Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Inteligentní Peklo podle držitele Pulitzerovy ceny Butlera


peklo_buttlerPoslední román Roberta Olena Butlera, jednoho z nejzajímavějších současných amerických prozaiků a držitele Pulitzerovy ceny, nás zavede na dantovskou cestu peklem – oproti Dantovu pochmurnému líčení však Butlerovo Peklo hýří inteligentním, štiplavým a dosti černým humorem.

Televizní hlasatel Hatcher McCord jednoho krásného dne zjistí, že se ocitl v pekle a snaží se pochopit, jak k tomu došlo. Neblahý osud ovšem nezakouší sám: peklo je zalidněno celou plejádou barvitých osobností, včetně Williama Shakespeara, Adolfa Hitlera, všech papežů a většiny amerických prezidentů. Otázka totiž nezní, kdo tu je, ale kdo tu není.
Sám Hatcher svůj posmrtný život tráví po boku Anny Boleynové, někdejší manželky Jindřicha VIII. Jejich vztah kalí skutečnost, že je Anna svým bývalým manželem stále posedlá. Hatcherovi však znenadání, po setkání s Dantovou Beatricí, svitne naděje: Beatrice je přesvědčena, že se z pekla dá dostat, neboť ani sám Satan (který mimochodem vládne vytříbeným smyslem pro humor, požívá mimořádně vulgární slovník a voní se výhradně kolínskou Old Spice) není všemocný…

Robert Olen Butler (1945)
je veteránem války ve Vietnamu, které věnoval celou trilogii. Životem vietnamské komunity ve Spojených státech se pak zabýval v povídkách Jak příjemně voní cizí hora (A Good Scent from a Strange Mountain), oceněných roku 1993 Pulitzerovou cenou. Největší mediální pozornosti se mu však dostalo, když mu manželka zdrhla s mediálním magnátem Tedem Turnerem. Prý z lásky.
Autor navštívil Česko v roce 2008 jako učitel tvůrčího psaní v rámci Pražského letního programu, který na půdě FF UK pořádala Univerzita západního Michiganu. V současnosti žije na Floridě a vyučuje tvůrčí psaní na Florida State University.

Peklo | Robert Olenb Butler | Albatros Media, Plus, 2011

Ukázka z knihy:


„Z Ústřední televize Velké metropole, kde se všechny řeky slévají, všechny bouře si dávají sraz a všechny vlnolamy působí poněkud křehce, vysíláme Večerní zprávy z Pekla. Mluví k vám moderátor, který sám rovněž vyhlíží poněkud křehce, váš Hatcher McCord.“ Z mušličky, kterou má zasunutou do ucha, rozezvučí Hatcheru McCordovi hlavu hlas Belzebuba, ředitele stanice jmenovaného samotným Satanem. Hatcher v obou rukou sevře štůsek papírů, avšak aniž do nich nahlédne, ví, že jsou naprosto čisté a on že bude odkázán jen na sebe, ovšem i když se bude
muset hodně snažit – no ano, opravdu se cítí poněkud křehce, spoléhat se na čtečku, to by bylo to poslední, co by si přál. Tři tucty monitorů, které má před sebou, se oslnivě rozzáří a objeví se na nich jeho chorobně bledá tvář, pořezaná při holení a s kruhy pod očima.

„Dobrý večer,“ zachytí Hatcher ze čtečky. „Dobrý večer, dobrý večer, dobrý večer,“ čte dál. „Haťa paťa, haťa paťa.“ Odtrhne oči od monitoru, který se chystá opustit rádoby vtipnou nápodobu dětského žvatlání a přejít k nějaké závažnější obscénnosti. Hatcher má i tady dovoleno uplatňovat svou moderátorskou schopnost improvizace, přestože už za svého pozemského života, když se k tomu musel uchýlit – aby zkrátil nebo nastavil nějakou časovou prodlevu (přetahujeme jedenáct sekund, chybí nám dvacet sekund) –, měl při tápání po každé další větě žaludek jako na
vodě. Chápe ovšem, že právě tahle nervozita je důvodem toho, že i tady smí tuhle svou dispozici uplatňovat. A Satan si podle všeho vážně přeje, aby zprávy každý večer opravdu fungovaly jako zprávy. Hatcher ví, že se o to musí zasloužit, ale to jeho nervozitu nijak neumenšuje.

„Navazujeme na včerejší hlavní zprávu,“ pokračuje Hatcher.
„Čeká Peklo návštěva z Nebes? Nastane nová fáze Sestoupení do Pekla? A dále – cunami na Ohnivém jezeře právě nyní spaluje padesát
tisíc jedinců. Připravujeme exkluzivní interview s několika z nich na břehu vzápětí po jejich rekonstituci – s Federicem Fellinim a tuctem tlustých Italek v průhledných rouchách a s rozevřenými slunečníky. Potom pokračujeme v aktuální sérii rozhovorů na téma ‚Proč myslíte, že jste tady?‘ – oslovíme reverenda Jerryho Falwella a George Clemense, vynálezce elektrických vysoušečů rukou pro veřejné toalety.“

A v tomto okamžiku Hatcherovi najednou chybějí slova. Totálně oněmí a zírá na svůj obličej, zmrazený před ním do vytřeštěného ticha na panelu šest obrazovek na výšku, šest na šířku. Ten program vymyslel sám – to ‚Proč myslíte, že jste tady?‘ – a ví, že Satana tím potěšil – šéf svůj pochvalný e-mail zařadil na pekelný seznam všech adresátů. Pochopil ovšem i to, že jeho vlastní osobní zájem na tom projektu je zcela průhledný. Satanovým záměrům velmi vyhovuje, když může své svěřence co nejvíc trápit, vzbuzovat v nich sebelítost a udržovat je v nejistotě, nutit je mučit sami sebe. Hatchera stejně jako kohokoli jiného. A tak teď civí na svou vlastní tvář a všechno, co mu v téhle chvíli víří hlavou, se slévá do oné jediné otázky – proč tady kurva vlastně jseš? – a nenapadá ho, co povídat dál, i když do všech televizorů v Pekle v téhle chvíli nejde vůbec nic. Jeho čelo a líce a nos na obrazovkách před ním se najednou jasně lesknou potem. Otevře ústa a zase je zavře.

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit