Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Jak si Putna přihřál svou egoistickou polívčičku. Ke knize o homosexualitě v dějinách české kultury

gay pride putna

Zatím dvakrát nakladatelství Academia vydalo čtrnáct kapitol knihy Homosexualita v dějinách české kultury  (2011, 2013, 496 stran), která u nás prvně zpracovala toto téma. Její vznik podnítil Martin C. Putna a studie vlastní i dalších deseti autorů doplnil metodologickým úvodem o světových přístupech k tématu.
Sám napsal čtyři kapitoly včetně dvou úvodních, kterými námět objal „z obou stran času“: prvá kapitola přibližuje, Co bylo, když homosexualita ještě nebyla, druhá reflektuje odraz homosexuality v novodobé české literatuře.
Editor Putna navíc reflektoval námět i ve výtvarném umění v kapitole o Janu Zrzavém a mezi filmovými tvůrci (Od Kršky do Trošky), což jeho kolega Lukáš Nozar doplnil kapitolou o Václavu Krškovi (str. 395-433).

Co se pak českého divadla týká, jeho průnik s tématem se věnuje studie Jana Kerbra. Ale víc než filmu a divadlu se kniha věnuje výtvarnému umění, a to hned šesti studiemi, které představují její čtvrtou pětinu. Vedle Zrzavého je samostatně akcentována ještě Toyen (prací Mileny Bartlové) a zbývající „výtvarné“ kapitoly zkoumají homosexuální interpretace staršího umění (o něm píše Hynek Látal), dekadenci (zpracoval Ladislav Zikmund-Lender), současnost (Zuzana Štefková) a populár (opět Zikmund-Lender). Těžiště Putnova sborníku (prvních tři sta stran) nicméně spočívá v reflexi literatury a jednoho z nejpodstatnějších aspektů se přitom v kapitole Dvacet let bojů za populární homosexuální dotýká Michal Čuřín.

Meziválečné období pak ve společně napsané studii zevrubně probrali Roar Lishaugen a Jan Seidl a speciální pozornosti se k překvapení mnohých dostalo spisovateli Josefu Mühlbergovi v „několika poznámkách“ Lukáše Motyčky (str. 184-209).

Kniha je doplněn devadesáti fotografiemi a rejstříkem, ale i navzdory pregnantnosti Putnovy předmluvy visí nad ní otazníky.
Co je a co zde vlastně má být předmětem bádání? A má takové bádání smysl? Jak analyzovat duše umělců? Jeden a tentýž navíc v průběhu života tvoří často rozličná díla, která lze s ohledem na homosexualitu akceptovat také rozdílně. Inu, je to těžké.


V následujícím třídění, které tu může být praktickou pomůckou, neputuji kvůli zjednodušení po žádné neostré škále a nepracuji s pojmem bisexualita, přičemž si dle potřeby dosazujte za pojem gay i pojem lesba.
1. Autor konkrétního díla je gay a vědomě tvoří na téma (v řadě knih Julius Zeyer, Jiří Karásek ze Lvovic, Marcel Prost ve známých sekvencích své ságy, méně často Radoslav Nenadál).
2. Autor konkrétního díla gayem není, vědomě však produkuje filmy, knihy nebo obrazy v tom duchu. Někdy tím chce provokovat, ale proč mu to podsouvat. Jistě je častěji prostě jen vnímavým realistou jako Michal Viewegh v Účastnících zájezdu.
3. Autor není gay a zachytil v nějakém konkrétním díle heterosexuální vztah svého hrdiny k příteli, což někteří vnímatelé interpretovali na základě jiné osobní zkušenosti jako zobrazení homoerotického vztahu. To je i případ některých foglarovek (Chata v Jezerní kotlině, Když Duben přichází), byť ne všech.
4. Autor konkrétní knihy je gay, nepíše na téma, ale jeho orientace se v textu odrazí (Ladislav Fuks anebo... A to je právě to, že nepovažuji za fér jmenovat.)
5. Autor konkrétního díla je gay, ale není si toho zřejmě sám vědom, anebo jen stopově. Lépe řečeno: Není v tom ohledu dešifrovatelný a jenom jisté prvky díla vedou část interpretů k přesvědčení, že je latentní homosexuál.
Příkladem může být Jaroslav Hašek, ale koneckonců i Bohumil Hrabal, jak naznačuje minimálně literární badatel Milan Jankovič. Už tu ovšem narážíme na mantinel, které se trefně táže, proč vůbec máme zapotřebí tvůrce podobně vydělovat. Pokud to totiž s podobnými analýzami budeme přehánět, skončíme úvahami o (teoreticky snad možných) homosexuálních aspektech díla Vladimíra Párala a rozplyneme se v kultuře i žití jako takových.

Čímž netvrdím, že by knihy jako Homosexualita v dějinách české kultury nebyly potřebné.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... homosexualita Putna

Komentáře  

# Mirka 2017-01-30
Co by v lednu 2017 Putna v roli prezidenta udělal: To se mimořádně líbilo.... myslím, že to vydali v Respektu a to se divím, že ještě funguje....„Dát pokyn k důraznému uplatňování zákona o pomluvě a o šíření poplašných zpráv, jakož i ke sledování a usvědčování kremelských agentů.“ Dále by z pozice prezidenta zkoumal „skutečné pozadí Putinometních listů a jiných webů šířících nenávist“. Cílem by nebylo nic menšího než jejich vypnutí. „Za výhrůžky na internetu sázet nepodmíněné tresty,
Citovat
# Tom 2016-05-10
Profesor Martin C. Putna je autorem knihy „Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity“, ve které mimo jiné píše to, co sám úmyslně porušuje často azřejmě rád....„český rusista nemá být tím, kdo miluje, obdivuje a do Čech chce přivádět všechno ruské; zvláště pak není podporovatelem ruského a sovětského imperialismu. Český rusista má být tím, kdo ruské kulturní souvislosti hluboce zná – a díky tomu je schopen je kriticky hodnotit. Český rusista má být tím, kdo v ruské kultuře a společnosti podporuje osobnosti a hodnoty, jež stojí na straně svobody člověka, proti režimu, proti státnímu teroru, proti bezduché instituci, proti potlačování svobody svědomí a výrazu“.
Citovat
# Karla 2016-01-18
Putna a Zlatuška. Výkvět české akademické inteligentní žumpy.
Citovat
# JAn 2015-05-21
Putnovy komentáře k různým událostem jsou důsledkem stupidity. Stupidity, která podle Koukolíka, není hloupost, stupidity, která není nevědomost, stupidity, která není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů.
Citovat
# Jarda 2015-04-23
Ať mi někdo řekně, jak může člověk s titulem profesor veřejně říct, že pornografická skupina Pussy je jurodivá. Zemana jsem odsuzoval za to, že mu nechtěl podepsat univerzitní titul, ale dnes s ním naprosto souhlasím. Putna je demagog a záměrně polopravdy nemluvě o tom, že je vlezdo...
Citovat
# Ladislav 2015-02-10
Putnovi nerozumim. Arogantni clovek a vetsinou ve svych projevech obycejny lhar. Jeho protiruska agitace bez jedineho argumentu je na povazenou, jak jsme videli na DVTV v rozhovoru s Veselovskym. Zda se, ze ztraci zdravy rozum. Uvedeni jeho posledni knihy nabozenskych ruskych trendech (o knize zde skoro nebyla rec) v knihovne Vaclava Havla me ale dorazila. Tolik nenavisti v jednom cloveku, tolik nesoudnosti a jednostranneho vnimani historie. Jak smutne zakomplexovany jedinec.
Citovat
# Rudolf 2015-02-03
Že je gay mi vůbec nevadí, ale jako arogantní a zakomplexovaný demagog je mi velmi nepříjmený.
Citovat
# Marek 2015-01-29
Je zvláštní, že Putna háže na jiné lidi, že jsou demagogové, ale sám demagogem největším. To co předvedl na DVTV je klasická ukázka psychopatie.
video.aktualne.cz/dvtv/zemanova-vyzva-ma-hnedorudy-smak-rika-putna/r~1b087426a64211e4aff10025900fea04/
Citovat
# John 2014-12-01
Osobně souhlasím s celým vyzněním článku, zvláště s otázkou: K čemu taková kniha je? Odpovím si: Ukázka, jak Putna po celý život zápasí se svým narůstajícím egem.
Citovat