Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Bledý jezdec. Jak razantně měnila svět španělská chřipka z roku 1918

  • Kategorie: Souvislosti

BLEDY JEZDEC

Právně jsem dočetla knížku Laury Spinney: „Bledý jezdec – španělská chřipka z roku 1918 a jak změnila svět.“ Tuto knížku naprosto vřele doporučuji všem, kdo se zajímají o dějiny, zejména dějiny 20. století a ty, kdo se zajímají o politiku. S údivem zjistí, jaké události, záležitosti a zcela apolitické skutečnosti rozhodují o politice – na příklad pandemie chřipky.


Knížka je napsána čtivě, nenáročným žurnalistickým jazykem – však taky autorka je novinářka. Jelikož se jedná o literaturu faktu, není to vůbec na škodu. Knížka má něco přes 400 stran, je členěná systémově a systematicky do osmi kapitol s doslovem. Obsahuje užitečnou mapku a logický výklad o postupu „chřipky“. Z prostého jazyka vystupuje obraz obrovské práce, kterou si autorka dala se získáváním podkladů a informací pro svou knížku. Musely to být stovky, možná tisíce archivních záznamů a stovky knih a studií z oborů, které se na první pohled mohou jevit zcela nesouvisející. Knížka je dobře opoznámkovaná a ozdrojovaná.

Bledý jezdec / Laura Spinney / Vydalo nakladatelství Omega 2017

Výpisky a poznámky:

str. 189) Při propuknutí pandemie vzniká u lidí tzv. „kolektivní resiliance“. Tedy, lidé se přestanou chovat a hlavně cítit jako individua, ale přijmou kolektivní identitu – chovají se jako členové postižené komunity. A to i tehdy, když takovéto jednání prokazatelně podporuje šíření smrtelně nebezpečného viru. Podle mého názoru nastává podvědomě jednání dle teorie matematických her popisované jako „půjčka za oplátku“. str. 242) etres de raison = bytosti rozumu… tedy organismy, na jejichž existenci můžeme usuzovat jen z jejich účinků, ale nemůžeme je spatřit přímo. To byly – co se španělské chřipky týká – viry. A já jsem se zamyslela, kolik věcí, událostí a skutečností můžeme pozorovat pouze skrze důsledky jejich působení – ačkoliv je nikdy sami nemůžeme spatřit…

str. 282) všechny nemoci mají svůj genetický komponent… Toto poznání mnou otřáslo. V poslední době jsem se existencí genetických chorob hodně zabývala – v souvislosti s jednou svou klientkou, která má gen zapřičiňující Huntingtonovu chorobu. Nyní jsem se dozvěděla, že kromě skutečných genetických vad existují genetické predisposice.Takže na KAŽDOU chorobu je nutno se dívat jako na částečně geneticky podmíněnou. Naopak na každou genetickou chorobu je potřeba se dívat jako na nemoc, která má i svůj infekční komponent… To mi začíná dávat smysl…

str. 292) následkem španělské chřipky byl syndrom chronické únavy. Ta trvala i několik let a vedla i k úplné neschopnosti každodenního života. Když se dívá mna ty desítky a stovky lidí, kteří jsou dnes chronicky unaveni, když vím, že naprostá většina z nich si nějaké marodění nemůže dovolit a chodí s „kašlem“ do práce – opět to začíná dávat smysl. Znovu se toto rozebírá na str. 351, kde se hovoří o „syndromu vysílení“.

str. 294) Jedním z „pozůstatků“ chřipky je také postchřipkový schizofrenický syndrom. U tohoto druhu schizofrenie obvykle docházelo k vyléčení… doba choroby byla obvykle pět let… Opět: ptám se – kde se v současné době bere ta pandemie psychických onemocnění a pandemie deprese? Každý „obvoďák“ vám potvrdí, že může antidepresiva házet do čekárny lopatou…

str. 310) Stav Eskymáků, nyní Inuitů, zkoumala Aljašská komise pro domorodé obyvatelstvo. V roce 1994 komise dospěla k závěru, že z aljašských Inuitů je kulturně a duchovně zmrzačený lid, jenž se stal závislým, a proto ho musí krmit, vzdělávat a vést jiní. Vládní komise dospěla k závěru, že domorodci sociálně a psychologicky chřadli úměrně tomu, jak se rozmáhaly vládní programy které jim měly pomoci, Čím více vláda poskytla, tím více se na Aljašce rozmáhaly alkoholismus, zločinnost a sebevraždy.
V Kanadě v roce 1991, když jsem se otázkou Inuitů zabývala, mne upozornili navíc ještě na prostituci a masovou drogovou závislost a totální nezaměstnanost/nezaměstnatelnost… Stejné zkušenosti se „zachraňováním“ jsou i v Austrálii s Aboriginci, ba řada aspektů je stejná i co se týká černošského (pardon – afroamerického) obyvatelstva. Vědí to už všichni a všichni udělali hodně pro to, aby své nesmyslné a zcela kontraproduktivní „sociální programy“ změnili na něco funkčního.

Jen u nás nově jmenovaný „sloučený“ ministr Pelikán si stále pochvaluje práci Agentury pro sociální začleňování. Žasnu, že pragmatik Babiš se rozhodl kráčet po cestě, která evidentně vede k nezdaru, je drahá – a je svorně nenáviděná veškerým voličstvem, včetně převážné části Romů samotných. P.T. čtenáři prominou, ale ať už jde česká vláda s touhle „proromskou“ politikou fakt do prdele.

str. 317) Nichols Bohr a Werner Heisenberg dospěli k závěru, je každá znalost je spojena s nejistotou. Kupodivu k témuž dospěl i Tomáš Halík ve své knize „Co je bez chvění není pevné“. Má pravdu… ještě by to chtělo, aby náš světově oceňovaný psycholog – kněz- teolog byl schopen dospět k logickému závěrku, který z jeho výroku rovněž zcela nezvratně vyplývá, protože výroková logika: totiž, že co je bez pochyb a „jediné správné“ je bez pochyby špatně. Nu a pak již jen aby tato svá slova zreflektoval…

351) naučená bezmoc vede k depresi. Ano, a vyhořený může být člověk i právě na základě naučené bezmoci… nemohl by to někdo vysvětlit panu Babišovi? Z této relativně prosté psychologické poučky totiž vyplývá, že ekonomickým směrem kterým tuto zemi vede, mrzačí lidské duše. A ještě jsem neviděla zmrzačenou duši, která by něco vyprodukovala…

str. 371) vše nakažlivé, ať je to mem nebo virus – se šíří podél sociálních struktur. Existuje něco, čemu se říká „paradox přátelství“. Je sociologicky vyzkoumáno, že když si náhodně vyberete osobu a požádáte ji aby vám řekla jméno nějakého přítele, bude ten přítel pravděpodobně lépe společensky postaven, než osoba, která ho jmenovala. Více na toto téma viz Malcolm Gladwell: Bod zlomu.

A na závěr:
Myslím, že jsem opravdu pochopila, jak to s těmi epidemiemi chodí. A především jsem pochopila, že kdo si myslí, že má osud „pevně v rukách“ tak je neskutečně, ale skutečně nafoukaný…protože motýlí křídla, že…

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... první světová válka Laura Spinney epidemie chřipka

Komentáře  

# Kája 2018-01-30
Na toto téma vyšla další kniha
Harald Salfellner
Španělská chřipka
Příběh pandemie z roku 1918
Z německého originálu přeložil Pavel Cink
15 x 21 cm, 168 stran ISBN 978-80-7253-332-9
Citovat
# Rudolf 2018-01-03
Vynikající kniha. Po první svět.válce přišla další pohroma: španělská chřipka.V letech 1918–1919 si vyžádala cca 40 až 50 milionů; zatímco na bojištích zemřelo za čtyři roky k 10 milionům vojáků, i když je možné, že se čísla prolínají, protože chřipka se začala šířit ve vojenských lazaretech.
Citovat