Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Báje a pověsti z Jindřichova Hradce a okolí

Publikace zdaleka nepředstavuje všechny pověsti, báje a pověry ze zmíněných měst a obcí, určitě je tu prostor pro příští doplňování a rozšíření. Mnohdy je zde ponechán archaický nebo hovorový styl jako ukázka jazyka. Z místních literátů zpracovali svou oblíbenou místní pověst Stanislav Beran, Sabina Langerová, Svatopluk Doseděl a Zdeněk Kasper, a je jen na čtenářích, jestli si vyberou nové zpracování pověsti nebo upřednostní původní verzi. Všichni tu však bezesporu najdou, co je v pověstech pro tuto oblast typické, i co ji spojuje s ostatními regiony. Každá obec je uvedena medailonem a ilustrací od Tomáše Kadlece.

baje povesti


Báje a pověsti /Jindřichův Hradec, Nová Bystřice, Žirovnice, Kardašova Řečice, Jarošov nad Nežárkou, Stráž nad Nežárkou a Deštná/
a čtyři pověsti nově sepsané. Vydala Epika, 2014.

Ukázky

Povídání o leknínech
Na hladině rybníka probělávají sta a sta bílých nádherných květů, které z půdy rybníka vyrůstají na dlouhých stopkách, pružných a silných, že jdou utrhnout jen stěží. Lidé jim říkali lekníny nebo také vodní růže, ale i „husičky“. Těžko je plavec trhá, stopky ponenáhlu obemknou jeho tělo, a čím více si kdo pomáhá, čím víc se namáhá a obrací, tím víc se zaplétá.
Jednou se mladík rozhodl, že je natrhá své milé a vodník, malý pitvorný mužíček s vlasy, které připomínají dlouhou trávu a vodní řasy, s ústy, které se podobají žabím a sahají od ucha k uchu, ho stáhl ke dnu.
Utopený mládenec se ocitl nešťastný ve vodní říši. Vodník se mu zdál laskavý, protože mu slíbil, že když mu pomůže, pustí ho za nějakou dobu nahoru, ale musí plnit to, co mu vodník nařídí. Obydlí vodníkovo se v té zelené a tajemné vodní říši svítí a leskne. Velký dům vystavěný z drobných mušlí, perel a korálů. Police s hrnečky. Hoch má dávat pozor, aby duše neuprchly. Nesmí být zvědavý, jinak může za tři roky zpátky nahoru s dobrou odměnou. Ale na konci služby je už tak zvědavý, jak duše vypadá, že jeden hrneček nazvedne a duši pustí. Ta mu poděkuje za vysvobození, ale on sám ve vodní říši zůstává.
(podle Joženy Schwaigerové)

Mého otce taky jednou to prohnalo. Šel z Předboře domů, slyšel hejkat. Huhuhu, požeň ho sem, nedej ho tam. A kde se vzal, tu se vzal veliký pes, z tlamy mu šel voheň. Otec dostal náramný strach, ale šel furt. Dyž už viděl, že je veliký zle, dal se na útěk k vesnici. A my tam máme na návsi kříž vedle zvoničky. Můj otec se za ten kříž chytil, vono to pořád vokolo něj, a jak to vidělo, že se drží otec kříže, vono mu to povídalo: Ty ses s čertem poradil. A řeklo mu, proč tam ten kříž je, ale to já už nepamatuju. Nebožtík otec to věděl, pak to utíkalo pod most a do lesa. Najednou se vozvala taková rána, my už leželi v posteli, nebožtík otec pad na vrata a dva dni z toho nemluvil. Od tý doby dlouho jak někam šel, vono mu to bylo pořád v patách.
(zapsala Emílie Vejžvaldová)



OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... pověsti

You have no rights to post comments