palach jan

Pokud budu tvrdit, že součástí každé emoce je agresivita, asi neřeknu nic nového.
Denně se setkáváme s projevy vzteku, zuřivosti, afektu, ponižování, žárlivosti a fyzického násilí na lidech i přírodě. Agresivně ze sebe vypouštíme napětí, ale často ani netušíme proč.

Existuje deset přikázání v křesťanské filozofii, které si lidé vysvětlují po svém.

Např. nezabiješ, neznamená jen nezabít člověka, znamená úctu ke všemu živému na této planetě. Znamená úctu k životu jako takovému. Proto připomínky, že agresivita a násilí je u člověka přirozenou podstatou, by už neměla v normálním životě najít opodstatnění.

Hrdinstvím není hrdinská smrt, protože smrt je rychlá, hrdinstvím je hrdinský život.
Federico García Lorca (5. 6. 1898, Granada – 19. 8. 1936, zastřelen v Granadě

Bohužel s agresivitou se člověk víceméně ztotožňuje po celou svou existenci neboť vychází z hluboké biologické podstaty.
Být lepší než druhý za každou cenu se stává standardem ”slušného člověka” nejen v euroamerické společnosti. Kolik lidí obdivuje novodobé gladiátory na trávnících, na bruslích či v boxerských rukavicích. Mužné agresivní násilí dáváme dětem jako vzor. Vše začíná v rodině egoistickým prosazováním našich vizí u dětí, známkováním ve škole, soutěžemi, kde jde v naprosté většině jde o agresivní prosazení jednotlivce na úkor ostatních a končí to celoživotní agresivní honbou za pomyslným osobním úspěchem, abychom na konci života zjistili, že život jsme víceméně promarnili.

Jsme ve své většině naivní a neschopni kritického myšlení, pokud ze všech stran necháváme na nás působit primitivní reklamy na zbytečnosti, pokud uvěříme stupidním mediálním polopravdám. Nejhorší však je, pokud v nás zvítězí pocit násilí a nutnost válek, pokud nás přemůže ten nepochopitelný státní terorismus, který těží z lidské hlouposti a pudové animálnosti.

Oběť ztrácí všechnu velikost, je-li už jen parodií nebo sebevraždou. Jsou ovšem také někteří lhostejní lidé, ale lhostejnost je otřelou formou beznaděje. Kameny na staveništi leží jen zdánlivě bez ladu a skladu, je-li kdesi na staveništi jeden jediný architekt, byť jen jediný, který má v mysli katedrálu. Každý, kdo začne přemýšlet, mění se v setbu.
Antoine de Saint-Exupéry, Válečný pilot

Válka je příkladem nejhloupější agresivity směřující vůči někomu jinému. Ale existuje i agresivita směřující do nás samých.
Je to nadměrné kouření a pití alkoholu, neuvážené používání drog, což souvisí s narůstajím množstvím stresů, kterým dobrovolně podléháme a které nás ničí víc jak kouření a alkohol dohromady. Všechny tyto způsoby sebepoškozování vlastního těla jsou si rovnocenné.

Schizofrenické chování každé společnosti spočívá i v tom, že v různých oblastech bojuje proti tomu, co sama podporuje.
Bojujeme proti drogám, a přitom je legálně prodáváme a naprostá většina lidí je denně používá. Bojujeme proti násilí, a sami kriminalizujeme každý projev, s kterým si nevíme rady nebo, který vadí našim mocenským zájmům. Chceme mír ve světě a oficiálně, zcela otevřeně podporujeme válku a násilí.
Všechny tyto rozpory jsou projevy agresivity v nás a potažmo agresivity moci. Sami, aniž bychom to věděli, navádíme sebe, abychom se schizofrenně chovali. Veřejně propagujeme upalování jako hrdinské činy a vlastně sepisujeme návody pro další hrdiny – sebevrahy. Nezdá se vám podivné, že jsme četli tak málo rozumných úvah, zabývající se naší vlastní agresivitou?

Nevím, jak hluboké osobní prohry vedou lidi k tomu, aby se upalovali, ale hlavní důvod vidím v tom, že jsou duševně nemocní. A měli bychom intenzivně studovat z jakých osobních a společenských přičin nemoc, která překoná pud sebezáchovy, vzniká. Bylo by to poučné pro celou společnost. Místo toho řešíme důsledky těchto smutných činů a zneužíváme je k osobnímu či politickému prospěchu.

Nejsem proto zdaleka sám, který nevidí nic odvážného v tom, že se zapálím a uhořím, pro nějakou fikci, pro ideu.
Jsou mnohem účinnější metody, jak sdělit druhým, co na společnosti, ve které žiji, je špatně. Ale chápu, že jsou náchylní jedinci, kteří z různých příčin nevydrží napětí, které na ně přesouvá společnost a svoji nahromaděnou agresivitu použijí proti sobě. A oheň zvolili i proto, že je k tomu nezodpovědní politici a různá média dnes a denně nepřímo vyzývají.
Nedivme se, že tomu tak bylo, a bohužel i bude. A nic na tom nezmění svazácké výkřiky politiků a reportérek současných deníků: ”oslavme národního hrdinu, který za nás položil život” nebo směšné bláboly psychologů, kteří upálení chápou u Palacha, ale ne u dalších lidí. Od Palachovy smrti 19. ledna 1969 do dubna téhož roku se upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Kdo to dnes ví a hlavně, kdo nechce o tom mluvit?

„Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít a postavit se proti tomu.“
Jerome David Salinger (1919 – 2010)

Každá sebevražda zdravého člověka je tím nejzbytečnějším rozhodnutím, a proto těžko lze souhlasit s názorem, který jsem přečetl na bulvárních stránkách MF Dnes.
Učitelka dějepisu Kendíková tvrdí malým dětem: "Jeho smrt ukázala, že má cenu bojovat proti porušování základních lidských práv". A kvůli tomu se paní učitelko člověk musí upálit?
Dlouhodobě pomýlený senátor Štětina pro změnu řekl Parlamentním Listům: "Je mnoho podob statečnosti. Mašínové i Palach byli hrdinové své doby."
Nepochopitelnost takových výroků a otevřená neúcta k životu samému, připomíná profesora dějepisu v Remarquově románu Na západní frontě klid, který podobně agitoval u mladých lidí o potřebě položit svůj život za svoji vlast. A všem zničil život.

"K čemu je dobré umírat dobrovolně, obětovat se pro památku, kterou po sobě chcete zanechat? Jakmile jste jednou mrtvý, využijí toho, aby vašemu činu přisuzovali slabomyslné nebo vulgární motivy. Mučedníci si musí vybrat mezi zapomenutím, posměšky nebo zneužitím. Ale pochopení nikdy!"
Albert Camus, Pád

Problémy, které nás v životě tak trápí, jsou v prvé řadě naše vlastní konstrukce, a proto je jen na nás, jak svět kolem sebe vnímáme.
Svět přívětivý je pro lidi, kteří si ho dovedou přívětivým udělat, kteří najdou odvahu hledat svoji duchovní rovnováhu. Ne všichni jsou od dětství vedeni k tomu, aby o světě samostatně přemýšleli a ne automaticky přejímali jen obraz agresivního světa, který jim denně podsouvají rodiče, škola nebo média. Změnit takový svět, jenž nám přináší bolest a trápení, znamená v prvé řadě měnit sám sebe. Nemůžete měnit něco, když sami jste změnou neprošli. Je to mnohem těžší než si spousta lidí myslí. Vyžaduje to odvahu a vytrvalost postavit se svému egu a schématu svého myšlení.

Co na Palachovu každoroční společenskou paranoiu říct?
Jen to, že způsob jak většina lidí přejímá oficiální názor Palach-hrdina, mi silně připomíná tu zvrhlejší část socialismu. Paradoxně... A tak mě napadá. Co se vlastně změnilo od doby, kdy údajně skončil socialismus v české kotlině?