zivot pred sebouRomán známého francouzského autora sleduje očima desetiletého chlapce život v útulku pro bezprizorné děti. Drsné prostředí, jednotlivé kruté osudy, beznadějná bída a otrlost jsou v suchém a přirozeném podání opuštěného dítěte podivuhodně věcné a velmi působivé.

Plně po zásluze za něj Romain Gary skrytý pod pseudonymem Émile Ajar získal druhou Goncourtovu cenu.

Mít život před sebou není vždycky nutně výhra, jak dobře ví i Momo, arabský kluk, který bydlí v šestém patře jednoho sešlého pařížského činžáku imigrantské čtvrti Belleville ve společné domácnosti s paní Růženkou a jejími svěřenci. Paní Růženka před lety pověsila nejstarší řemeslo světa na hřebík a zřídila si tajnou školku pro děti žen, které „chodí za obživou“. Když na ni však dolehne stáří, přepadne ji nemoc a jde to s ní šmahem z kopce, a na Momovi, aby se o všechno postaral. Jeho vyprávění o paní Růžence i lidech ze sousedství je mnohdy surové a nelítostné jako sám život, který tito novodobí bídníci vedou, zároveň ale překypuje živelným humanismem a humorem. A podnes je lze číst jako zprávu o tom, že soužití a vzájemná pomoc jsou z podstaty možné mezi všemi lidmi dobré vůle, bez ohledu na původ či náboženské vyznání.

Život před sebou | Roman Gary | Přeložil Vladimír Saudek. / Vydalo Plus

Romain Gary (1914 – 1980)
byl významný francouzský spisovatel, diplomat a aviatik, který díky velké literární mystifikaci jako jediný autor v historii získal hned dvakrát prestižní Goncourtovu cenu. První v roce 1956 za román Kořeny nebes, druhou právě za Život před sebou, který v roce 1975 vydal pod pseudonymem Émile Ajar. Román vyvolal literární senzaci a už v roce 1977 byl zfilmován se Simone Signoretovou v hlavní roli.

Gary napsal na třicet knih, česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Lady L., autobiografický Příslib úsvitu. Pod jménem Émile Ajar Život s krajtou, Život před sebou a Soukromá linka důvěry.

Ukázka z knihy:

„Já taky jednou napíšu opravdickou knihu, se vším všudy.
Co ještě udělal pěkného ten váš pan Victor Hugo?“
Pan Hamil se zadíval do dálek a usmíval se. Rukou se dotýkal Knihy, jako by ji chtěl polaskat. Prsty se mu třásly.
„To je moc otázek najednou, můj milý…“ „Mohamede.“
„…To je moc otázek, jsem dneska trochu unavený.“
Vzal jsem Knihu do ruky a pan Hamil to vycítil a zneklidněl. Podíval jsem se, jak se to jmenuje, a vrátil jsem mu ji. Ruku jsem mu položil zase tam, kde byla.
„Nate, pane Hamil, tady, ohmatejte si ji.“ Viděl jsem, jak prsty sahá po knize.
„Ty nejsi obyčejné dítě jako ostatní, můj milý Viktorku.
To jsem věděl vždycky.“
„Jednou taky napíšu o bídníkách, pane Hamil… Najdete někoho, kdo vás odvede za chvilku domů?“
„Inš’Alláh. Určitě, protože já věřím v Boha, můj milý Viktorku.“
Už mě to trochu štvalo, protože furt mlel o tom druhém.
„Vyprávějte mi něco, pane Hamil. Vyprávějte mi, jak jste se vypravil do Nizzy, když vám bylo patnáct.“
Chvíli bylo ticho.
„Já? Já že jsem se vypravil do Nizzy?“
„Jo, když jste byl mladý.“
„Nevzpomínám si. Nevzpomínám si vůbec na nic.“
„Tak dobrá, já budu vyprávět vám. Nizza je oáza na břehu mořském s mimózovými lesy a palmami a ruští a angličtí princové tam zápolí v květinových soubojích. Po ulicích tancují klauni a z nebe padají konfety, které neopominou nikoho. Já se taky jednoho dne vypravím do Nizzy, jen co budu mladý.“
„Cože, až budeš mladý? Jsi snad starý? Kolik ti je let, můj milý? Jsi to ty, že ano, Mohamede?“
„Tak tohle neví vůbec nikdo, a kolik mi je jakbysmet.
Nejsem datován. Paní Růženka říká, že já nebudu nikdy v letech, protože jsem jiný, a nikdy mě nepřejde jiným být.
Pamatujete se na paní Růženku? Už brzo umře.“

Beletrie světová – nové knihy

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Edgar Allan Poe. Černý kocour a jiné hororové povídky

Mistr a průkopník hororových příběhů E.A.Poe představuje to nejlepší ze své tvorby. Dokonale napsané příběhy doprovází vyjímečné ilustrace předního argentinského malíře Luise Scafatiho. "Nežádám, abyste uvěřili tomuto šílenému a zároveň...

Nepřítel podle Remarqua. Mistrovské povídky o zrůdnosti válek a nesmyslného zabíjení

Na povídky, které napsal Erich Maria Remarque stačí kniha o 80 stranách. Přesto v nich autor dokázal říct téměř všechno o nesmyslnosti válek. Mistrovské povídky poukazují nejen na zběsilost lidského...

Gončarov – Zbytečný Oblomov – Lišnyj čelověk

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Edgard Allan Poe. V mistrově stínu jsou jeho nejlepší povídky s poznámkami Kinga a dalších

Jako zakladatele detektivního žánru ho uznávají všichni jeho následovníci. Je řeč o Edgardu Allanu Poeovi, který se vydává ještě po 200 letech v nákladech, o kterých se českým autorům jenom...

Beránek. Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem, píše autorka

Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve...

Čistý. Millerův bestseller, pařížské drama z nejrevolučnější epochy lidstva

Román Andrewa Millera Čistý (Pure) získal britskou literární cenu Costa za knihu roku 2011. Kniha je nepochybně brilantní historický román, který je situován do Francie 18. století, v době Velké...

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn