tarzan
Proslulý příběh Tarzana je jeden z největších blábolů, který vzniknul na poli literatury. Původně "naprosto pravdivý příběh" spatřil světo světa poprvé roku 1914, jako kniha s názvem Tarzan z rodu opic, amerického spisovatele Edgara Rice Burroughse (1875-1950).

Od té doby se Tarzan měnil jak umělohmotný výlisek na běžícícm páse. Čtenáři a diváci filmů ho zaznamenali jako ušlechtilého divocha, svalnatého kulturistu, prvního lesního Batmana, ochránce všech zvířat džungle nebo také jako obhájce kolonialismu. Jak to komu vyhovovalo. Nicméně základní vize, stejně jako u Kiplingova Mauglího, byla naprosto scestná.

O dětech vyrůstajících mezi zvířaty
Během posledních sta let bylo vysledováno mnoho lidských jedinců, kteří vyrůstali ve společnosti zvířat a přežili do dospělého věku. Všichni bez vyjímky byli na úrovni poloidiotů, i když jejich mozek nevykazoval žádné mimořádné změny oproti jedincům z etnické skupiny odkud pocházeli. Tito pololidé se svým chováním nebyli  schopni adaptovat na lidské prostředí, nikdy se nenaučili pořádně mluvit a více méně trpěli depresemi stejně, jako když mětský dospělý člověk se náhle ocitne opuštěný uprostřed džungle, bez šance nalézt cestu zpět.

Tyto skutečnosti tak posunuly Tarzana do říše blabolících pohádek jak pro děti, tak pro dorůstající děvčata, která v útlém věku začala snít o svém prvním mužském idolu – alfa-samci, kterým Tarzan bezesporu je.

Termín blábolící pohádka má také svůj význam, protože skutečné pohádky přináší svá poselství o dobru a zlu. Ale Tarzan přináší jen neskonalý zmatek do myšlení dětí a prostoduchou zábavu. To už King Kong je proti Tarzanovi daleko poučnější pohádkový příběh, protože nepodléhá vlivům doby a příběh je k pólům dobra a zla jednoznačně směrován.

tarzan books

Tarzanův příběh je důkazem, že sebevětší blábol může slavit ve světě lidí úspěch, pokud obsahuje ty správné atributy ovlivňující masy.
Francouzský sociální psycholog Gustave Le Bon v knize Psychologie mas popsal v roce 1895 snadnou ovlivnitelnost lidí, jejich citlivost k heslům a jejich nechtěnou ochotou nechat se vést. Píše:

"K ovlivnění mas existuje jediný uznávaný prostředek, drzé tvrzení. Lidé nikdy nežíznili po pravdě. Dávají přednost zbožňování bludu ... Lehkost, s jakou jsou tvrzení přijímána jako správná, souvisí s chybějící ochotou většiny lidí shromáždit potřebné znalosti, aby si mohli utvořit vlastní názor."

Zajímavosti určitě je, že celá série 23 knih o Tarzanovi byla přeložena cca do 56 jazyků, stala se předlohou 42 filmů a bezpočtu televizních seriálů a komiksů.
Burroughs v Africe nikdy nebyl a zde je jeho příběh podobný knihám Karla Maye. Ten v Americe, o jaké psal, také nikdy nebyl. Burroughs se prý nechal inspirovat betonovou džuglí mrakodrapů v americkém Chicagu a s africkou vesnici se setkal jen na Světové výstavě v roce 1893. Což byla jen obyčejná, turistická náhražka.

Poněkud šokující je proto zpráva, že francouzské pařížské muzeum uspořádalo výstavu o legendárním hrdinovi Tarzanovi jako o objektu vědeckého koumání. (září 2009)
Výstava chtěla prý ukázat, jak příběh pána džungle ovlivňoval moderní společnost." napsal nejmenovaný zdroj z bulvárních Českých novin. Pokud je to fór a nadsázka, pak to beru, pokud je pravda, pak výstava jen potvrzuje  lidskou neskonalou hloupost, věřit čemukoliv. Stačí jen příběh  zabalit do kulturistických svalů, ženských křivek a idealismu přímo utopistického.

Kniha vyšla poprvé česky roku 1920 postupně u A. Svěceného 7 knih, pak se Tarzanovi věnovalo od r. 1937 nakladatelství Toužimský a Moravec - 10 dílů, v roce 1970 ho jednou knihou připomněla Mladá fronta. od roku 1990 dvě nakladatelství, a to Magnet-Press 16 dílů a Paseka 20.