčejí v Poeových stopách. Jeho kolegů, těch, kdo se jím přímo či nepřímo nechali inspirovat. Jsou to vítězové ceny Edgar, autoři nejprodávanějších knih, mistři povídek. Od Stephena Kinga, který tak výmluvně píše o svém vztahu k Poeovi, přes Sue Graftonovou, jež láskyplně a zdráhavě skládá Poeovi poklonu, po zesnulého Edwarda Hocha, který napsal téměř devět set povídek. Všichni tito spisovatelé jsou současnými vládci světa, který Poe vytvořil. Nápad byl prostý. Dvacet hostů, které organizace Mystery Writers of America pozvala, přišlo poblahopřát Edgaru Allanu Poeovi k jeho dvoustým narozeninám.

UKÁZKA Z KNIHY

Srdce mi poskočilo radostí, protože jsem ho už viděl v moři – ale v příští vteřině se má radost proměnila v děs – neboť bratr přiblížil ústa těsně k mému uchu a vykřikl jen jedno slovo: ,Moskoeström!‘
Nikdo nikdy nepochopí, co jsem v tu chvíli prožíval. Roz¬třásl jsem se od hlavy k patě, jako bych měl prudký záchvat zimnice. Až moc dobře jsem si uvědomil, co tím jedním slovem myslí – věděl jsem, co mi tím chce naznačit. S větrem, který nás teď hnal, jsme nezadržitelně mířili do víru strömu a nic nás nemohlo zachránit!

Víte dobře, jak jsme úžinu strömu přeplouvali vždycky hodně daleko nad vírem, i když bylo překrásně, a jak jsme pak bedlivě vyčkávali klidné chvilky mezi příbojem – a teď si představte, že jsme se řítili rovnou do té prohlubně, a ještě v takovém orkánu! Ale jedna věc je jistá, pomyslil jsem si, doplujeme tam zrovna v tom utišení – aspoň ždibínek naděje tu je – ale vzápětí jsem se proklínal, co jsem to za blázna, když ještě bláhově uvažuju o naději. Dobře jsem věděl, že je s námi konec, i kdybychom byli velelodí s devadesáti kanó¬ny na palubě.

Tou dobou první zuřivý nápor vichřice už ochabl, anebo jsme ji tolik nepociťovali, protože jsme klouzali před ní, ale buď jak buď, vlny, které až dosud vítr srážel, uhlazoval a zpě¬ňoval, se teď vzedmuly v učiněné hory. Také na obloze na¬stala podivná změna. Kolem nás bylo pořád tma jako v pytli, ale takřka nad hlavou se zničehonic protrhla kulatá díra a v ní bylo jasné nebe – v životě jsem neviděl tak sytou, jas¬nou, čistou modř – a tou dírou prozařoval měsíc v úplňku a tak se vám třpytil, jak jsem ho třpytit se ještě neviděl. Všecko kolem nás naprosto zřetelně ozářil – ale panebože, byla to podívaná, co ozařoval!
Několikrát jsem se pokusil na bratra promluvit, ale hukot se najednou tak vzmohl – aniž jsem chápal proč –, že bratr neslyšel jediné slovo, třebaže jsem mu z plných plic křičel do ucha. Pak zavrtěl hlavou a bledý jako stěna zdvihl ukazovák, jako by chtěl říci: ,Poslouchej!‘

Zprvu jsem nechápal, co tím myslí – brzy mi však kmitla hlavou šeredná myšlenka. Vytáhl jsem z kapsy hodinky. Nešly. Ve svitu měsíce jsem pohlédl na jejich ciferník – vytryskly mi slzy a mrštil jsem hodinky daleko do moře. Zastavily se v sedm hodin! Už jsme zmeškali utišení příboje a vír strömu teď běsní naplno!
Když je loď dobře stavěná, řádně vyvážená a nepřetížená a pluje-li v silné vichřici s plnými plachtami, vždycky se zdá, jako by vlny zpod ní klouzaly – což člověku z pevniny při-padá velmi podivné. V námořnické hantýrce se tomu říká ,jízda‘.

Tedy až dosud se nám jízda po vzdutých vlnách hezky da¬řila, ale najednou nás popadla jedna obrovská vlna, a jak se zdvihala, vynášela nás s sebou bůhvíkam nahoru – výš a výš. Nikdy bych byl nevěřil, že může vlna vystou¬pit tak vysoko. A pak jsme sjížděli dolů, zhoupli se, klouzali a řítili se, až mi bylo zle a tak mdlo, jako bych ve snu padal z nějaké vysokánské hory. Když jsme však byli nahoře, rychle jsem se rozhlédl kolem – a ten krátký pohled mi úplně sta¬čil. Rázem jsem poznal naši přesnou polohu. Vír Moskoeströ¬mu byl asi čtvrt míle rovnou před námi – ale podobal se tak málo denně vídanému Moskoeströmu, jako se tamhleten vír, co na něj koukáte, podobá mlýnskému náhonu. Kdybych byl nevěděl, kde asi jsme a co nás čeká, byl bych to místo vůbec nepoznal. A tak jsem s hrůzou bezděky zavřel oči. Víčka se mi sama jakoby v křeči sevřela.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Poe Allan Edgard

Komentáře  

# Milena 2013-10-07
Konečně jsem ji přečetla. Skvělá kniha!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Citovat
# Ivo Fencl 2013-01-22
Knihu sestavil známý autor bestsellerů a někdejší předseda Mystery Writers of America Michael Connelly (nar. 1956). Povídky střídají krátké eseje a úvahy, až dokud to celé nedosáhne čtyř set stran. O čem? Vedle třinácti notoricky dnes známých próz, ze kterých nám je nejméně povědomá fantasy Fakta v případu monsieura Valdemara, vedle fantaskních úryvků z Příběhů Artura Gordona Pyma a vedle básní Havran i Zvony publikace obsahuje (vlastně jen) 54 stran věnovaných literární teorii, která je ovšem často spíš pocitologií, z per či editorů devatenácti autorů. Přičtěme však i dvě parafráze Havrana, z nichž druhou má na svědomí sám pověstný „sběratel kostí“, romanopisec Jeffery Deaver (nar. 1950). I když jen zveršoval vlastní medailon, to je taky pravda, ale Deaverova úvaha přináší víc, když se pokouší prokázat bytostnou muzikálnost Poeova díla.
Citovat
# Betka 2010-05-16
oprvdu jsem si na textech pochutnala - nechystá se nějaký další podobný výbor?
Citovat
# Honza 2010-05-10
Eseje a úvahy:

* Michael Connelly: Co Poe způsobil (What Poe Hath Wrought)
* T. Jefferson Parker: O Edgaru Allanu Poeovi (On Edgar Allan Poe)
* Jan Burke: Pod peřinou s Fortunatem a Montresorem (Under the Covers With Fortunato and Montresor)
* Lawrence Block: Prokletí amontilladské (The Curse of Amontillado)
* P. J. Parrish: Plutův odkaz (Pluto's Heritage)
* Lisa Scottoline: Krize identity (Identity Crisis)
* Laura Lippman: V podivném městě – Baltimote a Poe Toaster (In a Strange City – Baltimore and the Poe Toaster)
* Michael Connelly: Tenkrát o půlnoci (Once Upon a Midnight Dreary)
* Laurie R. King: Zloděj (The Thief)
* Tess Gerritsen: Poe a já v kině (Poe and Me at the Movies)
* Stephen King: Geniálnost „Zrádného srdce" (The Genius of „The Tell-Tale Heart")
* Steve Hamilton: Poprvé (The First Time)
* Edward D. Hoch: Jáma, kyvadlo a dokonalost (The Pit, the Pendulum, and Perfection)
* Peter Robinson: Jáma a kyvadlo v Paláci (The Pit and the Pendulum at the Palace)
* S. J. Rozan: Edgar Allan Poe, Mark Twain a já (Edgar Allan Poe, Mark Twain, and Me)
* Nelson DeMille: Rychlý a nemrtví (The Quick and the Undead)
* Sara Paretsky: Obraznost Edgara Allana Poea (Imagining Edgar Allan Poe)
* Joseph Wambaugh: Havraní krákání (Rantin' and Ravin')
* Thomas H. Cook: Krátká úvaha o Poeovi (A Little Thought on Poe)
* Jeffery Deaver: Poe v g moll (Poe in G Minor)
* Sue Grafton: Jak jsem konvertovala k Edgaru Allanu Poeovi (How I Became an Edgar Allan Poe Convert)
Citovat