Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod. F.V.

A+ A A-

Škodlivý prostor, román v kafkovském groteskním světě

skodlivy prostorPříběh mladého páru, který se marně pokouší zbavit rušivých zvuků v prodejně a skladu pod jejich bytem, občas absurdními motivy a černým humorem připomene kafkovsky groteskní svět. Autor je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů z románských jazyků. Škodlivý prostor je zároveň prvním z řady Mikešových nepublikovaných rukopisů, o jejichž existenci donedávna věděla jen hrstka lidí.

Román Škodlivý prostor vychází po více než čtyřiceti letech od svého vzniku, vydání připravované v roce 1969 skončilo rozmetáním sazby. Zároveň jde o první z řady nepublikovaných, rukopisných próz, které renomovaný překladatel Vladimír Mikeš v následujícím dvacetiletí napsal a které překvapivě nebyly vydány ani po změně poměrů po roce 1989.

O čem je kniha?
Mladá rodina dostane byt nad samoobsluhou a neustále slyší ruchy a zvuky z prodejny. Vypravěč, otec rodiny, svádí boj s vedoucím Janečkem, pokladní Káťou a nadřízenými úřady. Jediná nesmělá stížnost rozpoutá malé drama, v němž se z hlavních hrdinů stávají oběti vlastní neústupnosti. Peripetie marného vzdoru a vědomí pronásledovaného úzkostmi připomínají svět Franze Kafky či Egona Hostovského, včetně nevyjasněných a absurdních motivů. U Mikeše se mísí se smyslem pro černý, situační humor, který podbarvuje líčení veřejné schůze, výslechu a domovní prohlídky či lidového soudu.

Román Škodlivý prostor vznikal v letech 1963 – 1968. V roce 1969 byl připravován k vydání v nakladatelství Svoboda, sazba však byla nakonec rozmetána. Mikešova „podvržená prvotina“ se vyznačuje bohatým a vrstevnatým jazykem, ale i psychologickou hloubkou, které dodnes neztratily nic ze své působivosti a v mnoha ohledech mají nepochybně co říct i soudobému čtenáři.

Vladimír Mikeš (1927)
překládá od druhé poloviny 50. let z italštiny, španělštiny a francouzštiny, především poezii a divadelní hry. Střídavě pracoval i v dělnických profesích. V roce 1996 se habilitoval prací Divadlo španělského zlatého věku, v letech 1997 – 2000 byl děkanem pražské DAMU, kde také založil katedru divadelní antropologie. V roce 2009 vyšlo jeho celoživotní překladatelské dílo, Dantova Božská komedie. Kromě esejů a studií o literatuře a divadle psal rozhlasové hry, téměř neznámé ale zůstává jeho rozsáhlé dílo prozaické. Dosud vyšly pouze dvě knihy, Zmizení (1969) a Zednická novela (1974). V rukopisech zůstávají prózy Být psán (1970, přepracováno 1979), Promluvené odpoledne (1970 – 1971), Daruješ krev? Nikdy! (1971), Poslední večeře pánů (1980 – 1983), nedokončený cyklus kratších próz z druhé poloviny osmdesátých let, romány Čtveročas (1987) a Plovárna Léthé (1990) i básnické skladby z posledních let.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Mikeš Vladimír

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit