Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Tarzan. Proslulý blábol a jeho vliv na moderní společnost

tarzan
Proslulý příběh Tarzana je jeden z největších blábolů, který vzniknul na poli literatury. Původně "naprosto pravdivý příběh" spatřil světo světa poprvé roku 1914, jako kniha s názvem Tarzan z rodu opic, amerického spisovatele Edgara Rice Burroughse (1875-1950).

Od té doby se Tarzan měnil jak umělohmotný výlisek na běžícícm páse. Čtenáři a diváci filmů ho zaznamenali jako ušlechtilého divocha, svalnatého kulturistu, prvního lesního Batmana, ochránce všech zvířat džungle nebo také jako obhájce kolonialismu. Jak to komu vyhovovalo. Nicméně základní vize, stejně jako u Kiplingova Mauglího, byla naprosto scestná.

O dětech vyrůstajících mezi zvířaty
Během posledních sta let bylo vysledováno mnoho lidských jedinců, kteří vyrůstali ve společnosti zvířat a přežili do dospělého věku. Všichni bez vyjímky byli na úrovni poloidiotů, i když jejich mozek nevykazoval žádné mimořádné změny oproti jedincům z etnické skupiny odkud pocházeli. Tito pololidé se svým chováním nebyli  schopni adaptovat na lidské prostředí, nikdy se nenaučili pořádně mluvit a více méně trpěli depresemi stejně, jako když mětský dospělý člověk se náhle ocitne opuštěný uprostřed džungle, bez šance nalézt cestu zpět.

Tyto skutečnosti tak posunuly Tarzana do říše blabolících pohádek jak pro děti, tak pro dorůstající děvčata, která v útlém věku začala snít o svém prvním mužském idolu – alfa-samci, kterým Tarzan bezesporu je.

Termín blábolící pohádka má také svůj význam, protože skutečné pohádky přináší svá poselství o dobru a zlu. Ale Tarzan přináší jen neskonalý zmatek do myšlení dětí a prostoduchou zábavu. To už King Kong je proti Tarzanovi daleko poučnější pohádkový příběh, protože nepodléhá vlivům doby a příběh je k pólům dobra a zla jednoznačně směrován.

tarzan books

Tarzanův příběh je důkazem, že sebevětší blábol může slavit ve světě lidí úspěch, pokud obsahuje ty správné atributy ovlivňující masy.
Francouzský sociální psycholog Gustave Le Bon v knize Psychologie mas popsal v roce 1895 snadnou ovlivnitelnost lidí, jejich citlivost k heslům a jejich nechtěnou ochotou nechat se vést. Píše:

"K ovlivnění mas existuje jediný uznávaný prostředek, drzé tvrzení. Lidé nikdy nežíznili po pravdě. Dávají přednost zbožňování bludu ... Lehkost, s jakou jsou tvrzení přijímána jako správná, souvisí s chybějící ochotou většiny lidí shromáždit potřebné znalosti, aby si mohli utvořit vlastní názor."

Zajímavosti určitě je, že celá série 23 knih o Tarzanovi byla přeložena cca do 56 jazyků, stala se předlohou 42 filmů a bezpočtu televizních seriálů a komiksů.
Burroughs v Africe nikdy nebyl a zde je jeho příběh podobný knihám Karla Maye. Ten v Americe, o jaké psal, také nikdy nebyl. Burroughs se prý nechal inspirovat betonovou džuglí mrakodrapů v americkém Chicagu a s africkou vesnici se setkal jen na Světové výstavě v roce 1893. Což byla jen obyčejná, turistická náhražka.

Poněkud šokující je proto zpráva, že francouzské pařížské muzeum uspořádalo výstavu o legendárním hrdinovi Tarzanovi jako o objektu vědeckého koumání. (září 2009)
Výstava chtěla prý ukázat, jak příběh pána džungle ovlivňoval moderní společnost." napsal nejmenovaný zdroj z bulvárních Českých novin. Pokud je to fór a nadsázka, pak to beru, pokud je pravda, pak výstava jen potvrzuje  lidskou neskonalou hloupost, věřit čemukoliv. Stačí jen příběh  zabalit do kulturistických svalů, ženských křivek a idealismu přímo utopistického.

Kniha vyšla poprvé česky roku 1920 postupně u A. Svěceného 7 knih, pak se Tarzanovi věnovalo od r. 1937 nakladatelství Toužimský a Moravec - 10 dílů, v roce 1970 ho jednou knihou připomněla Mladá fronta. od roku 1990 dvě nakladatelství, a to Magnet-Press 16 dílů a Paseka 20.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Burroughs Edgard Rice Tarzan

Vaše názory  

# Michal.
Problém je ten, že v okamžiku, kdy se lidstvo vzpamatovalo z masových manipulací fašismu, ncismu a komunismu, se objevuje internet a všechny tyto fenomény se opakují v elektronické podobě. Věřte, že v současné pseudofašistické době se vyskytnou názory pseudokomunistické jako protipól. Civilizace má tendenci si hledat rovnováhu, a moderní svět je světem informací. Rád bych vám poskytl své zdroje, ale ještě nejsem u jádra problému a nerad bych mystifikoval. Jenom poukážu na známý fakt, že historie se ráda opakuje a lidstvo se rádo opíjí.
# Janko
PROSLOVY NA ČESKÉM LVU 2018 A TARZANŮV PŘÍBĚH jsou důkazem, že sebevětší blábol může slavit ve světě lidí úspěch, pokud obsahuje ty správné atributy ovlivňující masy. Otázka je, co budeme považovat za úspěch. ))
# Dany
Divadlo Sklep a jejich "Hřmění". Pobavil jsem se. Děkuji.
# Martin
Řekněme, že to červená knihovna pro kluky, ne?
# Marie
Bezesporu zajímavý článek. Díky.
# Alesh
To je ale hloupý článek + některé komentáře. Příště prosím hledejte myšlenku v jiném typu literatury. Rozebírat Tarzana je stejně hloupé jako se věnovat filozofii Arabely.
# Miroslav
Myslím si, že článek o Tarzanovi je velmi poučný, neboť poukazuje na to, co je a co není hloupé v lidském chování. To že to mnozí diskutující vůbec nechápou o čem je řeč, svědčí ve prospěch autora. Je třeba si říct, že zabíjení není pro lidi normální a lež podávána jako pravda, silně deformuje myšlení dětí a ovlivňuje jejich chování v budoucnu. Myslím si také, že na podobné jevy je třeba mnohem víc poukazovat, protože jak vidím, pro mnoho lidí jsou v článku nastíněné otázky zcela nepochopitelné.
# Plka Vladimír
Velmi poučný článek
# marian
To čo hovorí Peter o Pavlovi, svedčí skor o Petrovi, než o Pavlovi.A to si myslím aj o týchto Vašich názoroch.Každý si vyberie z toho príbehu, to čo chce, niektorí vidia len zlo, iní sa vedia aj z malého príbehu poučiť.Ináč je to príbeh plný fantázie autora, a vyčítať mu toto, je dosť divné.Skutočným brakom je pre mňa viac článok horeuvedeného autora a niektoré príspevky, než kniha o Tarzanovi, je to zbytočné "tlachání" o ničom.
s pozdravom
# Pavel Horák, Dr.
Myslím si, že se autoři téměř všech výše uvedených příspěvků asi zbláznili… Knižní vydání Tarzana slavilo v českém prostředí obrovský úspěch zejména mezi lety 1937-1840, kdy byla technická existence a vliv masmedií minimální, stejně tak rozvoj vědy a výzkumu v oblasti etologie a sociobiologie, které se těmito (Tarzanu podobnými) tématy v současnosti zabývají. Ve výše uvedeném období vydal Toužimský a Moravec 10+1 svazků Tarzana se skvostnými ilustracemi ukrajinského malíře Jřího Wowka. Cílem Nakladatele a tamější kulturní politiky v oblasti jazyka a literatury bylo obohatit dětské čtenářstvo o příběhy, které měly podněcovat jejich fantazii a eskalovat emoce, tj. umožnit jim odpoutat se ve svém volném čase od každodenní reality spojené s dodržováním pevných sociálních řádů v oblasti rodiny a práce (stejnou politiku zaujímali i ostatní nakladatelé dobrodružné literatury včetně proslulého Josefa Richarda Vilímka). S ohledem na skutečnost, že knihy o Tarzanovi byly určeny „dětskému“ publiku a snažily se rozvíjet „emoce“ a nikoli „racionalitu“ zastoupenou logikou kalkulu, neznamená to, že tyto knihy jsou špatné. Jako dětský čtenář jsem byl z těchto knih publikovaných Toužimským a Moravcem nadšen. Je ale jasné, že s rostoucí dospělostí se každý člověk osobnostně vyvíjí a je společností a v ní fungujícími institucemi tlačen k logice racionality, tj. k logice, která nebyla a není záměrem Burroughsových knih. Není proto správné a ani možné hodnotit v dospělém věku dospělými lidmi literaturu určenou pro děti. To je nesmysl. Pouze dětští čtenáři mohou zhodnotit, zdali se jim čtená literatura líbí či nikoli. Dospělému je toto hodnocení zapovězeno, nepřísluší mu, protože již není dítětem a jeho svět je jiným světem.
# U2_2008
Myslím, že je třeba pokázat na jednu zajíámavou valstnost knih (všech) Burroughse. A to je jeho nneuvěřitelná krvelačnost, která se projevuje samozřejmě i v Tarzanovi. Všimněte si, že zabíjení bere Burroughs jako normální záležitost a vůbec si s tím neláme hlavu. Samozřejmě. Jeho mylšní je poplatné době, ale i dnes se s ním mnoholidí ztotožňuje. A to je co mě na jeho knihách děsí. Jak se tupopst doby klidně přenese o pár set let dopředu a nikomu to ani nevadí. Vždyť je to přece dobrodružná literatura?
# Pavel Horák
Zabíjení je přirozenou součástí světa zvířat, ve kterém byl Tarzan vychováván. Jde o darwinovskou nutnost přežití. To, že chování zvířat přijal i Tarzan je logickou myšlenkou, protože v průběhu své socializace v pralese, mezi opicemi, nutně internalizoval jejich chování. Je to etologická, sociologická a sociálně psychologická zákonitost. S tou nic neučiníme. A pokud jde o vliv tohoto typu litaratury na dětské čtenáře, tak si myslím, že akční filmy přístupné v TV a kinech mají rozhodně větší vliv na dětskou psychiku, zejména pak mírou krutosti svého obsahu. Tarzan krutý není. Tarzan je přirozený. Je to "poločlověk" z džungle... a ne běsnící "člověk", kterým by se děti chtěli stát.
# Radek
To je sice hezký, co píšeš, ale článek je úplně o něčem jiném. :o)
# Pavel Horák
Vážený, nereaguji na článek, ale na postoje osoby skryté pod nickem U2_2009, která navazuje na Burroughsova Tarzana. Nic víc.
# Ivo Fencl
Tarzan se podíval jednou i do nitra Země. Burroughs nazval ono nitro Pellucidarem a zmapoval je hned v sedmi románech. Jejich české vydání bohužel doplatilo na chabý zájem nás, čtenářů, a tak léta už zůstává jen u prvních dvou svazků (plus u toho s Tarzanem). Úvodní V zemském jádru uveřejnil Burroughs přitom už roku 1914 a česky román vyšel už roku 1927 jako Do středu Země - a roku 2003 pod titulem Cesta do nitra Země (nakl. Havran). Jeho pokračování Svět Pellucidaru (1915, v originále jen Pellucidar a česky také roku 2003) následuje Tanar z Pellucidaru, pak přichází zmíněná už Tarzanova knižní epizoda (Tarzan přitom do nitra Země pronikne vzducholodí otvorem na severním pólu), a pak svazky Návrat do doby kamenné, Země hrůzy a Divoký Pellucidar. Důležitým prvkem fantasmagorie přitom byla i kuriózní myšlenka telefonního spojení mezi povrchem planety a imaginární obří dutinou uvnitř: svrchní zakončení drátu bylo třeba vždycky zamaskovat a znovu pak najít, a na tohle groteskní telefonování si vědci pobaveně znovu vzpomněli právě před osmi lety, kdy zjistili, že skutečnou zeměkoulí vlastně lze komunikovat prostřednictvím modulovaných paprsků neutrin... (z poznámek Iva Fencla na Neviditelném Psu)
# Petr Krolla
Tarzan je typický příklad, jak úplnému nesmyslu uvěří milióny lidí. Zkuste si přečíst skutečné příběhy dětí, které vyrůstaly mezi zvířaty. Burroughs byl možná vypsané péro, ale obsahově úplná nula. Brak je slabé slovo.
# JAn
Tarzan je opravdu zajímavý případ. Všimněme si, že tato kniha je opravdový skvost, co se týče braku, ale časem, pokud popularita příběhu z jakýkoliv důvodů roste, narůstá kolem ní jakási gloriola, která zcela zastiňuje fakt, že je to totální brak. Samozřejmě musíme vyzdvihnout i morální aspekty knihy na děti,ale ty se nevymykají pravidlům, týkající se každé pohádky o zliu a dobru. Fakt o dětech vyrůstající mezi zvířaty je ale přesný postřeh.

You have no rights to post comments