Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Jan Novák - Aljaška, napínavý román osobní pomsty

aljaska_novakPo čtyřech letech vychází nová kniha Čechoameričana Jana Nováka, spisovatele a scénaristy, spolupracovníka režíséra Formana. Autor v knize nabízí „příběh o příběhu“ – přemýšlí o scénáři, který chtěl napsat na základě noticky v chicagských novinách, a promýšlené postavy mu ožívají pod rukama.

Výsledkem je překvapivě napínavá, zvláštně působivá story uťáplého, nešťastně zamilovaného „Nemanice“, řidiče jedné chicagské pekárny, který po vyhazovu propadne vražednému šílenství a rozhodne se pomstít svému bývalému šéfovi. Tato dějová linie se mísí s osobními vzpomínkami samotného Jana Nováka – a stylizovaná fikce se mísí se stylizovanou realitou natolik, že nelze rozeznat, kde končí jedno a začíná druhé… Jak je u Novákových děl zvykem, i Aljaška se čte jedním dechem – a čtenář má nutkavou potřebu se k ní vracet i po přečtení.

Knihu doprovázejí působivé fotografie chicagského fotografa Adama Nováka, autorova syna, a vytvářejí tak vlastní, specifický mikropříběh, který se zajímavě kříží s Novákovou prózou.

Jan Novák (1953)
přední český prozaik, dramatik, scénárista a dokumentarista. V roce 1969 emigroval s rodiči přes Rakousko do USA, žije v Chicagu a od roku 1989 střídavě i v Čechách. V roce 2004 dostal cenu Magnesia Litera za „pravdivý román“ o skupině bratří Mašínů Zatím dobrý, v roce 2007 Cenu Josefa Škvoreckého za prózu Děda. Je laureátem Ceny Revolver Revue za léta 1985 – 1989.

Alajaška | Jan Novák | Vydává Plus, Albatros Media, 2011

Ukázka z knihy:

Pro začátek toho k psaní stačí málo. Aljašku nastartoval nahodilý článek v novinách, docela stručná zpráva v Chicago Daily News, kterou jsem při čtení jen tak prolétl. Až o pár dní později jsem všiml, že se mi ten letmý příběh vrací, když jsem se přistihl, jak o té věci mimoděčně přemýšlím, že si náhle říkám, jak k té události vůbec došlo? A jak něco takového proběhlo? Co se mezi těmi lidmi odehrálo? Co kdo komu řekl, proč to vyvolalo takové reakce, kdy se celá věc ještě dala zastavit a co se už nedalo vzít zpátky?

Zpráva pojednávala o zaměstnanci jakési dílny; byl svobodný a zjevně žil jenom pro svoji práci. V novinách uveřejnili i jeho fotku, mohlo mu být ke čtyřicítce, řídly mu vlasy, měl nízké čelo a pod ním nenápadnou tvář, just your regular six-pack Joe. A tohoto bezvýrazného člověka jednou ráno vyhodili z práce, ovšem jaksi bezdůvodně, vyhodili ho kvůli něčemu, za co on nemohl; ten přesný důvod jsem mezitím zapomněl, ale bylo to něco takového, za co vlastně ne mohl nikdo, ovšem ten chlápek to určitě vnímal jako velikou nespravedlivost. V novinách dále  naznačili, že dotyčný byl v dílně zamilován do nějaké sekretářky, jenže ta ženská ho jaksi nebrala vážně. Možná, že jí jeho náklonnost lichotila nebo jí ho bylo líto anebo si z něj třeba jenom
utahovala, ale já jsem říkal: jak to asi vnímal on? Byl si toho vědom? Vadilo mu to, anebo mu to úplně stačilo? L’amour fou? Znáte to? Neznáte?

Nevím, proč mě ten příběh oslovil a rozmravenčil podprahovým vzrušením, které jak vás jednou chytne, tak víte, že se to všechno napíše z břicha a svým způsobem samo.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Novák Jan

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit