Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Moje oblíbené knihy

Známí i neznámí čtenáři doporučují své oblíbené knihy.

Zobrazit 
Titulek
Těla stromů / Jírovec maďal alias Kaštan koňský a S.K. Neumann
Antonín Přidal doporučuje vynikající překlady Jarmily Emmerové
Oblíbené knížky dětství Žáčka, Březinové, Zinnerové, Vydrové, Černíka, Hrnčíře
Tipy na dobré knihy výtvarníka a spisovatele Martina Patřičného, autora Čítanky
Povídky k poctě Asimova, biografie Roth zbavený pout a co napsal, vyryl Josef Váchal... knihy spisovatele Ivo Fencla
Co čte spisovatelka Radka Denemarková, jaké jsou její oblíbené knihy
Spisovatelka Ivona Březinová doporučuje pět fascinujících knih o přežití
Populární spisovatel Miloš Kratochvíl. Když je ti nejhůř, čti knihu Tři muže ve člunu
Spisovatel Ivo Fencl doporučuje knihy Chestertona, Flauberta i Teslovu biografii
Ilustrátorka Markéta Laštuvková má na nočním stolku stálice i Murakamiho
Proč je spisovatelka Renata Štulcová posedlá rytířskými příběhy
Daniela Krolupperová vybrala knihy s vynikajícím překladem
Ilustrátorka a spisovatelka Petra Hilbert – Alenka v krajine zázrakov
Co čtou na Vánoce známí autoři knížek? Nechte se inspirovat
Renáta Fučíková má jasno – kdo čte, vždy vyniká
Andrea Dubravsky – nejoblíbenější knihy mého života
Spisovatel Jiří Žáček – v dětství mě okouzlila Erbenova Kytice aneb co čte nejoblíbenější český básník
Stanislava Zábrodská a její oblíbené knihy Smetanové, Fischla...
Jan Vladislav. Jaké knihy doporučuje číst o Číně spisovatel a překladatel
Miroslav a Hana Bláhovi – knihy nás doprovázejí celý život
Diana Mašlejová – Inšpirujú má knihy o odvahe a sile človeka
Spisovatelka a malířka Věra Provazníková. Nečtu příliš, ale když už, tak vášnivě...
Co čte Tomáš Jurkovič, dvorní překladatel Murakamiho
Rumburak Jiří Lábus čte strašidelné pohádky i knihy Stephena Kinga
Odložené a nepřečtené knihy aneb co s nimi
Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid